Reklama

Dobrou radu do řidičského života dostala od svého instruktora čtenářka Seboosis, když se řítila na patník u parkoviště a ve zmatku pustila volant a přikryla si dlaněmi oči. Jak to celé dopadlo? To už čtenářka sama...

Řízení je věc nelehká. Čtenářka Seboosis si v autoškole užila své. Měla totiž velice schopného instruktora...


Hezký den ženy-in, řidičky i neřidičky.

Na autoškolu si moc dobře pamatuju První „jízda“ probíhala na parkovišti, kdy náš instruktor - vtipálek - chtěl, abych plynule přejela parkoviště. Já, v té době již teoreticky znalá všech předpisů a téměř všech značek, jsem propadla panice. „Nebojte se, Renčo, nic to není!“ Oslovoval nás křestním jménem, ale zásadně vykal. Nastartovala jsem tedy, zařadila a začala pouštět spojku... Když jsem se blížila k patníku na druhé straně, nějak mi z hlavy vypadlo, jak se brzdí. Začala jsem křičet a zakryla si oči. Instruktor zabrzdil, zpříma se mi podíval do teď už odkrytých očí a pronesl: „Klidně křičte, jak chcete, ale už nikdy, zdůrazňuji NIKDY, nepouštějte prosím vás volant.“

Po pár jízdách už jsem si připadala lépe, volant jsem svírala pevně v poloze „za deset dvě“ a projížděla městskými uličkami a byla na sebe hrdá. Když jsme se dostali do obytné zóny, říká mi instruktor: „Co to bylo za značku?“ „Obytná zóna“ „Správně, takže pozor na rychlost, tady můžete jet JEN 30.“ „Vy jste si snad všiml, že bych dnes někde jela rychleji...?“

I rychlost se upravila a ač napoprvé mi 50 přišla strašně rychlá, zvykla jsem si po pár minutách. „Dnes si, Renčo, vyjedeme z města.“ překvapil mě instruktor druhý den, jen co jsem dopla bezpečnostní pás. Po půl hodině kroužení po silnicích jsem dosáhla rychlosti 80 km/h a plná sebeuspokojení, jak mi to hezky jde, sem se řítila zpět do města. „Nechci vám kazit radost, ale tady je povolená sedmdesátka!“ uzemnil mě. Zkazil mi celý den.

Ale po těch X hodinách za volantem jsem se řídit naučila. Vím, kde mohu stát a kde jen zastavit, přednost zprava dávám a dokonce už ani nestojím dvě minuty u křižovatky, než si do ní troufnu vjet :) Zkoušky jsem udělala napoprvé. Byť jsem nemohla plyn nervozitou udržet na 30 a tak jsem semtam překročila rychlost... Komisař se tvářil „nijak“, ale řekl, že to jistě dopiluju. Po těch 7 letech, co řidičák mám, si troufám říct, že řídím dobře. Jen viceproudove „kruháče“ jsou neustále mými nepřáteli. Ale to se taky určitě jednou v životě dopiluje.

Řízení zdar!
Seboosis

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 12. března 2012: Vaše historky z autoškoly

  • Zavzpomínejte na dělání řidičáku - jak vám to šlo? Prožila jste něco vtipného? Nebo naopak nebezpečného? Udělala jste řidičák napoprvé?

Příspěvky na toto téma mi zasílejte nejpozději 12. března 2012 v 15.30 hodin na redakční e-mail (viz níže). Pokud váš příspěvek uveřejním, potom máte šanci na získání krásného dárku - dvou srdíčkových bonboniér I Love Milka. A pokud chcete mít větší šanci na uveřejnění, ať je váš příspěvek alespoň dvakrát tak dlouhý jako tento odstavec textu.

milkamilka