Přála bych si, aby nám dneska spolu bylo veselo, byť je naše téma o bílých pláštích, které nevyhlédáváme zpravidla v době, kdy máme nutkavou potřebu se bavit. On ale i ten bílý plášť může někdy s sebou přinést dobrou náladu…

h

Vzpomínám si, kterak jsem jako čerstvá maminka druhého dítěte volala zběsile rychlou záchrannou službu v domnění, že se moje třídenní Michalka dusí. Byla jsem polomrtvá strachy a dítě rudé jako „záře nad Kladnem“.

Přijely hnedle dva sanitní vozy, neb ten první cestou píchnul. Měl sice pneumatiky dofukovací, ale pro jistotu volal hned další. I přijely současně.

Do bytu k nám tak vtrhlo následně hned několik lékařů a záchranářů, aby záhy konstatovali zaražené větry.

Míša si spokojeně vrněla u jednoho pana doktora v náručí a rudla jsem já.

Tento dobrý člověk mě záhy uhlácholil slovy: „Nic si z toho nedělejte, maminko, až budete mít čtyři jako já, tak už vám to tak nepřijde.“

Vzpomněla jsem si na něj, když se mi narodila Johanka. Čtvrtá.

A teď vy – DALŠÍ, PROSÍM!

Své zážitky pište na redakce@zena-in.cz

Reklama