Reklama

Když mi má nejlepší kamarádka Kristýna před téměř třemi lety oznámila, že chce odjet do USA, byla jsem v šoku a moc tomu nevěřila. Proč by odjížděla? Ona se ale nenechala zlomit žádnými pochybnostmi a rozhodla se odjet zkusit štěstí za velkou louži. Teď si plní svůj česko-americký sen. Jaká byla její cesta od au-pair pěti dětí bez větší znalosti angličtiny až k vysněné práci ve svatebním salonu?

as

Co tě vůbec vedlo k tomu, že si zabalíš kufry a pojedeš za velkou louži?
Toužila jsem po nějaké životní změně. Už mě to tady nějak nebavilo, nebo respektive něco mi tady chybělo, takže jsem se rozhodla, že to zkusím někde jinde, a Amerika byla vždy můj sen.

Jak jsi na tom byla s angličtinou, když jsi odjížděla? Mluvila jsi dobře? Ono přece jen vydat se do cizí země bez velké znalosti jazyka je celkem odvaha…
No, přiznám se, že jsem měla hroznou angličtinu. :-) Já jsem dokonce byla vyhozena z prvního pohovoru z agentury, přes kterou jsem do USA letěla. Dělala jsem ho za další dva měsíce, a to už jsem prošla :-). Je ale fakt, že jsem se snažila, chodila jsem na doučování s rodilým Američanem a i doma jsem si jazyk procvičovala. Do té doby jsem totiž vážně moc/vůbec angličtinu nepoužívala a neovládala.

Co říkali na tvůj odjezd rodiče? Neměli pocit, že jim utíkáš?
Tak samozřejmě byli trošku v šoku, ale naši jsou opravdu skvělí! Podporovali mě od samého začátku, jsem jim za to nesmírně vděčná. Navíc jsem jim vysvětlovala, že v dnešní moderní době různých videohovorů je to naprosto v pohodě, že si budeme neustále volat atd...

Odjížděla jsi pracovat zprvu jako au-pair, což si možná mnohá z dívek představuje tak, že přijede třeba na Floridu, dostane se do bohaté rodiny a bude mít na starosti jedno dítě, prostě všechno super... ale jaká je realita?
Realita je samozřejmě trochu jiná. Může se to stát, ale to procento je hrozně malé. Já jsem si tedy představovala, že budu mít třeba dvě děti, ale ve finále má první rodina měla hned pět dětí. Takže si asi každý dokáže představit ten počáteční šok a rozčarování. Rodina byla z Minessoty, kde se kolikrát teploty pohybovaly kolem -45 °C, což nebylo zrovna příjemné. Musím ale říct, že rodina byla úžasná. Moc mi pomohli se vším, i s mojí angličtinou, byli neuvěřitelně trpěliví. Kdo toho ale zneužíval, byly děti, často jsem slýchala, že mi nerozumí, ale bylo to naopak, rozuměly pouze tomu, čemu chtěly. :)

as

Po roce jsi měla změnit rodinu, jaké byly tvé požadavky na druhou rodinu?
Já měla jen jediný požadavek, chtěla jsem rodinu z Kalifornie, protože ta byla v mém pomyslném seznamu snů.

A zmenšil se v druhé rodině počet dětí?
(smích) Ano, omezil, o jedno dítě. Měla jsem sedmiletá dvojčata a dvě dívky, osmi- a devítiletou. Musím říct, že to byly neuvěřitelné fifleny, doufám, že se někdo neurazí, ale je to tak. Díky bohu, že jsem je dostala v tomto věku, protože si myslím, že ve čtrnácti, patnácti letech to s nimi bude peklo. :-) Rodina byla fajn, ale nebyla tak skvělá jako rodina v Minessotě. Je to asi něco za něco. Sice jsem neměla tak skvělou rodinu, ale byla jsem na svém vysněném místě.

Odbočím teď od dětí. Amerika je známá tím, že tam jsou lidé trochu „větších rozměrů“, především kvůli stravě. Jak ty to vnímáš?
Minessota a Kalifornie jsou hrozně odlišné, je to jiný životní styl. Kalifornie jede spíše zdravější životní styl než právě Minessota. Hlavně v Minessotě je zima a já jsem si řekla, že si nabalím trochu té tukové zásoby, a vzala jsem to pěkně od podlahy. Přibrala jsem nějakých cca 30 kg za první rok, prostě jsem se transformovala do jejich normální velikosti! :)

Třicet kilo? Teď jsi zase krásně štíhlá, jak se ti podařilo zase shodit?
Nahoru to šlo samozřejmě krásně. To byly čokoládky, kterými jsem si řešila nějaké depky, které jsem ze začátku hodně měla. Dolů to šlo sakra těžko! Rok jsem nabírala, a teď rok hubnu, sice mám vetší část dole, ale stejně mám ještě cca 5 kg přebytečných.

Věnovala ses i jiné práci než hlídání dětí? Čemu ses ještě věnovala...
Já jsem si postupem času začala plnit další ze svých snů. Už v ČR jsem pracovala s kytkami a dělala jsem svatby, takže jsem se rozhodla, že budu pokračovat i v Kalifornii. Začala jsem se proto rozhlížet po nějakém svatebním salonu, kde bych chtěla nastoupit jako dobrovolník. Nemohla jsem si moc vyskakovat, jelikož jsem neměla nijak zvlášť dlouhou praxi a moje angličtina nebyla dokonalá.
Přesto se zadařilo a já našla skvělý salon, kde jsem začala jako svatební koordinátor. Tahle práce mě velmi baví a navíc mám kolem sebe skvělé lidi, kteří mi moc pomáhají. V tom chci pokračovat, až se opět vrátím do USA. Zpět letím 25. 3. a hned 26. 3. mám na krku svatbu. :-)

Právě jsi zmínila, že se vracíš za velkou louži, já však vím, že to není jen kvůli tvé vysněné práci, která tě tolik baví, ty už jsi totiž našla v Americe i svého pana božského. Je právě on tím důvodem, toho proč se tam vracíš?
V době, kdy já jsem se vracela zpět do ČR, jelikož mi vypršelo vízum, jsem s přítelem byla nějakých pět měsíců. První tři měsíce, co jsme spolu byli, jsem byla stále rozhodnutá, že se domů vrátím na dobro, že tam prostě nezůstanu, a pokud tolik se mnou chce být, tak ať přijede sem. Postupem času jsem však změnila názor. Uvědomila jsem si, že takového chlapa, jako je on, tady nikdy nemůžu potkat, nikoho takového jsem doposud ani neznala. Řekla jsem fajn, tak to zkusím. Teď nemůžu říct, že v Americe zůstanu na stálo, ale nechci si nikdy vyčítat, že bych to nezkusila.

Bude to rozhodně ještě velká dřina se v Americe uchytit, uvědomuju si to, ale chci to zkusit!

sa

Když se tě na závěr zeptám, je život lepší v USA, nebo v ČR, co mi odpovíš?
To nejde takhle říct, ani to nechci porovnávat. Všechno má své plus a mínus. Rozhodně je to skvělá zkušenost, já bych do toho šla znova, ač ten začátek je hodně těžký, to přiznávám. Já si šla za svým česko-americkým snem a momentálně si ho plním, za což jsem moc vděčná. Jak to dopadne, uvidíme…

Dovolte mi ještě podotknout, že právě dnes, v 11 hodin dopoledne, Týnka odlétá zpět do San Diega, kde nyní s přítelem žije. Týnko, šťastný let ti přeju a drž se, holka moje, see you soon :-).

sd

Čtěte také: