Reklama

Stojím na vlakovém nádraží v Ostravě. Lije jako z konve a po celou dobu mého dvoudenního pobytu nepřestává. Jen jednou vysvitne sluníčko. To když se otevřou dveře od útulného panelového bytu na ostravském Jižním městě a v nich stojí usměvavá Pavla Kročková.

Je ve věku mé dcery a já mám velkou chuť ji už ve dveřích obejmout. Je to ještě taková holčička. Na svatebních fotografiích mi připadala starší. Jak se později dozvídám, nechala si na svatbu odbarvit své krásné zrzavé vlasy na blond, k tomu měla lokny, a právě to ji dělalo starší.

Teď ji vidím takovou, jaká je doopravdy. Nelze být pořád nevěstou, ale lze být pořád šťastně zamilovanou. A to tato budoucí mladá maminka je.

Je sama doma. Manžel Tomáš je v práci, ale po celou dobu je tu vlastně s námi. Pavla o něm mluví s velkou láskou a obdivem. A to spolu chodí už od šestnácti let!

Pomalu se oťukáváme, přece jen je tu jistý generační rozdíl a já musím zapomenout na nějaké mateřské pudy a vcítit se do pozice redaktorky, hovořící s budoucí mladou maminkou.

Po chvilce to jde samo. Pavla odhodí první nervozitu, když jí řeknu, že ji nebudu pokládat žádné otázky, toho se bála nejvíc, ale že si budeme jen tak povídat. Abychom se poznaly a ona věděla, komu bude vlastně ten svůj deníček posílat, kdo ho bude číst jako první.

Jsem prostě „stará známá“, která přišla na kafe. Mimochodem káva, kterou mi Pavlínka uvařila, byla výborná.

kava

káva, kterou mi Pavlínka uvařila, byla výborná

Do pokoje za námi přibíhá králík ušáček, který se mi začne drát do tašky. Obě se rozesmějeme a atmosféra je hned uvolněnější.

kralicek

králíček ušáček se mi dere do tašky

usacek

králíčka na klíně brzy vystřídá miminko :)

Pavla se mi svěří, že je moc ráda, že už má za sebou první tři měsíce, protože se pořád bála, že se něco stane. Uklidňuju ji, ať si žádné co by kdyby nepřipouští, neboť její nervozita se začne přenášet i na miminko, a to ji pak bude zlobit.

Opět se rozesměje a slíbí mi, že už bude klidná.

Na svůj věk je velmi rozumná. V minulém článku jsme mylně uvedli, že je vyučenou pekařkou, ale Pavla má vystudovanou obchodní akademii, bohužel bez praxe ji nikdo nezaměstná. V ostravském regionu je velká nezaměstnanost a Pavla je ráda, že našla alespoň práci v pekárně.

Nestěžuje si, práce se nebojí, ale v pekárně dlouho dělat nemůže. Je to těžká práce, vstávání ve 3 hodiny ráno, tahání těžkých balíků. Za měsíc by měla odejít na zdravotní dovolenou a poté na mateřskou.

Je jí 22 let. Zatímco většina holek jejího věku trdluje někde po barech, ona se stará o domácnost, kterou má čistou jako klícku, a o manžela, kterého nadevše miluje.

akvarium

součástí bytu jako klícka je i toto úžasné akvárium, manželova chlouba

„Já jsem byla vždycky rodinný typ, nebavilo mě chodit někde po zábavách nebo po barech. Co mám ale strašně ráda, to jsou hory. Miluju turistiku po horách, třeba, i když je hodně sněhu, závěje, to mám strašně ráda.“
„Nevadí Vám ani déšť, zima a plískanice?“
„Ne, vůbec, strašně ráda chodím na procházky,“
odpoví.

Využiju toho, a protože venku přestalo pršet, navrhnu jí, jestli by se nechtěla na chvilku projít. Třeba do nedalekého lesa, o kterém mi vyprávěla. Je ráda.
Než se ale obujeme, začne pršet znovu. Nevadí nám to, vezmeme si velký deštník a jdeme na procházku.

Chytnu ji pod paží, je tak drobounká, a přitom tak silná. Odhodlaná porodit vysněné miminko a vybudovat krásnou a pevnou rodinu.

naprochazce

na procházce

les

blízký, velký les, kvůli silnému dešti jsme šly jen na okraj

Hlavou mi prolétne myšlenka, jaká jsem byla v jejím věku já. Sice už jsem měla děti, ale stejně jsem byla pořád taková nějaká nevybouřená.

Pavla je klidná. Je to ten typ děvčat, které ví snad už od narození, co od života chtějí. Hodného manžela, klidnou domácnost a zdravé děti. Pavla s Tomášem chtěli miminko už dlouho. Chtěli ho oba. Neřešili, zda jsou mladí, nebo staří. Prostě cítili, že je ten správný čas.

Sami si krásně zrekonstruovali byt, Tomáš je velmi šikovný. Teď už jen zbývá zaplnit dětský pokojíček.

Myslím si, že takový mladý pár je dnes vzácností. Je třeba ho uchovávat a chránit. 

A tak jsem si chtě nechtě při rozloučení s Pavlínkou přece jen ten mateřský pud neodpustila. Objala jsem ji a v duchu si řekla, že jí budu pomáhat a chránit ji. Jako by to byla moje dcera.

dcera

jako by to byla moje dcera :))

Související článek: