Je známo, že voda, ať už je stojatá, nebo plynuvší, umí překvapit opravdu lecčíms. A člověk nemusí být zrovna aktivním rybářem, nahazovat udičku a o neobvyklý úlovek si tak přímo koledovat.

Tak například:  Vstupujete do vody letitého rybníka pěšky a vyjet na břeh můžete klidně na historickém kole.

Tak se to totiž stalo loni mé kamarádce, která by jistě na kole i ochotně vyjela, kdyby si ovšem o jeho hrany neroztrhla lýtko. Dnes jí zdobí úd osm stehů.

Jiná osoba, konkrétně moje matka, ale neříkejte jí to, zase po odvážném skoku do živlu záhy vylezla obalena pijavicemi. Jsa v nemalém šoku pak místo aby se zastavila, abychom jí mohli ony hosty z těla sundat, běhala ta nešťastnice po lese a vřískala tak, že z toho pět veverek ranila mrtvice.

A co si „vyzvedl“ ze Sázavy před lety můj bývalý přítel?

Ne, že by to byl nějaký atlet, spíše se brilantně pohyboval ve společnosti integrovaných obvodů a tabulek, než ve vodním živlu, ale plavat uměl a občas zvedl svou postavu od rozebraného PC a na krátko se pověnoval i lidštějším radovánkám.

Jsa v ten den příjemně naladěn a rozverný, pojedl klobásku u stánku, zapil ji ne příliš vychlazenou desítkou a radostně se vrhl z mola do toku zvaného Sázava, zhruba u Pikovic.

Sledovala jsem z bezpečí deky jeho veselé dovádění. Chvilkami se dokonce potápěl a zřejmě plaval pod vodou, neb se vždy vynořil o několik metrů dál.

Ve chvíli, kdy se vynořil naposledy, jsem stála blízko u břehu, protože jsem pozorovala a také zdravila vodáky, kteří tudy projížděli a výskali ono oblíbené „Ahoooj !!“.

Očima jsem se zase hned vrátila do azimutu, odkud jsem očekávala přítelovo vynoření.

Co oči mé uviděli….

Jeho poměrně vysoká postava se vztyčila nedaleko břehu. Na jeho neovlasatělé části hlavy, tedy na temeni se hnědalo obrovské, patrně lidské, protože jinak by muselo být medvědí, ho.no!

Několik sekund jsem musela zaostřovat, abych ujistila oči, že vidí to, co nemohlo být stejně nic jiného.

No co to….do háje….“, mumlal a celou věc dodělal tím, že neohrabaným gestem připlácl a rozmázl onen předmět až uším.

No …to je …to je….já se na to vy…u!!!

To nedělej, to už někdo udělal!!“, svíjela jsem se na břehu smíchy tak, že jsem z dálky musela vypadat jako stižena „tancem Svatého Víta“.

Doposavad jsem z jeho úst slyšela klení jen v podobě nevinného : „do prkýnka“ a podobně.

Patrně si to mínil vybrat na dalších deset let dopředu, neb se vydrápal zhnuseně z vody a když viděl, že mám smíchy blízko k bezvědomí poznamenal :

„Nooo to je teda prdel vopravdu“.

Nemluvil se mnou dva dny.


A copak jste objevili, nebo si odnesli z vody kdy vy?

Věřím, že na redakce@zena-in.cz dnes najdu mnoho úsměvných i poučných historek i od vás, a že se budeme téměř celý den příjemně bavit.

Výhra pro vylosovaný příspěvek je pochopitelně vodní.

Reklama