Jak jsem slíbila, máte dnes ve vydání povídání jedné neuvěřitelné, pozitivní dámy, která svůj život věnovala druhým. A my dnešní den věnujeme vašim zkušenostem s pomocnicemi v domácnosti i au-pair. Věřím, že je o čem vyprávět. Jako vždycky začnu…

Škoda, že mě moje maminka v mých zhruba …no, ty bláho…, to mě muselo být kolem tří-čtyř let, nenašla nějakou paní Bedřišku namísto té saně, ke které mě dala na hlídání…

Je zajímavé, že si to vybavuju, ale asi to bylo tak traumatizující, že se mi to uložilo.

Vybavuji si místnost, ustlanou postel, na ní přehoz přes peřiny. Ten starodávný. Vybavuji si ještě jedno dítě, jak klečí v koutě vedle mě a taky brečí.

Vidím sebe, jak říkám, jestli bych si nemohla lehnout. Její obličej si nevybavuji. Vím jen, že jsem se pořád ptala, kdy přijde maminka. Bylo to strašné. Co to bylo za bábu, netuším.

Když jsem to vyprávěla mámě před časem, byla hodně překvapená, že si to pamatuji, ale řekla, že mě skutečně odvedla k nějaké ženě, které inzerovala hlídání, protože musela někam nutně jít, na poměrně dlouho.

Také mě vyprávěla, že mě našla ubrečenou a vyděšenou, a že té dámě vynadala a víckrát mě tam nedala.

Tak to byla prosím chůva k pohledání zřejmě.

Pak si maminka jednou v dobré víře, jsa hodně zaměstnaná a maje potřebných prostředků nazbyt, objednala paní na pomoc v domácnosti.

Matně si na ní vzpomínám. Byla hodná.

Ovšem moje matka s jejími službami spokojena nebyla. Jak později pravila, ta dáma za osm hodin vyžehlila (to potřebovala máma nejvíc) jeden a půl dětského pyžama.

Placena byla od hodiny. Mamka to vyhodnotila jako velice málo produktivní.

Pak ovšem najala na hlídání nějakou dívku, bylo mi už čtrnáct a bráchovi tři, a ta mi nechala s ní zakouřit, takže to se mi líbilo. Mámě nikoli.

Divný.

Na vaše zkušenosti s pomocnicemi v domácnosti, ať už před lety, nebo ze současnosti, se těším právě dnes na redakce@zena-in.cz

Hrajeme o značkovou kosmetiku, tak by se vám cena mohla hodit.

Přeji krásný den!

Reklama