Je tady pondělní ráno a s ním přichází i hezké téma pro dnešní den: můj strážný anděl. Během celého dne se budu těšit na vaše příspěvky. A protože bych se moc ráda zařadila mezi bandu ostřílených editorů ženy-in, buďte na mě prosím hodní. Zbytek snad obstará můj anděl strážný.

A je tu hned první příspěvek, který nám přišel do redakce. Poděkování patří čtenářce Vodfon.

Vážená redakce! Myslím si, že mám strážného anděla. Hned vysvětlím proč.
Jednoho mrazivého dne mě manžel odvezl s ukrutnými bolestmi do nemocnice. Tam jsem se  ještě tři dny trápila, než mi zjistili, že mám zhnilý žlučník. Lékaři mi nedávali velkou šanci na přežití! Připravili na to i mého muže. Ležela jsem na pooperačním oddělení. Manžel tam za mnou po operaci denně chodil, a přestože nejsme věřící modlil se za mně. Dlouho jsem blouznila v horečkách, cítila jsem se hrozně. Slyšela jsem hrát, stále nějakou hudbu, možná to byla ta rajská! Byla jsem na infúzích, zacévkovaná a drén v břichu. Po třech dnech mi klesly konečně teploty a začala jsem se pomalu vzpamatovávat. To už jsem se modlila i já. Nejhorší bylo, že jsem nesměla nic pít, a to celý měsíc! Pusu měla scvrklou jak rozinku a měla hroznou žízeň. Dokonce i první jídlo jsem dostala až po měsíci! Jaký já jsem měla hlad! A to jsem dostávala celý měsíc jenom bujón a suchary. Už jsem se na ně nemohla ani podívat! Ležela jsem tam dva měsíce, bylo to k zbláznění.Přestože jsem zdravotní sestra, tak nemocnici nenávidím.
Manžel od té doby chodí do kostela! Celá rodina tvrdí, že musím mít  anděla strážného, že jsem to přežila!
Tento měsíc 21.2. 2010 je první výročí od operace! Tak budu slavit druhé narozeniny.
Vodfon

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Děkujeme za váš hezký příběh a trošku s předstihem přejeme hodně zdravíčka k vašemu výročí!

Kdo nebo co je vaším andělem strážným? Věříte v jeho existenci, setkali jste se s ním?

Napište nám, těšíme se na vaše příspěvky!

redakce@zena-in.cz

Reklama