Když se řekne drogově závislý, mnoho z nás si představí osobu, kterou by označil jako součást spodiny společnosti, a ani okem o ni nezavadil. Najdou se však tací, kteří s těmito lidmi chtějí pracovat, a to především ku prospěchu nás všech. Vzorným příkladem je Kristina, která vyměnila pohodlí poklidné kanceláře za rizikovou práci s feťáky.

Kristino, odcházíš z našeho magazínu, kde jsi vykonávala především kancelářskou práci, a našla sis zaměstnání, které není až tak běžné. Mě to velmi zaujalo, řekni nám něco o tvém novém místě.
K této práci jsem se již dostala při studiu Vyšší odborné školy sociálně právní v Praze a nyní nastupuji na 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy obor adiktologie a rozhodla jsem se, že se tomu chci věnovat naplno. Čeká mě práce s lidmi, kteří jsou závislí na drogách, na tvrdých drogách. Náplní mé práce bude společně s naší organizací pomáhat závislým při hledání práce, poskytovat poradenství např. ohledně detoxu, měnit špinavé „nádobíčko“ atd.

Taková práce je svým způsobem i dost riziková, jak tě napadlo, že se chceš něčemu takovému věnovat?
Mně se právě na tom líbí, že je to jiné a rizikové. Mám ráda dobrodružství, přitom vím, že svým způsobem je to hazard se zdravím, stát se může cokoliv. Nikdy jsem ale neviděla nikoho, kdo by schválně ohrožoval nějakého pracovníka jehlou. Nejvíce mě na tom láká, že je to přímá pomoc lidem a není to klasická práce za počítačem. Poslouchám různé příběhy, setkávám se s různými osudy a můžu si pak udělat obrázek o celé této společnosti.

Když to řeknu na tvrdo, tak naše společnost feťáky spíše odsuzuje a nechce mít s nimi nic společného. Je to tedy tak, že ty s nimi nějakým způsobem sympatizuješ, když jim chceš pomáhat?
Nemůžu říct, že s nimi sympatizuju, ale na jednu stranu některé docela chápu. Neříkám, že všichni, ale většina pochází ze šílených rodinných poměrů, kdy nemohli získat správný pohled na svět od své rodiny, bloudili tak životem a nejednou začali experimentovat s drogami a propadli jim, což je velmi jednoduché. Není to, že bych je bránila, ale opravdu v některých případech oni za to ani vlastně nemůžou. Navíc tato práce není asi primárně zaměřena na to pomáhat závislým, ale spíše široké veřejnosti. Tím, že měníme jejich špinavé „nádobíčko“, vlastně eliminujeme výskyt žloutenky, HIV, různých infekcí, možnosti píchnout se o volně válející se jehlu, které sbíráme.

Já často chodím přes Florenc, tam je to samá použitá injekční stříkačka... můžu třeba já někde nahlásit zvýšený výskyt stříkaček, aby se někdo o to postaral?
Určitě to jde. Musí se to nahlásit na konkrétní úřad městské části, pak už je to ale v rukách daného úřadu, jak s informací naloží a jestli naváže spolupráci s nějakou organizací, která jejich ulici vyčistí.

Právě i volně se válející jehly jsou to, proč společnost bere feťáky jako neohleduplné, protože kdo asi vyhodí použitou a možná i infikovanou jehlu například na dětské hřiště?
Ano, oni většinou jsou neohleduplní a je jim to jedno, jestli se dítě nebo někdo jiný nakazí. Je to tím, že ztratili většinu sociálních návyků a nepřijde jim divné „šlehat si“ před lidmi a pohazovat jehly. Slyšela jsem však jednoho uživatele, který vyprávěl, jak viděl jednoho z nich, jak zahazuje jehlu poblíž dětského hřiště, že si na něj počkali a zmlátili ho. Právě tito lidé totiž mohou za to, že se lidé koukají na feťáky jako na úplnou špínu, a těm, co ještě mají nějakou soudnost, to samozřejmě vadí.

as

Pozn. red.: Tohle bylo první, čeho jsem si ráno všimla, když jsem vystupovala z auta, celkem tematické...

Jak funguje výměna špinavého „nádobíčka“?
Chodí se po různých místech, kde je zvýšená aktivita narkomanů, třeba Václavské náměstí, Hlavní nádraží atd. Vezmu si krosnu, které je naplněná tisícovkou čistých jehel, kontejner na špinavé jehly a procházím se. Oni už nás poznají, navíc vědí, že v určitý čas nás najdou na určitém místě.

Když se vrátím k drogové závislým, mě by osobně zajímalo, jestli mají vůbec zájem se léčit, a jestli je toto procento vysoké?
Zbavit se závislosti chtějí, na léčbu se ptají hodně, ale bohužel oni hrozně rychle zapomínají na to, že jim ta droga škodí. Zapomenou na to v momentě, kdy si opět „střelí“, a pak už se jim znova nechce podstupovat čekání na odvykačku, další auťáky atd. Takže zájem o to je, ale jen v tom případě, pokud se bude jednat o okamžitou pomoc, což tak ale nechodí. Všude je nával lidí, takže delší čekací doba, stejné je to i u těchto komunit. Podle posledních výzkumů je cca 25 % úspěšně vyléčených.

Ty jsi i zmínila, že jim pomáháte hledat práci. Je hodně zaměstnavatelů, kteří jsou ochotní vzít pod svá křídla drogově závislého?
Tak tady je asi nejdůležitější, jestli mají čistý trestní rejstřík. Někteří zaměstnavatelé s tím opravdu problém nemají, naštěstí. My jim rozhodně neříkáme, že tenhle je starý „herák“, ale ono je to poznat. Pokud se však zaměstnavateli zdá, že je dotyčná osoba pod vlivem, udělá se mu test na THC a další drogy a dále je to na zaměstnavateli, jak s tím naloží, jestli nějakou důtkou atd.

Jistě slýcháváš hodně příběhů, je nějaký konkrétní, který tě opravdu dojal?
Nedávno mi jedna má klientka vyprávěla, jak ji několikrát znásilnili, že nebyl hrozný až tak ten sex, ale pocit obrovského strachu, že ji zabijí. Já jsem se pak v noci přistihla, jak nad tím přemýšlím, jak to muselo být hrozné. Řekla jsem si, že takhle ne, nemůžu to takto brát, musím se to naučit vypouštět. Nemyslím to tak, že bych je neposlouchala, ale v momentě, kdy mi něco řeknou, brát to jako pouhou informaci, nesmím si to uložit do paměti, to bych se pak z toho asi zbláznila.

Co finanční stránka, dá se touto prací uživit, nebo ji děláš spíš pro dobrý pocit?
Pokud nemáte děti a drahý nájem, tak se tím uživit dá, ale v momentě, kdy máte nějaké větší finanční výdaje, tak to rozhodně chce další práci.

Ještě mi řekni, co na tvou novou práci říká rodina?
Moje máma je na to naštěstí zvyklá, takže mi do toho nemluví. Já jsem už ve čtrnácti měla oblíbenou knížku My děti ze stanice ZOO a ona z toho byla špatná :-), ale teď už je v pohodě. To spíš mé okolí nechápe a neustále slyším, proč to chci dělat, vždyť oni si pomoc nezaslouží atd. Já vždy budu tvrdit, že ano, pomáhám jim, ale více vlastně naší společnosti.

sdf

Čtěte také:

Reklama