Reklama

krecek

Zdál se mi podivný sen. Našla jsem bezhlavého křečka. Pravda, je to trochu morbidní, ale ještě podivnější bylo, že byl živý a nejevil známky umírání. Naopak. Normálně chodil a tvářil se, jako by se nechumelilo. No, tvářil. Spíš klamal tělem.

Přemýšlela jsem, co s ním. Jak ho sprovodit ze světa, aby chudáček netrpěl. Dám mu Ibalgin. Celá tableta by mu k eutanázii měla stačit, ne? Ale kudy mu ji vpravit do těla, když nemá hlavu? Držela jsem křečka v dlaních a zírala na malou dírku, která zbyla po hlavě.

Po chvilce jsem našla i hlavu. Byla také živá, koulela černýma očkama a vypadala docela optimisticky. Ale v tom snu jsem ty dvě části nikdy nespojila dohromady. Ta hlava mi totiž připadala větší než tělo. Jako by patřila jinému křečkovi.

Ten sen byl tak živý jako křeček v něm, a tak jsem to musela konzultovat s mojí kolegyní a naší dvorní astroložkou Míšou.

Napřed se smála, že jsem taky pěkně cáklá, ale pak zvážněla. Křeček je o majetku, penězích a hmotných statcích. No jo, to je všechno pěkné, ale tenhle nebyl celý, namítla jsem, chyběla mu hlava. „Tak asi o nějaké peníze přijdeš.“ „Cože, to nestačila ta suma, kterou jsem nedávno vysolila za opravu auta?“

A Míša jako správný profesionál dodala: „Neboj, nebude to částka, která by tě zruinovala. Až tolik tě bolet nebude. Tím spíš, že jsi našla tu hlavu.“ Nechtěla jsem rozpitvávat, že hlava nebyla patrně křečkova, ale patřila spíš nějakému syslovi.

Výklady snů beru spíš jako zábavnou hru, ale druhý den jsem musela dát Míše za pravdu. „Tak si představ, že se tvůj výklad vyplnil. Když jsem šla k autu, našla jsem za stěračem lístek od Městské policie. Pokuta za překročenou dobu parkování.“