Reklama

Aspoň v rámci možností... Já se tedy zrovna jako rybička necítím, tak nanejvýš jako kapr z předvánoční kádi. Mám za sebou úžasný, protancovaný a společensky náročný víkend, po jakém by se hodilo zůstat celý den v posteli. Ale nebojte, zvládnu to, udělám si dobrý zelený čajíček a bude nám spolu fajn.

Na sobotním plese se mnou byla i moje dcera. A to se mi zrovna hodí jako „oslí můstek" k dnešnímu tématu - znovu jsem si tam totiž velice silně uvědomila, kolik toho ta holka má po mně. Protancovala by celou noc - i když už má bolavé a odřené nohy a zdá se, že se sotva dobelhá k autu, jakmile se ozve nějaká šťavnatá latina nebo vášnivé tango, celá ožije a letí na parket. Smysl pro rytmus a láska k tanci je jedna z mnoha věcí, které máme společné; když se ozve pěkná písnička, začne to s námi mimoděk šít úplně stejným způsobem. Někdy se tomu až musíme smát... Je ale spousta jiných vlastností, které máme podobné, včetně celkového vyladění (veskrze pozitivního) a přístupu k životu. Musím říct, že to ve vztahu rodič-dítě řadu věcí velmi usnadňuje. 

A jak je to u vás? Taky s mamkou (případně s dcerou) nezapřete, že jste z jednoho hnízda? Na vaše zkušenosti a příběhy se těším na redakce@zena-in. Autorka toho nejhezčího se může těšit na antiperspirant Fa.