Jana se rozhodla svěřit se zkušeností, kterou asi kdekdo zná. Přišla o peněženku, kterou předtím odložila na střechu auta při tankování na benzínce. Hloupost, za kterou by si nafackovala. Ještě větší vrásky a průvan na kontě jí však nadělala banka, když si nechala zablokovat platební kartu…

 

„Tak jsem si zase jednou vyrazila na výlet. V týdnu se u nás doma zastavil můj táta a všichni tři – tedy já, má dcera Adéla a děda jsme vyrazili na výlet do pár kilometrů vzdálené restaurace. Docela jsem se těšila mezi lidi, asi jako každá máma na mateřské uvítám sebemenší zpestření.

Vyrazili jsme kolem poledne a před opuštěním bran našeho města jsem zastavila u benzínky natankovat trochu nafty. A jako při každém tankování, už po několik let, jsem vykonala svůj stejný rituál, vystoupila z auta, otevřela nádrž, položila si peněženku před sebe na střechu a začala tankovat. Jenže po chvilce jsem zjistila, že nic neteče, pistole nereagovala a nafta netekla. Zkusila jsem opakovat celý proces ještě jednou, ale nic.

 

Mezitím už samozřejmě začalo nervóznět osazenstvo auta, Adéla se vzpínala v dětské autosedačce a děda s hlavou v dlaních přemýšlel, proč jeho dcera, která je už matka, neumí ani natankovat. Ale jelikož jsem ten den měla dobrou náladu a nechtěla si ji kazit maličkostmi, s úsměvem jsem přestala mučit stojan, hupsla zpátky do auta a popojela k jinému stojanu. Ostatní jsem uklidnila, že teď už to všechno bude „odsejpat“, a začala tankovat.

 

A opravdu to „odsejpalo“. Nafta s cvrkotem plnila nádrž a já se spokojeně opřela o stojan. V tu chvíli mě ale zarazil malý detail, a sice prázdná střecha auta. Peněženka. Před chvilkou byla na střeše. Teď tam není. Musela spadnout, když jsem přejížděla mezi stojany. Trochu mě píchlo v žaludku a okamžitě jsem ji začala hledat. Byla jsem přesvědčená, že tam někde leží, protože od doby, kdy spadla, mohlo uplynout maximálně pár minut.

 

Popoběhla jsem dopředu, dozadu, koukla pod auto. Nic. Děda mě chvíli pozoroval s výrazem rodiče, co se bojí o duševní zdraví svého dítěte, pak stáhl okýnko a s nechápavým výrazem se optal, co se proboha zase děje. „Nemůžu najít peněženku,“ odpověděla jsem udýchaně a běhala dál. No a tak jsme běhali oba, kolem auta, kolem stojanů,  kolem záhonků…

 

Běhali a hledali. Jenomže marně. Peněženka byla pryč a s ní veškeré doklady. Pryč byla i moje dobrá nálada, a při představě, co mě teď čeká za vyřizování, mě v mžiku rozbolela hlava.

 

Nějak jsem se ani nemohla srovnat s představou, že během pár minut musel někdo MOJI peněženku sebrat a před MÝMA očima si ji nechat. Možná se ještě chvíli bavil tím, že mě pozoroval, jak ji hledám…

 

K bolesti hlavy se mi sevřel žaludek, tak jsem zahnala představy a vrátila se do skutečnosti, že peněženka je prostě pryč. V tom přišel děda, pro změnu se svojí peněženkou, že jde zaplatit natankovanou naftu. Poděkovala jsem mu a sedla si za volant.

 

V souvislosti se slovem platit mě ale zaskočil další problém. Platební karta. Taky byla v peněžence a taky je pryč. Musím ji hned zablokovat. Popojela jsem stranou od stojanu a s bolavou hlavou a sevřeným žaludkem začala vyřizovat blokaci platební karty. Na účtu sice nebylo nějak extra moc peněz, něco málo přes dva tisíce, ale v poměru k mateřské to byla stále dost velká částka na to, abych přišla ještě o ni.

 

Vysvobodila jsem rychle malou, ale už velmi rozčílenou Adélku ze sedačky. S mládětem na jedné ruce a s mobilem v druhé ruce jsem čekala na přepojení na operátora. Po chvíli poslouchání údajně uklidňující hudby ke mně promluvila slečna operátorka, a já jí sdělila, že mi byly odcizeny veškeré doklady a platební karta, kterou potřebuji zablokovat. Slečna se optala, jestli má provést blokaci na všechny druhy transakce, a já samozřejmě souhlasila. Tím se celá záležitost vyřešila a já v klidu zavěsila.

 

Alespoň že to dopadlo takhle, doklady jsou sice fuč, ale přijít ještě o zbytek peněz, to by bylo opravdu nepříjemné. A tak jsme se znovu usadili všichni do auta, ten den už asi po desáté, a jak se chystám nastartovat, zapípal mi mobil. Klasickým tónem bankovní sms zprávy. Asi píše banka o zablokování karty, blesklo mi hlavou. Pro jistotu jsem ještě vyndala mobil a vidím info o pohybu peněz: „Převod z vašeho účtu… 2000 Kč, zůstatek 165 Kč.“

 

Nestíhám pobírat myšlenky. Co je zase tohle? Přece někdo nemohl stihnout vybrat peníze před blokací? Volám okamžitě znovu do banky a čekám na přepojení operátora. Ruka s mobilem se mi potí. Poslouchám uklidňující hudbu a po chvíli se ozve veselá slečna: „Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“

 

Vysvětluji nervózně, co se stalo, a slečna se dívá na můj účet. Všechno zkontroluje a informuje mě, že účet je v naprostém pořádku. Přemýšlím, jestli jsem normální, a po chvilce se zeptám: „A co se stalo s těmi dvěmi tisíci“? Na druhé straně je ticho a pak se ozve strohé: „Dva tisíce vám byly odečteny jako poplatek za zablokování vaší platební karty.“

 

Mám zatmění. Zavěšuji mobil. Nervy mi praskly a po tváři se řinou slzy. Připadám si hloupě a méněcenně. Doklady a vzpomínky v peněžence jsou pryč díky zlým lidem, peníze díky zlé bance. Happy end jako v pohádce se bohužel nekoná. Otřu si slzy a pomalu nastartuji. Z výletu se vracíme dřív, než jsme plánovali."

 

Z příběhu plynou dvě velká ponaučení:

1) Nedávat si na střechu auta jakékoliv předměty, a už vůbec ne peněženku. Protože pokud by vám náhodou spadla jako mně, nikdy nevíte, kdo bude zrovna nablízku. Může to být třeba někdo poctivý, ale také někdo, kdo vám ji bez mrknutí oka sebere a ještě se bude šklebit za rohem.

 

2) Pořádně si prostudovat ceník, protože když nastane krizová situace, nikdy nevíte, jak se lidé zachovají. Mohou vám s úsměvem pomoci, uklidnit vás a nabídnout nejoptimálnější a nejlevnější řešení problému. Ale taky vás mohou ještě víc vystresovat a s velkou suverenitou provést bez optání nejdražší transakci vedoucí údajně k vyřešení vašeho problému. Vlastně si teď říkám,  třeba se i banky umí šklebit? :-)

Jaké poplatky v bankách platíte při ztrátě kreditky?

 

 

poplatek za dočasnou blokaci (kartu lze později znovu aktivovat)

poplatek za úplné zrušení karty (stoplistaci) - případ Jany

od kdy za transakce ručí banka

 

Citibank

zdarma

zdarma

po blokaci


Česká spořitelna

200 Kč

500 Kč

48 hodin před blokací, a to nad částku 4 500 Kč


ČSOB

200 Kč

2000 Kč

po blokaci


GE Money Bank

250 Kč

2000 Kč

od půlnoci dne blokace


Komerční banka

150 Kč

2000 Kč

od půlnoci dne blokace


mBank

zdarma

zdarma
po blokaci


Poštovní spořitelna

200 Kč

2000 Kč

po blokaci


Raiffeisenbank

200 Kč

2000 Kč

po blokaci


UniCredit Bank

200 Kč

500 Kč

48 hodin před blokací, a to nad částku 4 500 Kč

 

 

Už jste si něco podobného prožila? Znáte výši poplatků, které v takové situaci musíte platit?

Reklama