milé ženy-in. Dnešní téma není moc optimistické. Dětské karamboly i ty malé jsou většinou spojeny se slzami, a ty nevidíme rády. Nechci ve vás vyvolávat smutné vzpomínky, ale jak víme, čas umí hojit rány a my se dnes na utržené bolístky můžeme podívat s nadhledem. Některým se dokonce dokážeme po letechdokonce i zasmát a jen drobné jizvičky nám připomenou, že něco bolelo.

Když si vzpomenu na své dětství, běhá mi až mráz po zádech, jak riskantní hry jsme provozovaly. Od klouzaček po rozpraskaném ledě, před šermovačky sukovicemi (to jsem poprvé  viděla hvězdičky)až po bitvy kamením či ztvrdlými „théráky“. Kus černé lepenky dokázala v letu vyvinout takovou razanci, že by vám „dobrá“ trefa vyrazila oko raz dva, což se kdysi málem stalo mně. Naštěstí to bylo těsně vedle a já si odnesla „jen“ pěkný černý šrám nad obočím.

Hloupý dětský nápad sjet kopec na blatníku kola mi zase připomíná jizva na pravém lokti. O pádech z koní ani nemluvím.  Ještěže jsem měla víc štěstí než rozumu. 

A moje holky? O přeražených zubech dcery Míši jsem psala v dnešním článku, ale na karamboly měla pech zvláště Nikola. Už ani nevím, kolikrát mi volali ze školy, že se jí něco přihodilo. Na školním hřišti si rozrazila bradu na prolézačce, a v šatně jí přivřeli prsty do dveří tak „šikovně“, že jí dva zlomili.

Při vzpomínce na promodralé drobné prstíky mám i dnes husí kůži, ale naštěstí se všechno dobře zahojilo a zůstalo bez následků.

Chcete se také k dnešnímu tématu vyjádřit? Máte nějaké vzpomínky na své dětské karamboly? Můžete si za ně sama, nebo staly vinou někoho jiného? Máte nějakou jizvu z dětství? Na těle nebo na duši? Na jaký karambol se dnes díváte s humorem? A co karamboly vašich dětí? Řešila jste je v klidu, nebo vám vyvedly z míry?

Napište nám na dnešní téma: Dětské karamboly na redakce@zena-in.cz

Nejzajímavější příspěvek odměníme knihou, která se vám může hodit:

cena

Reklama