Bez písniček bych asi nebylo to, co jsem.
Vnímala jsem je, sotva jsem se naučila mluvit. Ty, které jsem zaslechla v době okolo mých 3 let, si pamatuju dobře dodnes a vyvolávají ve mně sladkobolné pocity.
Když slyším někdy (a to bohužel velmi zřídka v rádiu, kdo by o to stál, kromě mě, že jo...) písničku "Kdybych já uměl psát básně" - z muzikálu "Nebe na zemi" - tak je mi opravdu blaze po duši. Ale spíš budete znát proslulý cajdák "Plují lodi do Triany", který jsem slyšela častokrát i v době nedávné.
Nevím proč, ale tuhle písničku si oblíbilo patrně víc žen, protože nebylo jediné rodinné soutěže, kde by se o ni některá nepokusila. S rozličným výsledkem :-). A vzpomínáte na Kučerovce? To byla bomba - něco tak exotického a rytmického u nás v padesátých letech..." Kukurukukúúú, palómáááá," znělo lkavě ze všech příjimačů.
Latinská Amerika pronikla do našich domovů navzdory přesile budovatelských písní a častušek, rumba koule chrastily na všech plesech. Odrhovačka "Kupte si záás náš ananáás" je možná dobře známá i dnes.
Ale kterou písničku mám asi nejradši, tak "Píseň pro Kristýnku" z muzikálu "Sto dukátů pro Juana" od V. Dvořáka. Ta má snad všecko, co má dobrá píseň mít - krásnou melodii, něhu a nestárnoucí poselství. Evergreen všech evergreenů.
Kdybych měla vyjmenovat všechny hudební žánry, které se na mně podepsaly, byl by z toho román. V čem jsem vlastně vyrůstala? Po Kučerovcích Alexandrovci - Kaťuša, BROLN s Marií Šulákovou, která mě naučila spoustu krásných lidovek a přiměla zajímat se i o Valašsko - "Hore potůčky, zelené lůčky" - to máte Beskydy přímo před očima. Beatles, Rolling Stones, Monkees, Eagles, Simon s Garfunkelem, grunge s Cobainem, teď se mi docela líbí tvrdí Rammsteini... to se nedá vypočítat.
Jenom moderní jazz mi nic neříká - zdá se mi studený jak psí čumák. Tradiční, to jo! Jak to teď píšu, uvědomuju si, že není možné napsat o hudbě všecko.
Vážná hudba mě zajímá neméně, a to by byl elaborát, který by asi nikoho nezajímal.
Takže závěrem: nedokážu si představit svůj život bez písniček, melodií, hudby a muzikantů. Lituju každého, kdo nemá sluch a hlas a nemůže si zazpívat, co se mu líbí. Hudbou se přece domluvíme beze slov, třeba u protinožců, stačí zadrnkat na kytaru a máme kolem sebe stejně naladěné kamarády!
gerda
Gerdo,
já spíše lituji ty, kteří berou písničku jen jako součást programu v rádiu či v televizi a neumějí si hudbu vychutnat.
Ještě k té Písničce pro Kristýnku: nevím jak vy, ale já vždy, když ji slyším, je mi trochu líto, že se jmenuji Iveta :-).
Kdo je váš nejoblíbenější interpret?
Jaká hudba vám zvedne náladu?
Kterou "nemusíte"?
Jakou písničku si neustále notujete?
A co vaše děti?
Zpíváte jim před spaním?
Kdo má u vás zakázáno zpívat?
Přihlásila byste se do SuperStar?
Na jaký hudební zážitek do smrti nezapomenete?
Napište nám na adresu:
redakce@zena-in.cz
Soutěž
Úkol číslo osm:
Hele, hele, to je ale hezkej den,
ten vážně můžu mít
A co má bejt.
Hele, hele, koukej a poslouchej
už ti to musíme říct.
Pravidla k dnešní soutěži najdete ZDE.
Nový komentář
Komentáře
Po téhle písničce jsem dostala jméno
Miloval ji bratr mojí matky, který tragicky zahynul ve dvaceti...
Maši: furt lepší kazeťák jak vrtačka a sbíječka. V bytě nade mnou už dva dny něco dělají a mám pocit, že z toho už zešílím
Maši: no tak ať si to pouští do sluchátek! To bych jim zatrhla
gerda: Jo,jo,to já vím, jenže skoro zapomínám, jak ta normální vypadá....
Maši: není hudba jako hudba
Taky si nedovedu představit svůj život bez písniček a hudby, ale když slyším 15 hodin denně uši rvoucí rachot z pokoje mé pubertální dcery, kdy na ostatní členy rodiny musím řvát, aby mě slyšeli a dlouho do noci mi ještě v hlavě pulsují bubny a nedefinovatelné rytmy, mám chut hudbu a všechno jí podobné zakázat....
Písnička o Kristýnce je také můj šálek čaje
tak dlouho ji poslouchám z rádia a až nedávno jsem se dozvěděla, že ji napsal sám velký Vladimír Dvořák. Škoda, že takových písní nenapsal více