Reklama

Naše první bydlení bylo velice zajímavé.
Já jsem u rodičů neměla zrovna lehké bydlení, a u přítelovy maminky jsme už "otravovali" přes půl roku, tak jsme se po nějaké době rozhodli nastěhovat do domečku po přítelově otci. Malý baráček s obrovskou zahradou, práce jako na kostele, ale přesto jsme si řekli: ,,Zkusíme to..."
Prvních několik měsíců bylo v pořádku, tedy když jsme vyklidili nehorázné množství různé veteše, kterou starý pán za několik let dokázal nashromáždit. Pak ale přišla rána - přítel přišel o práci a my jsme najednou byli postaveni před šílenou otázku - jak uživíme dva lidi, pejska, rodinný dům a ještě všechny účty.

Bohužel, nebo možná bohudík, jsme byli příliš hrdí, než abychom se po půl roce samostatného bydlení se sklopenou hlavou připlazili zpět k rodičům, a tak jsme se pustili do "hazardní hry"
Stařičký sporák vypověděl funkci, nebylo na uhlí, ale naštěstí zbylo ještě něco veteše po tatínkovi, takže jsme topili pálením starých hadrů, kterých bylo požehnaně... Pak to přišlo, obávaný doplatek za elektřinu - z celkového příjmu něco kolem osmi tisíc korun jsme prostě nebyli s to uhradit ani polovinu požadované částky, takže v polovině listopadu došlo na nejhorší - odpojení elektřiny. Večery při svíčkách, zima už klepala na dveře a v málo vytopeném domě začala zamrzat voda.

Říkali jsme si, že horší už to být nemůže, a měli jsme pravdu, přítel práci sehnal a 23. prosince jsme konečně opět "svítili" a topili. Byly to naše první společně strávené Vánoce, byli jsme chudí jak kostelní myši, ale šťastní.
Dnes už to bude šest let, co si své hnízdečko opečováváme, stále jsou třeba nějaké ty opravy a peněz není nikdy dost, ale my se řídíme pořekadlem, co tě nezabije, to tě posílí...

Málokdo to asi v dnešní době dokáže pochopit, ale my jme v tu dobu byli opravdu vděční za takové základní věci jako je voda, světlo a teplo, a dodnes si těchto výdobytků velmi vážíme...
Tak to je můj příspěvek k dnešnímu tématu :-))

Mar__tanka


Milá Mar_tanko,
důležité je, že ten "křest ohněm" posílil váš vztah.
Teď už vás jen tak nic nerozhází