Samburští bojovníci jsou krásní mladí muži žijící na severu Keni, jejichž kouzlu propadla již nejedna Evropanka. Jak milují, jak se zdobí a za jakou ženou se ohlédnou? Jaký je život po jejich boku? To a mnohem víc nám pro náš magazín prozradila Lenka Klicperová, žena, která s tímto etnikem měla možnost strávit nějaký ten čas…

ccc

„Samburové se na krásu dívají poněkud jinýma očima než my. Více než fyzickou krásu těla a rysy tváře oceňují vlastně způsob úpravy – to, jak je dotyčný nazdobený. Ohlédnou se tedy za ženou, která má typickými ozdobami zvýrazněny své přednosti,“ začíná vypravování Lenka Klicperová, která se Sambury přišla do přímého kontaktu. „Na ženě je zaujme to, jaké nosí korálkové náhrdelníky, čelenky, jak je celkově upravená. Ale zeptáte-li se samburských mužů přímo: Kdo si myslíte, že je krásnější – samburští muži, nebo ženy? Bez zaváhání odpovědí, že přece muži, to je jasné.“ Muži z tohoto kmene jsou prý velice hrdí na svůj zjev a dávají to často najevo i svým nadřazeným chováním. Jsou si prý vědomi toho, že jsou krásní a že přitahují pozornost. A rozhodně nejen domorodých žen.

„Mladí bojovníci se nazývají morani. Jsou pýchou Samburů, dlouzí, štíhlí a naparádění. Hlavy zdobí důmyslné účesy, korálkové náhrdelníky, náramky. Každý detail na jejich těle je pečlivě volen a vybírán, aby válečníkovi přidal na kráse. Krása je totiž jejich posláním,“ zdůrazňuje Lenka a pokračuje ve svém vyprávění. „Moran o své kráse ví a každému to dává jasně najevo.“ U Samburů je totiž celý život vázán do skupinek vrstevníků – mohou se oženit až poté, co dospěje další generace válečníků, která je vystřídá.

ccc

Mnohoženství je u Samburů samozřejmostí. Ale i v téhle oblasti se trošku časy mění. Bojovníci přiznávají, žez ekonomického hlediska je to čím dál těžší a uživit více žen už není jednoduché. Takže se často musí spokojit jen s jednou ženou…

Bojovníci, ač neženatí, rozhodně nežijí v žádné sexuální izolaci. Pro tento účel existuje u Samburů instituce tzv. ndito – velmi mladé, ještě neobřezané dívky, s kterými mohou bojovníci mít sexuální styk. Pokud tato dívka otěhotní, bojovník má dvě možnosti. Buď se dohodne s dívčinými rodiči, že na něj počká, a až přestane být bojovníkem, vezme si ji. Nebo její rodině vyplatí odškodné ve formě dvou krav a vše je vyřízeno.“

Co se však bílých žen týká, jsou Samburové v otázce obřízky ochotni k ústupkům. „Pokud jde ale o bílé ženy, jsou muži v otázce obřízky ochotni k ústupkům. Já jsem se v Maralal setkala se Sylvií Lenaruti. Bylo jí tehdy 47 let a pochází z Francie,“ vzpomíná Lenka. „V severokeňském Maralal žije se svým samburským manželem už 7 let. Sylvie přesně zapadá do kategorie žen, kterým se říká „bílé Masajky“ – podle bestselleru Corinne Hofmann, která se provdala za masajského bojovníka a své zážitky poté vylíčila ve stejnojmenné knize.

vvv

Sylvie vede v Maralal malý bar. Přestože po ní obřízku její muž nepožadoval, nelze říci, že její manželství odpovídá evropským zvyklostem. Sylviin manžel má totiž druhou ženu v nedaleké vesnici.“ Sylvii prý dokonce nevadí starat se o tři děti, které má její muž se svou samburskou ženou. „Sylvie se s manželem seznámila na pobřeží, jak jinak, při dovolené. Pak za ním několikrát přijela, než se rozhodla opustit své místo sociální pracovnice v rodné Francii a přestěhovat se natrvalo do Maralal.“ Sylvie podle Lenčina vyprávění odmítla žít se svým mužem v maňatě ve vesnici, raději si prý postavila poměrně pohodlný dům ve městě. „Prodává v něm pivo a má řeznictví – jak sama říká, lidi budou pít a jíst vždycky. Sylvie prostě říká, že ji nikdo nenutil přijmout samburský způsob života. A že kdyby její muž neměl druhou ženu, chodil by stejně za milenkami, tady je to takto běžné, “ vysvětluje Lenka.

Když Sylvie před několika lety přišla o dítě a musela být hospitalizována v místní nemocnici, její manžel Joseph za ní chodil a nosil jí jídlo. „Tak jí dokázal svou lásku a náklonnost. Ale obyčejná slova „miluji tě“ od něj Sylvie neuslyší.“ Samburové prý zkrátka nemají nic takového ve zvyku.

„Pamatuju si, jak mi Sylvie říkala, že by si strašně přála, aby se ona a její manžel dokázali milovat stejným způsobem. Ale na to jsou jejich světy příliš různé.“

ccc

Bílé ženy jsou pro mladé a krásné morany vítanou kořistí. Mladíci vědí moc dobře, jak na Evropanky, většinou zralé ženy, zapůsobit. „Seznamují se s nimi převážně na pobřeží – v Mombase nebo Malindi – kde se nechávají najímat do hotelových resortů jako tanečníci. Většinou je jejich cílem nejen vydělat si peníze, ale získat náklonnost bílé cizinky, která zajistí dlouhodobější přísun financí. Takhle se se svým keňským manželem seznámila i další běloška, kterou jsem v Keni potkala - Němka Gertrüd z Marbürgu.“

I na mě samozřejmě bojovníci zkoušeli zapůsobit,“ vzpomíná Lenka.Já mám ovšem z Afriky již příliš mnoho zkušeností na to, abych se dala ošálit a zlákat vidinou vztahu s mladým bojovníkem z buše.“

Některé rozhovory se samburskými muži prý byly ale velmi roztomilé. „Ptali se třeba, jestli je u nás povolena nevěra, a vůbec nechápali, jak nás mohli s kolegyní naši manželé pustit tak daleko od domova. Prý ani my nemůžeme vědět, co právě teď doma dělají.“

Lenka společně s kolegyní v Maralal zažila další dvě „bílé Masajky“ a bylo to prý divadlo, od kterého obě nemohly odtrhnout oči. „Vůbec nedokážu pochopit naivitu těchto žen. V hotýlku, kde jsme trávily noc, jsme si zašly s kolegyní Olgou Šilhovou na jídlo. Najednou vešel do vrat neskutečný průvod. Celou skupinu vedla korpulentní Němka s vlasy odbarvenými na blond a nakadeřenými trvalou. Vysoká, ramenatá obryně, které muselo být hodně přes padesát. Za ruku si vedla asi osmnáctiletého samburského mladíka, vysokého a štíhlého kolouška, jinak to snad ani nelze říct. Následovala ji další německá skoro důchodkyně, již doprovázel sice o něco starší, nicméně i tak o dobrých třicet let mladší Samburu. Za touhle čtveřicí se pak vinul jako had průvod dalších příbuzných, jemuž vévodila stará mama v tradičním samburském oděvu s masivním kolem náhrdelníků,“ vzpomíná pobaveně Lenka. „Němky si zřejmě myslely, že zažívají pravou africkou romantiku a možná poslední opravdovou lásku. Samburská rodina si mezitím objednávala a objednávala a snažila se prostě z přítomnosti těch ženštin vytřískat co nejvíc…“

vvv

Samburové a Masajové zkrátka v Keni dokážou svoje půvaby a přednosti zpeněžit tím nejjednodušším způsobem, který s láskou většinou nemá pranic společného. Ženy staršího či středního věku jim vlastně platí ani ne tak za sex, ale za pocit, že zažívají výjimečné romantické, milostné dobrodružství… Zkrátka obchod, jen o něm jedna ze zúčastněných stran neví,“ uzavírá své vzpomínky Lenka.

Čtěte také:

Reklama