Cestování

Krásy Řecka

Úterý 10. 6. 2003

První noc je za námi. Probouzíme se kolem půl osmé a necítíme záda. Pomalu jsme se vyhrabali z postele a těšíme se na naši první snídani. Nejsme v hotelu se švédskými stoly :-), takže nečekáme zázraky. U snídaně jsme hned potkali paní domácí spolu se služebnictvem a pomalu jsme si začali zvykat na to, že naše naučené řecké fráze jsou nám úplně na nic! Bydleli jsme totiž v řeckém hotelu, do kterého však již přes 10 let jezdí výhradně česká klientela. Každý Řek, který zde pracoval, uměl základní české fráze. Takže sbohem Kali méra…Snídaně je vcelku skromná. Dvě kolečka salámu/sýra,  malé marmelády, máslo a margarín a samozřejmě večky – tipla bych je na včerejší. Aspoň se nebudeme přejídat. K pití samozřejmě voda (obarvená šťávou), která se opravdu nedá moc pít a docela zapáchá a je velmi nechutná… Takže doporučuji si raději kupovat vlastní, než pít vodu z kohoutku! Oproti tomu je tu k dispozici velmi dobrý čaj, kafíčko a sladké řecké pečivo.


Po snídani a trochu vzpamatování se, jdeme hledat pláž, o které jsme se dočetli na web. stránkách nudistů, a to u starověkého města Assini. Bydleli jsme v Severní části Tola, tedy na opačném kraji městečka od přístavu. Po hlavní silnici jsme se dali vlevo. Po necelém kilometru jsme našli dopravní značku označující konec Tola. Dál už jsme se dali prašnou cestou vpravo, kde jsme již viděli počátek Assini a ceduli s názvem „archeological site Assini“. Obešli jsme trosky Assini. Po pravé straně na konci prašné cesty jsme se dostali k vysněnému moři. Našli jsme pláž, která se rozléhá přibližně na 2 kilometrech. Bylo kolem půl jedenácté a pláž byla poloprázdná. Na začátku pláže bylo velké molo, po kterém jsme se mohli dostat do moře. Na okraji pravé strany byla kamenitá pláž a v moři samé kameny a samozřejmě plno černých bodlinek neboli ježků

Došli jsme k moři, odhodili své svršky a ponořili se. Nejprve jsme zkusili molo a schůdky, kterými jsme se chtě-nechtě dostali velmi rychle do hloubky. Voda byla však teplá a moře velmi klidné, takže jsme si mohli příjemně zaplavat.

Po lehkém osvěžení jsme se vydali na procházku po (poloprázdné) pláži a brzy jsme našli i písečnou pláž, kde se dá vstoupit do vody přímo, aniž by se člověk bál, že stoupne na nějakého bodlináčka.

Odpoledne jsme nelenili a šli si koupit do pouličních obchůdků gumové botky do vody, abychom měli bezpečnější vstup při kamenitém břehu a hlavně, aby se Milan mohl v klidu potápět. Bylo to jeho první potápění a jak se říká „poprvé je všechno nejkrásnější…“. Rybiček bylo k vidění docela mnoho, ať už malinkatých, nebo větší i barevných. Milan měl to štěstí, že viděl pod hladinou i malou medúzu. Ačkoliv jsme koupili těsně před dovolenkou na digitální foťák „aquapac pouzdro do vody, fotit se moc nedalo. Nebylo to pouzdro na míru a bylo trošku větší, takže se obal často shrnoval. (no, aspoň že byl opravdu kvalitní a foťák vydržel i pod hladinou :-)). Každopádně i bez fotek byl zážitek pod vodou úžasný.

Po té, co jsem si i já vyzkoušela gumové botky (za 6 euro) v moři, hned ze mě spadly. Při mé zbrklosti jsem si totiž koupila o číslo větší. Po návratu na hotel jsme šli zkusit botky vyměnit za menší a musím říct, že Řekové byli velmi milí a ochotní a bez obav je vyměnili a ještě se mě ptali jakou si přeji barvu :-).

Také mě mile překvapilo, jak všichni obchodníci uměli anglicky! Radost poslouchat a hlavně rozumět!

Pak už nás čekala jen večeře – těstoviny, jak jinak než ve velmi ostré tomatové omáčce…



Středa 11. 6. 2003

Vyzkoušeli jsme pro změnu písečnou pláž kousek od hotelu, abychom zjistili, jak je moře v této oblasti bohaté na mořské tvory… Na konci pláže bylo skalnaté pobřeží a tam se naskytla pro Milana náramná podívaná. U skal bylo spousta rybiček, že málem nešel z vody… :-). 

Dnes jsme si dali náš první (a poslední) gyros. Kolem poledního jsme se šli podívat do centra Tola a snažili jsme se najít nějakou otevřenou restauračku, kde si dáme klasickou řeckou pochoutku. Přišel usměvavý postarší číšník a na pohled se tvářil, že nám rozumí. Objednávali jsme anglicky a já si nezapomněla říct o jeden gyros bez cibule, což jsem zdůraznila ve svých slovech hned dvakrát… Po chvíli přinesl opravdu 2x gyros, pivo a džus, a samozřejmě cibule v gyrosu nechyběla… Holt jsem ji musela vybrat. Byl však usměvavý a milý, pouze řecky hovořící, a tak jsme se také usmívali… :-).

Poté, co jsme se vrátili na hotel, zjistila jsem, že nemůžu najít svou háčkovanou taštičku, ve které bylo jen pár euro, což by tak nevadilo, ale hlavně hodinky… Zase jsem něco ztratila!

Mám jednu nehezkou vlastnost, každou chvíli si něco někde odložím, zapomenu na to a nechám to tam. Deštníky si kupuji už ty nejlevnější, protože ty zapomínám věčně – na úřadech, v bankách, ale i v autobuse. Jednou se mi povedlo zapomenout moje poznámky a vytištěnou poezii, kterou jsem za nějaký čas sepsala a dala dohromady a nechala jsem to v autobuse…! To bylo nadělení! Vzpomněla jsem si na to relativně rychle, ale bylo pozdě. Moje soukromé poznámky, básničky zmizely někde v autobuse č. 19. Naštěstí jsem si zapamatovala typ autobusu a číslo, a tak jsem čekala na terminálu, až objede celý svůj okruh a vrátí se zpátky. Vrátil se! Vlítla jsem do autobusu a celý ho prošla, moje desky nikde! Došla jsem k řidiči a najednou vidím, že leží u něj (nějaký dobrák je vzal ze sedačky a dal k řidiči :-). Řekla jsem, že jsem to tam zapomněla já, moc poděkovala a šťastná odešla….

Ale vraťme se k mé taštičce, po chvilkovém zamyšlení jsem si uvědomila, že jsem ji nechala při včerejší večeři na opěradle sedadla. Nu, co, řekli jsme si, že počkáme do večeře a zeptáme se našich milých hostitelů. Na večeři jsme přišli do zahradní restaurace, ale náš stůl ze včerejška byl už obsazený, tak jsme si sedli hned vedle. Po chvíli přispěchal šéf hotelu s mojí taštičkou. Spěchal ke stolu, kde jsme včera seděli, protože věděl, kde to včera našel. Seděli tam starší dámy, které se hned bránily, že to opravdu není jejich a jak jsem si ho všimla, tak jsem se o taštičku přihlásila, že jsem já ta mladá sklerotička, a že moc děkuji. V tu chvíli jsme pochopili, že se v Řecku opravdu nic neztratí, Řekové jsou hodní a slušní lidé. Díky!

… čtvrtek 12. 6. 2003


Na čtvrtku bylo zajímavé hlavně to, že hotel pořádal pro své hosty řecký večírek během pobytu.

Chcete-li vidět pár fotografií - klikněte ZDE:
http://www.zena-in.cz/fotoalba/album.asp?stranka=1&id=723



pokračování příště…


 

    
   
22.07.2003 - Zahraničí - autor: Jeune fille

Komentáře:

  1. avatar
    [3] vebska [*]

    do Řecka jezdím několik let, nikdy ovšem na vyhlášená místa, radši pěkně na dědinku a mám jistotu, klid na pláži, skromné ale milé ubytování, výborné jídlo s bezvadnými majiteli a po nemilé zkušenosti(jediné) zkolabování i setkání s venkovským lékařem, bez ztráty nejen důvěry ale i eura, injekce i noc v ordinaci bez poplatku a po celou dobu dovolené starost místních jestli je mi dobře................. letos jedu zase

    superkarma: 0 22.07.2008, 10:46:37
  2. avatar
    [2] Simba [*]

    Proč poslední gyrros?

    superkarma: 0 25.11.2003, 09:20:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme