Na počátku devadesátých let, kdy jsem odešla na vlastní nohu, jsem potřebovala mimo obšívání sousedek i nějakou další možnost, jak vydělat. Hledala jsem, pro koho bych ještě mohla něco ušít. Poptávala jsem se všude možně, až mně jedna známá dala telefonní číslo na paní, která provozovala butik s dětským oblečením a hledala nějakou domácí švadlenu.

Zavolala jsem ji a přeptala se, zda ji nebude vadit, když přijdu i s dětmi. Řekla, že ne, že má stejně staré děti a aspoň si zatím budou spolu hrát.

Dorazila jsem tedy ve smluvenou dobu k jejich domku. Přišla mi otevřít paní přibližně mého věku, z obočí ji crčela krev. Omlouvala se, že něco hledala za pračkou a jaksi se netrefila. Teda spíš trefila roh té pračky. Už v tu chvíli mi byla sympatická. Usoudila jsem, že bude asi stejně praštěná, jako já. Po krátkém seznámení a odeslání dětí si hrát, jsme usedly v kuchyni a ona mi začala líčit, jak si všechno představuje, měla spoustu katalogů a střihů…

Byla tak nadšená svou vizí! Nepřestala mluvit, ani když nám vařila kafe. Postavila hrnečky a cukr na stůl a znova usedla, aby mi mohla předložit další katalogy.

Zatímco ona si kafe míchala, já neměla čím. V tom zápalu mně zapomněla dát lžičku.

„Mohla byste mně, prosím, dát lžičku.“ požádala jsem ji. A ona, aniž by přestala mluvit, vytáhla bezmyšlenkovitě lžičku ze svého kafe, pečlivě ji olízala a šoupla ji do mého hrnku. V tom si uvědomila, co udělala a zase ji rychle vytáhla ven, možná v domnění, že si nevšimnu. Obě jsme se skácely smíchy. Když jsme se dostatečně vychechtaly a ona mi vařila nové kafe, navrhla jsem, že bychom si tedy mohly tykat. A tak začalo naše dnes už dvacetileté přátelství. Dimsy

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Ta paní mi je také sympatická. Jako bych se v ní poznávala. Simona

Jaké zajímavé historky se vám staly kolem seznámení? S kamarádkou, partnerem, kolegou...s kýmkoli. A jakou roli ve vašem životě pak onen člověk hrál? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama