V kalendáři bylo datum 4. 10. 1981, když v policejní služebně zazvonil telefon, aby hlas na druhém konci oznámil nález mrtvé ženy. Ležela nahá v křoví za samoobsluhou v Praze na Smíchově, nohy roztažené, obličej zakrytý béžovým roztrženým svetrem na knoflíky, kolem krku škrtidlo ze silonových punčocháčů a z bílých kalhotek s červenými srdíčky. Byla znásilněná.

„Dali jsme se do vyšetřování,“ vzpomíná šéf tehdejší mordparty plk. Jiří Markovič, „a zjistili,  že zavražděné Anně Š. bylo 51 let, vracela se večer z koncertu vážné hudby a doma na ni čekal syn se svoji dívkou. K výslechu se muselo dostavit 144 svědků, prověřovalo se alibi 3500 podezřelých a objasnilo 30 jiných skutků trestné činnosti, jen ne mord ze Smíchova.“

Pak ale nastal obrat. Tehdejší VB se podařilo odchytit blázna a devianta Jaroslava D., který byl právě na útěku z bohnické psychiatrie a který tvrdil, že uškrtil nějakou ženu na Smíchově.

hojer„Byl zjevně duševně nemocný a normálního výslechu nebyl schopen. Navíc jsme zjistili, že v den vraždy byl ještě v Bohnicích pod zámkem, a tudíž ji nemohl spáchat, ale jak to, že znal její  podrobnosti?“ pokračuje vyšetřovatel.

To ale už nebylo tak těžké zjistit. Stačilo prověřit, s kým se blázen Jarda na útěku setkal.  Vyšlo najevo, že vždy, když nedovoleně opustí brány ústavu, uchyluje se k příteli nejvěrnějšímu, dvaadvacetiletému Ladislavu Hojerovi. Ten bydlel pár set metrů od místa vraždy a strašidelnou historku vyprávěl kamarádovi pro pobavení, jeho chorý mozek však nedokázal rozlišit realitu od představ, a tak nabyl dojmu, že čin spáchal sám.

Punčocha přes tlamu

Když předvedli Hojera k informativnímu výslechu, psal se únor. Pět měsíců od spáchání činu, který hrozil zůstat neobjasněný. Během pár minut byl však pachatel znám. Hojer se bez nátlaku a s lhostejností pokerového hráče přiznal a nadiktoval do protokolu:

 „Od 21 hodiny jsem z křoví pozoroval ženy, které chodily okolo. Chtěl jsem se pokusit některou přemluvit, aby se mnou měla pohlavní styk. Asi po hodině šla kolem jedna sama. Měla pěknou figuru, líbila se mi. Šel jsem za ní a zeptal se, jestli nemá čas, že jsem doma sám. Odmítla, a tak jsem ji chytil zezadu a snažil se ji odtáhnout ke křoví. Protože křičela, vytáhl jsem štěpařský nůž a dal jí ho na krk. Zmlkla. Pak jsem z ní strhnul kabát, povalil ji na zem a nožem rozřízl šaty a spodní kalhotky. V tu chvíli zřejmě upadla do bezvědom. Když byla nahá, začala se budit. Proto jsem jí přes tlamu uvázal punčochu a utáhl na uzel, abych jí trochu ubral kyslík a ona se zklidnila. Pak jsem na ní vykonal soulož, která trvala asi jednu minutu. Žena ale byla stále živá. Bál jsem se, aby mě neohlásila na policii, a tak jsem ji oběma rukama uškrtil.“ Tak popsal svůj čin a ještě přidal dovětek o tom, jak mrtvolu okradl o pět set korun, klíče a občanský průkaz.

Protože byla vražda provedena naprosto chladnokrevně a skoro dokonale, policie usoudila, že nemůže být první. A tak dostal Hojer za úkol zapřemýšlet a vypsat na papír všechno, čeho se kdy dopustil. Slíbil, že to udělá, a hned při dalším výslechu předložil vlastnoručně psaný záznam o napadení dalších žen. Na seznamu bylo 14 případů. Jednalo se o obnažování před ženami, verbální útoky, ale i o několik případů znásilnění. U jednoho byl nakreslen křížek.

hojer

Vařená prsa

„Ta holka mi zůstala pod rukama,“ začal vyprávět o svém nejhrůznějším činu, který se stal začátkem roku 81 v Brně. „Potkal jsem ji kolem jedenácté večer na tramvajové zastávce a pozval ji do nějakého nočního podniku. Odmítla, a tak jsem ji posadil na lavičku v blízkém parku a začal osahávat. Za chvíli se však zvedla a chtěla odejít. Běžel jsem za ní, strhl ji k zemi, zatáhl do křoví a svlékl. Bránila se marně. Když byla nahá, pokusil jsem se o soulož. Šlo to jen na půl, vrcholu jsem nedosáhl, a tak, abych z toho něco měl, jsem ji uškrtil. Potom jsem vzal nůž a stejným způsobem, jakým se krájí maso na plátky, jí odřízl obě prsa i přirození. Všechno jsem hodil do igelitové tašky, kterou nosívám v bundě na nákupy, a odvezl domů do Prahy. Tady jsem to dal do lednice. Později jsem z přirození oholil chlupy holícím strojkem a ukájel se s ním tak, že jsem si ho navlékal na penis a přitom osahával na prkénku před sebou položená prsa. Asi po týdnu jsem si všechny orgány uvařil ve slané vodě a část jich snědl. Ostatní, včetně kůže, která se jíst nedala, jsem i s hrncem vyhodil,“ nezúčastněně popsal šílenec vraždu Ivany M., po jejíž pitvě se zjistilo, že čekala dítě.

Hojer však tímto případem ještě nevytáhl všechny trumfy. V následujících dnech totiž předal vyšetřovatelům další dopis, kde se přiznal k mordu ve vlaku z Prahy do Děčína. Odnesla to čerstvě provdaná Ivona Š., kterou vyšinutý deviant cestou vlakem pozoroval z uličky před jejím kupé. Když se zvedla a odcházela na toaletu, „při pohledu na ni se mi postavilo přirození a já na ni dostal chuť,“ popisoval do protokolu.  Zatlačil ji proto do kabinky WC a zajistil dveře kličkou. Děj se opakoval. Dušení, bezvědomí, znásilnění. „Moc to nešlo, a tak jsem nad ní onanoval až do výronu semene,“ vysvětlil skutečnost, že se při pitvě oběti nenašly žádné stopy spermatu. Po činu mrtvé dívce ukradl z kabelky stokorunu a na příští stanici vystoupil.

Dárek k vánocům

Přišly Vánoce. Ladislav Hojer seděl v pankrácké věznici a čekal na verdikt soudu. Jestli se díky svátkům začal kát, nebo se jen cítil opuštěný a potřeboval zavdat záminku k návštěvě kohokoli, nikdo nezjistil, ale pár dnů před štědrým večerem poslal svému vyšetřovateli další dopis s přiznáním. „Chtěl, abych za ním přišel, že má pro mě dárek pod stromeček,“ usmívá se Jiří Markovič. Byla jím další vražda. Tentokrát musela jet eskorta s vrahem na rekonstrukci až do Košic, ke břehům Ružínské přehrady. Na dně nádrže tam nalezli v roce 1980 mrtvolu ženy bez hlavy a s rukama uřezanýma u zápěstí. K činu se přiznal Hojer. „Tu jsem znásilňovat nemusel. K orgasmu došlo už tím, jak jsem se na ni tlačil, když jsem ji škrtil,“ popsal svůj sexuální zážitek, po kterém přestal mít o mrtvolu zájem. V hlavě mu už ležela jen její likvidace. Jelikož k činu došlo na břehu přehrady, uřezal ženě hlavu a ruce, svázal ji nalezeným drátem do kozelce, zatížil těžkým kamenem a odtáhl do hluboké vody. „Byl jsem svlečen jen do trenýrek. Počkal jsem, až  mrtvola klesne ke dnu, a když už jsem byl ve vodě, tak si i trochu zaplaval,“ stupňoval deviant svůj cynismus. Stopy vedoucí k identifikaci ženy však zahladil tak dokonale, že se dodnes nepodařilo zjistit její jméno.

Nakonec vytáhl z rukávu poslední eso. Svou první vraždu, kterou spáchal v roce 1978 v Děčíně na břehu Labe.

„Při procházce městem jsem došel až na nábřeží, kde mě minula mladá žena s dlouhými hnědými vlasy. Uchopil jsem ji rukou přes tlamu a zezadu jí podrazil nohy, až upadla na zem. Na chvíli ztratila vědomí. Když se začala probírat, ubral jsem jí kyslík tak, že jsem tlačil oběma palci proti jejímu ohryzku. Po několika minutách byla mrtvá. Potom jsem jí roztáhl nohy a začal s ní souložit, ale vrcholu jsem nedosáhl. To se mi podařilo až onanií nad jejím tělem,“ můžeme číst v tehdejších záznamech. Výčtem svých skutků si však podepsal ortel smrti.

Ladislav Hojer, žák zvláštní školy s IQ 88, hodnocen jako primitivní psychopatická osobnost  se schizoidními rysy a nekrosadistickou deviací, byl označen za neschopného jakékoli resocializace a 7. 8. 1986 skončil v oprátce. Měl si tak na chvíli možnost vyzkoušet, co prožívaly jeho oběti ve chvílích, kdy je rdousil.

foto: www.policie-cr.cz

Reklama