Půjčky, půjčky, půjčky. Dluhy, dluhy, dluhy. Asi 10 % českých domácností je předlužených – proč? Co dělat, abychom se předlužení vyhnuli?

Člověk žije pod věčným tlakem. Prožíváme různé stresové situace: v domácnosti, v zaměstnání... Do stresu nás mohou dostat i finance. Dluhy z minulosti, koupě luxusního zboží, opožděná výplata – finance nám zkrátka mohou pěkně zatopit. Řešení? Peníze se přece dají půjčit!

„Máte hlavu plnou financí a bloumáte po městě,“ říká pan Richard. „Z každého druhého billboardu, z každé výlohy na vás kouká usměvavý člověk, který si právě úspěšně půjčil sto tisíc. To už jednoho nalomí. A tak začnete řešit problémy s penězi pomocí půjček. A dluhy rostou... a rostou... Najednou už neřešíte jeden menší dluh, ale berete si půjčky na splacení půjček...“

„Začalo to tak, že jsme si koupili nové auto. Tedy nové, na nové jsme neměli, zašli jsme do autobazaru a vybrali si tam jedno postarší,“ vypráví pan Richard. „Splátku jsme měli nastavenou na šest let, po 3600 korunách. Bylo to tak akorát, aby nám to pěkně vycházelo se vším ostatním. Jenže ani ne po roce se na autě ukázala první závada, potom další.

Zkrátka nám autíčko najednou spolykalo třicet tisíc. Ty jsme si ještě půjčili od rodičů. Když jsme museli investovat dalších dvacet do převodovky, už jsme dlužili na všechny možné strany, tak jsme si vzali úvěr.

Nejdřív to vypadalo růžově. Poplatili jsme dluhy po příbuzenstvu, opravili auto... Jenže najednou se nám splátka na různé úvěry z 3600 korun vyšplhala přes osm tisíc. Zatnuli jsme zuby.

Vzal jsem si ještě jednu práci na doma, žena chodila brigádně uklízet. Byli jsme unavení, neměli moc čas na děti, omezovali se na jídle, ale jakž takž to šlo. Pak se nám zase rozbilo auto.“

Pan Richard jen kroutí hlavou, jak mohli být tenkrát tak slepí: „Po rodině jsme si už půjčovat nechtěli. Nechtěli jsme přiznat barvu. Auto stálo už půl roku před barákem, tak nějak jsme se smířili s tím, že jezdit budeme, až se splatí dluhy. Ale dluhy spíš rostly: Jednou jsme přepískli telefon, podruhé přišel nedoplatek na plyn, pak jsme zase chtěli vzít děti na hezkou dovolenou...  A pořád dokola.

Vyzkoušeli jsme kde co. Všechno ale skončilo jen další půjčkou a navyšováním dluhu. Až jsme jednou jednu splátku nezvládli splatit... To byla chvíle, kdy jsme o problémech řekli našim, kteří nám dali takovou finanční injekci, že nás z toho vytáhli.“

Každý ale nemá dostatečně movité příbuzné. Podobné situace nemusí vždy končit „happyendem“. Jsou rodiny, které zadlužování dovedlo pomalými kroky až k exekuci...

„V současné době je u nás okolo 10 % předlužených domácností,“ odhaduje Dalibor Z. Chvátal, šéfredaktor finančního serveru Měšec.cz. „Trend zadlužování domácností má přirozeně vzestupnou tendenci, což je ale pro západní civilizaci normální. Ačkoliv je tak dynamika nárůstu zadlužení velmi razantní, hnaná především zájmem o úvěry na bydlení, samotná zadluženost domácností je v mezinárodním srovnání stále poměrně nízká. Riziko představují především úvěry nízkopřijmovým skupinám.

 

V České republice se domácnostem špatně nedaří, na hranici chudoby u nás žije jen necelé jedno procento. Špatně zvládnuté dluhy však jsou těžkým břemenem, a tomu odpovídá i větší zájem o tzv. osobní bankrot. V současné době se odhaduje počet domácností s povolením oddlužení na necelých 3000, ale celý proces je poměrně složitý a jeho podstoupení není snadné.

 

Jak se předlužení, exekuci a chudobě bránit? Každá rodina by měla zvážit, co si ještě může dovolit. Vyhodnotit priority a dlouhodobě plánovat. Nepodléhat lákavým nabídkám úvěrů, když si není jistá, že bude schopná půjčené peníze splácet.

 

 

Existují samozřejmě překlenovací úvěry, které rodinám mohou pomoci splatit jednorázově dluhy a dále platit jen jeden úvěr. Tyto úvěry ale nutno chápat jen jako záchrannou brzdu.“

 

PhDr. Zdeňka Sládečková, klinická psycholožka působící v Klubu Diana

Existuje závislost na úvěrech?
Že by se jednalo o závislost, se říct nedá. Spíše je to otázka nezralosti osobnosti, která nedovede odhadnout své finanční možnosti a mantinely. Proč říkám nezralá? Dítě, když si chce vzít hračku, tak si ji prostě vezme a nepřemýšlí nad možnými komplikacemi. Podobně je to i v tomto případě, ten člověk sáhne po penězích, které se mu nabízí, a už nevidí, že je bude muset vrátit, nebo za jakých podmínek.

Znáte někoho, kdo má předluženou domácnost? Setkala jste se někdy s exekucí? Myslíte si, že vám někdy něco takového hrozí?

Reklama