V širokém okolí vyhlášená kráska Barbora žila kdysi dávno na území dnešního Turecka. Pocházela z rodiny bohatého šlechtice. Otec se až příliš obával o její počestnost, a dal ji proto zavřít do věže, aby ji ochránil před svody nápadníků. A i když měla ve věži veškerý komfort, jaký si jen mladá šlechtična mohla přát, stále to bylo jen a jen vězení. Jednou jedinkrát se jí podařilo ze svého vězení utéci, ale díky upovídanému pastýři byla dopadena a vrácena zpět. Proradný pastýř byl však potrestán samotným Bohem, z jeho obživy – ovcí se staly přes noc kobylky.

Barbora dál dlela ve svém vysokém vězení a aby se svému otci pomstila, rozhodla se přijmout křesťanskou víru. Víru, kterou otec z duše nenáviděl a křesťany považoval za sebranku. Když se jí odmítla vzdát, předala ji vlastní rodina soudu, kde byla krutě mučena a nakonec popravena rukou svého otce. Ani ten však neušel božímu trestu. Ve chvíli, kdy sťal své krásné dceři hlavu, zabil ho blesk.

Po své smrti byla prohlášena za svatou a stala se ochránkyní všech, co měli co do činění se střelným prachem a zbraněmi. Je patronkou horníků, hasičů, tesařů, stavebních dělníků i řezníků. Podle ní byl také pojmenován náš nejznámější Chrám v Kutné Hoře.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V dřívějších dobách se v předvečer svátku Sv. Barbory pořádaly bujaré veselice a hrálo se divadlo o nešťastném osudu krásné dívky. Domy obcházely ženy zahalené do bílých prostěradel, s pomoučenými obličeji a zeleným věnečkem v rozcuchaných vlasech. V jedné ruce měly metlu na zlobivé děti a ve druhé košík s jablíčky, ořechy a křížalami pro ty hodné. V dnešních dnech se tato tradice udržuje už jen v mizivém množství, nahradila ji totiž Mikulášská nadílka.

Zvykem však zůstalo i do dnešních dob řezat do vázy s vodou větvičky třešně nebo višně zvané “barborky”. Pokud nezadané dívce rozkvetly větvičky bílými květy na Štědrý den, mělo ji čekat štěstí, láska a také vdavky. Někdy dívky pojmenovávaly jednotlivé větvičky jmény mladíků a podle pověry se měly za toho, jehož větvička vykvetla jako první, vdát.

Jinde zase věřili, že nevykvete-li svobodné dívce větvička, znamená to, že dotyčná už není panna. Není divu, že v těchto krajích dívky vázičky schovávaly, zvláště pak před svými rodiči.

Tak nezapomeňte v neděli přizdobit byt “barborkou”.

 
Reklama