Kromě všech těch drobností, které budete potřebovat do porodnice, a do malé příruční tašky se vám určitě nevejdou, nesmíte zapomenout hlavně na doklady. Já je dnes zkontrolovala již po několikáté. Kromě občanského průkazu, těhotenské průkazky a rodného, či oddacího listu (výběr dle stavu), budete potřebovat ještě několikero formulářů, které nafasujete v porodnici.

V mém případě to byl: informovaný souhlas s hospitalizací, stvrzenka dokládající zaplacení poplatku za přítomnost otce, či jiné osoby u porodu, informovaný souhlas s epidurální analgezií (paradoxně i v případě, že ji nechcete) a v neposlední řadě prohlášení o jménech dítěte pro potřeby matričního úřadu.

Tjménoak a je to tady, formulář, který je nutno vyplnit ještě před porodem, leží přede mnou a já zírám na dvě kolonky, do kterých se má vepsat něco, co mé dítě bude provázet celý život. Přesto, že jsme tuto otázku probrali s manželem, a bohužel musím říci také se širokým okruhem příbuzných, kamarádů a známých několikrát, zarazím se a s tužkou v ruce po sté přemýšlím, jestli jsme zvolili opravdu dobře.

Nevím, jakou máte zkušenost vy, ale já osobně jsem měla tendenci vrhat se na kalendář a probírat se nejrůznějšími jmény asi tak deset minut poté, co jsem na těhotenském testu objevila dvě čárky. Nedá se tedy říct, že bych tomu věnovala málo času či pozornosti. Mé nadšení při vybírání jména mě dohnalo dokonce k zakoupení knihy s názvem: Jak se bude vaše dítě jmenovat? autorky Miloslavy Knappové, která působí v Česku jako soudní znalec a v podstatě rozhoduje o sporných případech a nových jménech, která ještě nejsou zanesena mezi ta povolená. Pokud se tedy některý z rodičů rozhodne, že své dítě pojmenuju třeba Podzimní bouře nebo Hvězda jasná, projde této paní určitě pod rukama (tedy minimálně jeho žádost).

Musím říci, že já asi nejsem tak alternativní matka, abych vymýšlela podobně netradiční jména, a s vizí, že mé dítě se určitě dokáže na světě prosadit i jinak než jen praštěným jménem evokujícím výborný, leč naší kultuře poněkud vzdálený film Tanec s vlky, jsem se vrhla na knihu obsahující 14 tisíc jmen, které již patří mezi ty povolené. Jaké pak bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že ani paní Knappová zřejmě není tak konzervativní, jak jsem si myslela, protože obsáhlý seznam obsahuje např. takové zvukomalebné krásy jazyka, jako jsou: Reuel, Vitold, Armida, Edeltruda, Mečislav či Teobald.

Jak se tím vším prokousat? Podle čeho jméno vybrat? Co je v dnešní době podstatné?

Tyto a další otázky jsem si pokládala a zároveň eliminovala jedno jméno za druhým. Ve snaze zapojit manžela, předkládala jsem mu jedno úžasné jméno za druhým. Jediné, čeho jsem tím ovšem docílila, bylo, že nejprve v kalendáři zaškrtal jména všech svých kamarádů, aby si nakonec prolistoval publikaci paní Knappové a všem našim přátelům na sociální síti rozhlásil, že náš syn se bude jmenovat Vinnetou Bohuchval.

„Tak takhle by to tedy nešlo,“ rozhodla jsem se nakonec a udělala krátký seznam jmen, která se mi líbila, pasovala jakž takž dohromady s příjmením, žádný z mých bratrů je ještě nepoužil pro své početné potomstvo, nepřipomínala mi nikoho, s kým bych měla v životě negativní zkušenost, nebo kdo by byl tak odrazujícím příkladem, že by to předurčovalo i životní dráhu mého syna, a zároveň aby se za poslední tři roky nevyskytovalo ve statistikách použitých na prvním místě v žebříčku. Skončila jsem s pěti jmény, přičemž jedno z nich bylo první, na které jsem myslela už na začátku těhotenství.

Tento zredukovaný seznam jsem se značnou nervozitou předložila manželovi a on během asi tak pěti vteřin vybral právě tohle první jméno. První nejenom v mých úvahách, ale i první použitelné jméno v knize paní Knappové. Je tedy rozhodnuto, náš syn se bude jmenovat Adam. Ze 14 tisíc jmen jsme nakonec vybrali to první. Není sice příliš neobvyklé, ani svému nositeli nepředurčuje nějaké nadlidské schopnosti, ale věřím tomu, že náš syn se s tím nějak popere, nebude nám to celý život vyčítat a zajímavý bude určitě i něčím jiným než jen nezvyklým jménem.

Co dodat? Vybírat je dobré s rozumem, ale také citem. Někdy je dobré dát i na první dojem, protože kdo dlouho vybírá, často přebere. No a teď jen doufat, že se doktoři nespletli a opravdu to bude chlapeček, protože vyčerpána náročným výběrem jména pro syna, nechala jsem jméno druhé, tedy to holčičí, plně na fantazii nastávajícího tatínka.

Eva

Čtěte také:

Reklama