Kristýnka má něhu i poselství

Kristýnka má něhu i poselství

Bez písniček bych asi nebylo to, co jsem. 

Vnímala jsem je, sotva jsem se naučila mluvit. Ty, které jsem zaslechla v době okolo mých 3 let, si pamatuju dobře dodnes a vyvolávají ve mně sladkobolné pocity.

Když slyším někdy (a to bohužel velmi zřídka v rádiu, kdo by o to stál, kromě mě, že jo...) písničku "Kdybych já uměl psát básně" -  z muzikálu "Nebe na zemi" - tak je mi opravdu blaze po duši. Ale spíš budete znát proslulý cajdák "Plují lodi do Triany", který jsem slyšela častokrát i v době nedávné.

Nevím proč, ale tuhle písničku si oblíbilo patrně víc žen, protože nebylo jediné rodinné soutěže, kde by se o ni některá nepokusila. S rozličným výsledkem :-). A vzpomínáte na Kučerovce? To byla bomba - něco tak exotického a rytmického u nás v padesátých letech..." Kukurukukúúú, palómáááá," znělo lkavě ze všech příjimačů.

Latinská Amerika pronikla do našich domovů navzdory přesile budovatelských písní a častušek, rumba koule chrastily na všech plesech. Odrhovačka "Kupte si záás náš ananáás" je možná dobře známá i dnes.

Ale kterou písničku mám asi nejradši, tak "Píseň pro Kristýnku" z muzikálu "Sto dukátů pro Juana" od V. Dvořáka. Ta má snad všecko, co má dobrá píseň mít - krásnou melodii, něhu a nestárnoucí poselství. Evergreen všech evergreenů. 

Kdybych měla vyjmenovat všechny hudební žánry, které se na mně podepsaly, byl by z toho román. V čem jsem vlastně vyrůstala? Po Kučerovcích Alexandrovci - Kaťuša, BROLN s Marií Šulákovou, která mě naučila spoustu krásných lidovek a přiměla zajímat se i o Valašsko - "Hore potůčky, zelené lůčky" - to máte Beskydy přímo před očima. Beatles, Rolling Stones, Monkees, Eagles, Simon s Garfunkelem, grunge s Cobainem, teď se mi docela líbí tvrdí Rammsteini... to se nedá vypočítat.

Jenom moderní jazz mi nic neříká - zdá se mi studený jak psí čumák. Tradiční, to jo! Jak to teď píšu, uvědomuju si, že není možné napsat o hudbě všecko.

Vážná hudba mě zajímá neméně, a to by byl elaborát, který by asi nikoho nezajímal.

Takže závěrem: nedokážu si představit svůj život bez písniček, melodií, hudby a muzikantů. Lituju každého, kdo nemá sluch a hlas a nemůže si zazpívat, co se mu líbí. Hudbou se přece domluvíme beze slov, třeba u protinožců, stačí zadrnkat na kytaru a máme kolem sebe stejně naladěné kamarády! 

gerda

---

Gerdo,
já spíše lituji ty, kteří berou písničku jen jako součást programu v rádiu či v televizi a neumějí si hudbu vychutnat.

Ještě k té Písničce pro Kristýnku: nevím jak vy, ale já vždy, když ji slyším, je mi trochu líto, že se jmenuji Iveta :-).  

---

Kdo je váš nejoblíbenější interpret?
Jaká hudba vám zvedne náladu?
Kterou "nemusíte"?
Jakou písničku si neustále notujete?

A co vaše děti?
Zpíváte jim před spaním?

Kdo má u vás zakázáno zpívat?
Přihlásila byste se do SuperStar?

Na jaký hudební zážitek do smrti nezapomenete?

Napište nám na adresu:
redakce@zena-in.cz

---

Soutěž

Úkol číslo osm:

Hele, hele, to je ale hezkej den,

ten vážně můžu mít

A co má bejt.

Hele, hele, koukej a poslouchej

už ti to musíme říct.

Pravidla k dnešní soutěži najdete ZDE.

---