Bulvár

Krátce o psychologické astrologii

Často se potkávám s dvěma charakteristickými postoji „laické veřejnosti“ k tématu astrologie.
Je to buď nekritické příjímání, kdy jsem takový, či onaký, protože „to mám v horoskopu“, nebo jakoby vědecké, kategorické odmítání, které se vždy rádo vysměje celému tomu astrologickému nesmyslu.

Není možné, abych zde podrobněji popisoval, jak k některým nedorozuměním došlo a dochází a co by měl dotyčný znát, než se pustí, ať už do „cupování“ astrologie, nebo do její obhajoby /mnoho blábolů, omylů a dezinterpretací mají na svědomí především sami astrologové/.
Mohu zde napsat jen tolik, kolik „ukoukáte“ na vašem monitoru, ale věřím, že tento úvod bude mít také nějaké pokračování (např. formou „Astrologické poradny“, budete-li chtít).

Astrologie, tak, jak jí rozumím, je především symbolickým jazykem, který vždy umožňoval vnímat souvislost, charakter a odraz toho, co je „nahoře“ v tom, co je „dole“. Tedy vztahu a vzájemného zrcadlení mikrokosmu v makrokosmu a naopak.
Astrologie je tedy velmi konkrétní aplikací známé teze starého hermetismu, která praví: „Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci.“

V posledních sto letech se s rozvojem psychologie začala rozvíjet také astrologie, která doposud plnila také její funkci, neboť „zkoumání charakteru“ a typologie měla vždy v popisu práce a její tisíciletá praxe umožnila velmi detailně popsat „vlivy a působení“ oněch vnějších i vnitřních bohů, jejichž jména dnes vnímáme převážně v kontextu označení konkrétních planet naší sluneční soustavy.
Astrologické myšlení, které je mi blízké, pokládalo „bohy“ již tehdy také za symboly, tj. instance vnitřní a nikdy netvrdilo, že planety nás ovlivňují svým vnějším působením, či jakýmsi tajemným zářením. Domnívám se, že tato tvrzení někteří astrologové zastávají zejména proto, že pociťují velkou nejistotu mimo rámec kauzálního myšlení, kdy „to všechno přece musí mít nějakou příčinu“.

Pro diskuse o astrologii je příznačný zmatek a napětí v tom, že astrologie přináší skutečné výsledky a zároveň má velké obtíže s objasňováním toho „jak to, proboha, může fungovat“. Vědecká kritika si k svému pohrdavému úsměvu většinou vybírá právě ty názory, které buď astrologie ani nikdy nezastávala, anebo napadá vědecky „nehorázné“ teorie astrologie, kterou by bylo možné nazvat naivní /viz. časopis Astro – čest výjimkám/.
Obecně je však současný vědecký establishment /obzvlášť u nás/ velmi předpojatý ke všemu, co nelze vysvětlit a obhájit z hlediska kauzálního vztahu příčina - následek. Jednoduchým příkladem tohoto konfliktu by byla funkce pravé a levé hemisféry našich mozků, kdy vědecké stanovisko se omezuje pouze na argumentaci a svět „levohemisférový“, jehož charakteristikou je analýza, znak, konkretismus, pojmové myšlení, funkce, lineární pojetí času, matematika, fyzika, dílčí aspekty, redukcionistický přístup, kvantita, apod., zatímco astrologie vyrůstá především ze světa „pravohemisférového“, kde je důležitou charakteristikou syntéza, symbol, metafora, obrazné myšlení, výklad /hermeneutika/, smysl, cyklické pojetí času, duchovní skutečnost, umění, humanitní vědy, kvalita, atd.
Je tedy zřetelné, že jde spíše o velké nedorozumění, které je často tím větší, čím víc se někteří astrologové snaží své oblasti zájmu dodat punc jakési exaktnosti či vědeckosti a pro „objasnění fungování“ používají argumenty „vědecké“, ale zcela nevhodně.

Astrologie by se neměla chtít stát vědou v současném významu toho slova, vyžaduje totiž mnohem celistvější způsob náhledu, než jí panující vědecké paradigma kauzality může nabídnout. To, co potřebujeme, je spolupráce jak obou hemisfér našeho mozku, tak uznání oprávněnosti poznávání světa skrze oba aspekty této polarity. Zatím se nám však příliš nedaří tuto diktaturu pouze „levohemisférového“ vidění světa, protnout a nahlédnout, že z psychologického hlediska je „skutečné to, co působí“ a nikoli jenom to, co se vejde do schématu vědecké verifikace.

Psychologická astrologie chápe vztah a zrcadlení postavení hvězd v čase narození a psychických dominant našeho naturelu prostřednictvím pojmu synchronicita, jenž označuje paralelismus a analogii událostí, mezi nimiž není kauzální vztah, ale přesto je v nich zřetelná vnitřní korespondence. Tyto synchronistické fenomény zažíváme většinou v podobě tzv. „náhody“.
Od „náhod“, kdy například na někoho myslíme a on nám vzápětí zavolá, až po velmi komplikované řetězce „náhod“, kdy se ptáme „co to, ksakru, znamená“ a zřetelně cítíme, že slovo „náhoda“ je velmi nedostatečné.
Pojem synchronicity nám tedy dává možnost vykročit z konceptu „příčiny a následku“ a lépe porozumět tomuto zrcadlení vnitřního ve vnějším, které ačkoli je nekauzální, nejenže nepostrádá smysl a uspořádanost, ale naopak je přímo těhotné významy a svébytným řádem, řádem naší duše.

Jak jsem již uvedl v úvodním článku (22. 8.), takzvaná psychologická astrologie na rozdíl od „tradiční“, integrovala některé ze základních zkušeností současné psychologie (je inspirována především dílem C.G. Junga) a používá také část její terminologie. Pokládá za důležité si uvědomit, že pojmy jako projekce, nevědomí, archetyp… nejsou pouze teoriemi, ale provozně označují duševní skutečnosti, o jejichž realitě (ve smyslu reálného působení) můžeme pochybovat jen k vlastní škodě. Skrze tuto integraci psychologického rozměru se zbavila „černobílého“ způsobu uvažování, kdy některé planety, či aspekty byly považovány za „blahodárné“, zatímco jiné za „zlomocné“ apod. Tento druh interpretace je typický pro tradiční astrologii. Výklad je zde příliš doslovný a je opomíjena skutečnost, že jde vždy pouze o možnost, jak se ta která konstelace může projevit, zatímco existuje nesčetně dalších variant, ve kterých může dotyčný danou dispozici symbolicky prožít.

Psychologická astrologie klade důraz na uvědomění, integraci a rozvoj kvalit našeho naturelu, které se symbolicky zrcadlí v postavení planet ve znameních, domech, vzájemných aspektech atd.
Výklad horoskopu tedy není o fatálnosti okolností našeho života, ale o možnosti změny a vývoji skrze uvědomění si archetypálních dispozic naší psyché a alternativě větší celistvosti nás samých. Toto pojetí výkladu nás uvádí do světa, ve kterém mohu paradoxně dosáhnout tím větší svobody, čím hlouběji jsem obeznámen s tím, co mě determinuje jako psychické dispozice. Tedy jako specifické „brýle“, skrze které se dívám na svět, je můj naturel současně filtrem na skutečnost, který mě omezuje, ale i výjimečnou barvou, která mě činí jedinečným.
Psychologická astrologie nám umožňuje vzít si odpovědnost za svůj život velmi konkrétním způsobem, neboť se dozvídáme, „co působí“ a zjišťujeme, že to jsme mi sami a naše uvědomění často jakoby zázračně proměňuje problémy v dary a hrůzná zvířata v krásky a báječné prince.

Pro objednání výkladu horoskopu nebo terapeutické konzultace, prosím, použijte kontaktní telefon: 603 572 710 nebo 251 640 073
a e-mail:
alan.jarkovsky@tiscali.cz

 Mějte se hezky, s pozdravem                  
   
28.08.2003 - Společnost - autor: Jarka Machálková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme