Reklama

Obyčejná holka, co ztratila roky trápením se tím, že není dost dobrá. To je Kristýna. Právě ta stojí za projektem #ZaNormalniHolky, který má dívkám, slečnám, ženám, dámám navracet ztracenou sebelásku, která je tak moc důležitá pro každou z nás.

Ahoj Tohle jsem já, autorka projektu, Kristýna. A dnes bych ráda zase byla vážná a řekla něco důležitého.... Instagram je místo, kam lidé dávají pouze ty krásné momenty, vyfocené na dvěstěkrát, pak ještě upravené a ještě přefiltrované. Ale co v opravdovým životě? Umíš se od srdce zasmát? Cítíš se tak sexy před svým přítelem jako se tváříš na fotkách? Dokážeš se tak krásně smát i ve skutečnosti? Opravdu se cítíš #blessed, když máš na sobě nový oblečení? Jsi vůbec sama sebou? ... víte, někomu se můj projekt nelíbí, a já proti tomu nic nemám. To, že zastávám přirozenost, sebelásku a realitu, je pro mě něco tak přirozeného, jako pro plastického chirurga stránka plná jeho zákroků na lidských tělech. Pokud se mohou podporovat dívky umělé od hlavy až k patě, co je špatného na tom, podporovat ty co upřednostňují opravdovost a originalitu? Instagram mi stáhnul fotku, kde byly polonahé ženy a já mluvila o tom, jak si mají dívky vážit samy sebe. Facebook mi odmítnul propagaci příspěvku, kde jsme s plus size modelkou mluvily o tom, jak to ve světě modelingu chodí. Víte ale, kolik existuje stránek, kde se mladá děvčata podporují v anorexii? To nikomu nevadí? Víte, kolikrát denně jsou lidé po celém světě šikanováni online? Rodiče, víte, jak je snadné, aby se vaše dítě, žák základní školy dostal k tomu nejtvrdšímu pornu? Stačí jen jedno kliknutí.... Sociální média a svět internetu je extrémně mocný, a záleží na nás, zda-li si tím chceme nechat zničit život nebo ho využít k dobré věci, a mluvit o tom, o čem by se mluvit mělo. Nesnažte se mi namluvit, že říct jakékoliv holce, že je krásná, je hřích. Přeju všem krásný den... teda kromě těch, kteří tleskají při přistání letadla ❤️ #zanormalniholky

Příspěvek sdílený Láska(vý) projekt pro ČR&SK (@zanormalniholky), Kvě 25, 2017 v 11:12 PDT

Kristýno, vy stojíte za projektem #ZaNormalniHolky, který se na sociálních sítích úspěšně uchytil. Prozraďte, co byla vaše idea a čeho jste chtěla dosáhnout?
Děkuji. Mým záměrem je ukázat, že sociální sítě jsou mocné, ale ne vždy pravdivé. Chci ukázat více reality, kterou pro tu samou dokonalost na internetu nevidíme. Mnoho, skutečně mnoho dívek se trápí, že nevypadají jako ty holky na Instagramu. Myslím si, že je to nesmysl, ztráta času a velká škoda. Motivace je skvělá, ale je jen tenká hranice mezi inspirací a demotivací. Chtěla jsem prostě pomoci dívkám, aby se cítily lépe ve své kůži, neupadaly do depresí, že nežijí život z Photoshopu, a uměly se samy sobě zasmát.

Dobré ráno ❤️Otázka dne: Jaký je rozdíl mezi holkama u nás a v Austrálii? (Žiju zde už 5 let...) Můj názor je, že Češky a Slovenky jsou od přírody mnohem atraktivnější, zajímavější a osobitější. Australanky to někdy extrémně dohánějí, přesto jsou jejich osobností tak nějak... sympatičtější (neberme to zle, i já jsem Češka, tak sebe do toho počítám taky:)). Jsou tam dvě skupiny. Jedna jsou „surfařky“. Holky, co jsou strašně na pohodu, usměvavé, přirozené, chodí bez bot, nemalují se, vlasy mají vyšisované od Slunka, nosí korálky a jejich styl je jejich osobnost. Jsou zajímavé, takové bohemky a amazonky. Pak jsou tu „instagramový holky.“ Když jdou nakoupit, obléknou se jakoby šly na galavečer. Všechno mají upravené (hlavně rty, botoxy, prsa), takže je normální potkat 18-ti letou slečnu po 3 plastických operacích; mají prodloužené co se dá a uměle opálené takovým tím „spray tan“. Chodí pětkrát denně do fitka, fotí se na každém rohu, na večeřích si spolu nepovídají, a ano, jsou také velmi atraktivní, i když jedna jako druhá. ALE!!! Teď je tu ten hlavní rozdíl mezi námi a Australankami. V Čechách, když se potkají dvě holky, jedna fitnesska a druhá při těle... i když budete psát že ne, já vím, že jo. Já to taky dřív dělala :( ... si fitnesska pomyslí: „No ta je tlustá, fuj, ta by se sebou něco měla dělat, ještě že já takhle nevypadám!“ a druhá slečna si pomyslí: „Další kopretina z fitka, beztak pořádně nežere a má je umělý! Takovej smutnej život, ani zmrzlinu si nedá, chuděra.“ Pokaždé, když se potkají dvě takové slečny v AU, tak se na sebe USMĚJÍ!!!!!! Tady je jedno, kdo jsi, jak vypadáš, jakou máš postavu nebo styl!!! Holka „jak z magazinu“ ve fitku ochotně pomůže holce s nadváhou, která právě začala cvičit. Servírka bez makeupu se v práci skvěle baví s partou instagramových modelek... Co je pointa?? Že si nezávidějí!! Nepomlouvají se, nemračí se na sebe! Je skvělej pocit jít domů zničená z tréninku, a dostat upřímný úsměv a „ahoj“ od holky, co jde zrovna fotit pro Roxy. Je to mentalita: Žij a nech žít. A strašně se mi to líbí ❤️ Začnem to dělat i u nás prosím? Buďme zase kámošky, ne rivalky! Nesuďme se, pomáhejme si ❤️ Krásný den holky!!! #zanormalniholky

Příspěvek sdílený Láska(vý) projekt pro ČR&SK (@zanormalniholky), Čec 19, 2017 v 9:37 PDT

Co vám vnuklo tento nápad? Inspirovala jste se někde?
Původně vůbec. Byl to spontánní nápad. Jednoho dne jsem se prostě uprostřed dne vyfotila polonahá, nenamalovaná a neučesaná, se špekem na břiše a napsala článek o tom, co si myslím o tlaku ze strany médií. Ohlas byl obrovský. Po pár měsících mě napadlo, že pokud to opravdu může pomoci děvčatům být spokojenější samy se sebou, proč z toho tedy neudělat “projekt”.

Nebojíte se, že by to mohlo navádět slečny, aby se sebou nic nedělaly a třeba je i podporovala v obezitě?
Nebojím. Na svém blogu www.zanormalniholky.cz i na Instagramu jsem o tom několikrát mluvila. Říct, že snaha zvednout sebevědomí holce s pár kily navíc je podpora obezity je tak silný výraz, jako by mě někdo osočil, že pochvala vzhledu mé velmi štíhlé kamarádky, která nemůže přibrat, je podpora anorexie.

Každý jsme jiný, a ano, jsem pro to, aby se každý cítil ve svém těle dobře, i lidé s podváhou nebo nadváhou. Sebeláska je klíčem k naleznutí té správné cesty, jsem toho sama důkazem. Podpora nezdravého životního stylu ale rozhodně není mým záměrem. Naopak, podporuji i sportovní akce, děláme meet-upy s pohybovými aktivitami atp. Pokud si někdo tohle myslí, špatně projekt pochopil. Navíc, my se tu nebavíme jen o váze.

Prozraďte, jaké máte ohlasy na váš projekt?
Naprosto fantastické. Musím říct, že takový úspěch a nárůst jsem nečekala. Samozřejmě, že se najdou tací, kterým se projekt nelíbí, ale buď to jsou ohavné sprosté zprávy, které nemají s konstruktivní kritikou nic společného, nebo si to postupně vysvětlíme. Nicméně, v porovnání s počtem kladných reakcí je to možná 0,5%.

Silný nohy. Jak já se za ně vždycky styděla. Vždycky jsem měla silný lýtka, a za nic na světe jsem nechtěla nosit kraťasy a sukně. Moje macatý nohy byly důvodem, proč jsem chtěla hubnout, hlavně neběhat nebo posilovat, aby mi nedejbože ještě víc nenarostly. I když jsem nejvíc zhubla, lýtka prostě zůstávaly. Když jsem v 15-ti na lyžáku nedopla přesky, byla jsem zdrcená. Nemohla jsem lyžovat, protože se mi neprokrvovaly nohy. Podpatky? Nikdy! Kdo by se na ty prasečí nohy chtěl koukat! Vysoký holky při výběru kluka zvažují i výšku, já vždy koukala na to, aby měl lýtka aspoň stejně velký jako já. Ty moje silný nohy.... silný... nohy. A pak mi jednoho dne došlo, že mám SILNÝ NOHY! Že mám nohy, co mě unesou, nohy, díky kterým chodím, běhám, plavu, tancuju. Mám nohy, který mě nosí po tomhle krásným světě a unesou všechnu tu váhu, co si (většinou sama) naložím. Mám nohy, který se nejradši prochází bosky po trávě a po písku. Nohy, který jsou tak pěkný, že se nemůžou přestat dotýkat A tak na ně dneska koukám jinak. Já vím, že jsou silný, a že i můj trenér mi je závidí. Ale jsou moje a jsem za ně vděčná! ❤️❤️❤️#zanormalniholky

Příspěvek sdílený Láska(vý) projekt pro ČR&SK (@zanormalniholky), Kvě 31, 2017 v 7:27 PDT

Čekala jste, že #ZaNormalniHolky bude mít takový úspěch?
Absolutně ne. Mým snem bylo dosáhnout 10 tisíc sledovatelů do konce roku 2017. Říkala jsem si: Páni, to by bylo super, oslovit tolik dívek a žen, a možná jim zvednout sebevědomí! Máme konec srpna, a už je to i s Facebookem více jak 30 tisíc. Možná to vyzní, že mi šlo také pouze o to číslo. Nicméně tento projekt není o popularitě nebo businessu, takže na jednu stranu mám upřímnou radost, na druhou si říkám, že je smutné, kolik dívek takovou podporu potřebuje.

Jistě se shodneme, že „normální“ holka pro každého vypadá jinak. Jak vypadá pro autorku tohoto projektu?
Pro mě je to vlastně úplně každá z nás. Jak často ráda říkám, projekt není o vzhledu, ale o postoji. Myslím si, že se spíš učím holky pochopit, že ty naše “nedokonalosti” máme všechny, a jsou tedy úplně v pořádku. A také to, že mít rád sám sebe je jedna z nejdůležitějších věcí, jakou se můžeme naučit, jelikož to ovlivňuje každý moment našeho života. Takže jaká holka je normální? Taková, co nevěří každé fotce v magazínu, ale má svou hlavu, a nebojí se být sama sebou. I když se to společnosti, rodině nebo lidem v okolí úplně tak nelíbí. Máš pár kilo navíc? Moc hubené nohy? Pihatý nos? Strie? Šediny? ... No a? Normální holka je taková, která to neřeší víc, než je zdrávo, a umí žít naplno.

#ZaNormalniHolky má i své ambasadorky, například vaši kamarádku Libušku či Mishu, fotografka z New Yorku, jak jste je vybírala?
Ambasadorky jsem vybírala asi podle intuice. Všechny ty dívky a ženy jsou mi v životě velkou inspirací. Je mi velkou ctí, že se do projektu zapojily, jelikož jsem některé z nich předtím osobně nikdy nepotkala. Splnilo se mi tak i mnoho osobních snů.

Když už se vám jeden projekt tak vydařil, máte v plánu něco dalšího?
Ne tak docela. K projektu teď píšu knihu, na kterou se moc těším, a zároveň se hodně bojím. Projekt byl původně naplánován na rok, a kniha by byla takovým krásným zakončením. Ale kdo ví, třeba s tím ještě nebudu chtít přestat.

Čtěte také: