Ačkoli vlastně závodila pouhé čtyři roky, stala se největší ženskou automobilovou hvězdou první republiky. A legendou spjatou s tovární značkou Bugatti vlastně zůstala až do své smrti …

Eliška Junková pocházela z Olomouce, kde se narodila v roce 1900 v úplně obyčejné rodině jako Alžběta Pospíšilová. Na své dětství později vzpomínala jako na bezstarostné, i když jí zemřeli čtyři sourozenci.

V šestnácti letech začala pracovat jako korespondentka v nově zřízené olomoucké pobočce Pražské úvěrové banky. Jejím šéfem se stal o šest let starší Vincenc „Čeněk“ Junek. Už tehdy to prý mezi nimi začalo jiskřit. Když dostal bankéř Junek po čase nový úkol – zřídit další filiálku v Brně – vzal si s sebou ty nejschopnější spolupracovníky z Olomouce, mezi nimi také Alžbětu. Byla to nejen skvělá úřednice, ale byla nadána též jazykově i hudebně. Kromě jazyků (ovládala čtyři – německy perfektně už od dětství, dále se naučila anglicky, francouzsky a italsky) studovala v Brně i na Hudební akademii u samotného Mistra Leoše Janáčka, který se prý pochvalně vyjádřil o jejím nadání.

Brzy byl však Čeněk Junek opět služebně „odvelen“ – tentokrát do Prahy. A Alžběta ho následovala. To už spolu chodili. Alžběta odmalička toužila cestovat, a když se jí naskytla možnost jazykově se zdokonalit ve francouzštině, neváhala.

Odjela do Francie, kde pracovala v Antibes v zahradnictví u pana Cariata, který proslul pěstováním karafiátů, další zkušenosti získávala v Ženevě. Toužila dále cestovat, snila především o cestě na Cejlon. Bohužel však tehdy nedostala vízum.

Pak se za ní Čeněk Junek vypravil do Francie. Nebyla to ale žádná romantika pod Eiffelovkou, ale setkání na pařížském autosalonu. Čeněk totiž začíná propadat automobilismu a Alžbětinu nepřítomnost si začal krátit závoděním. Na salonu na oba udělal největší dojem vůz Bugatti T30.

Eliška JunkováByla to prý láska na první pohled, navíc korunovaná ještě pozdějším přátelstvím přímo s majitelem panem Ettorem Bugattim, který si zvláště Alžbětu velice oblíbil. A tehdy se Alžběta rozhodla, že si tajně udělá tzv. vůdčí list, jak se tehdy říkalo „řidičáku“. Když jej pak ukázala svému milému, nesmírně ho tím potěšila. A ještě více než předtím naléhal na vdavky.

Své „ano“ si nakonec řekli snoubenci na Staroměstské radnici v červnu 1922. Dva měsíce předtím vyhrál Čeněk Junek se strojem Mercedes Benz svůj první závod Zbraslav – Jíloviště.

Díky svatbě si Alžběta nezměnila jen příjmení, ale též jméno. Ze svobodné Alžběty Pospíšilové se stala vdaná Eliška Junková. Při jejím „rajzování“ totiž v cizině českou Alžbětu nahrazovali mezinárodním ekvivalentem Elisabeth či Elisou, a tak na radu i přání manžela došlo i k této změně.

Svatební cesta měla být přípravou na významný závod, ale výsledkem byla Čeňkova havárie a zničený vůz Mercedes Benz. Pozitivem ovšem bylo, že si museli pořídit nový automobil. Tehdy se manželé vypravili znovu do Paříže, odkud si ze salonu přivezli Bugatti T30. Ten si brzy nechali přestavět na závodní vůz.

Svůj první závod Eliška absolvovala v roli spolujezdce s manželem v roce 1923 na trati Zbraslav – Jíloviště. Jeho vítězství jí bylo tehdy dostatečnou odměnou.  

Ale už první Eliščin sólový start o rok později na trati Lochotín – Třemošná znamenal vítězství v kategorii cestovních vozů. A úspěšná byla i v letech následujících. Zejména pak v roce 1926, kdy nechala v jubilejním desátém závodě Zbraslav – Jíloviště za sebou celou závodnickou elitu včetně svého muže. Toho porazila o 1,3 sekundy. To byl opravdu husarský kousek!

Brzy se dostavily i úspěchy mezinárodní. V roce 1926 například zvítězila na Velké ceně Německa v Nürburgringu, v následujícím roce triumfovala v Paříži na Velké dámské ceně.  V květnu 1928 nechala přemluvit Ettorem Bugattim k účasti na tehdy nejslavnějším a nejobtížnějším závodě Targa Florio na Sicílii, kde po defektu pneumatiky skončila na pátém místě. Stala se první ženou, která tento závod dokončila. Z Elišky se stala mezinárodní superhvězda.

Štěstí ale nemělo dlouhého trvání. V červenci 1928 odjíždějí Junkovi opět na okruh do Nürburgringu, kde loni Eliška triumfovala. Tentokrát závodí jen její manžel. Už při tréninku ho provází smůla. Přesto riskuje a postaví se na start, i když stále nedorazila z Paříže přilba objednaná už v červnu.

Je obrovské vedro, Čeňkův vůz dostává na rozpáleném a rozměklém asfaltu smyk. Na následky proražení lebky o skálu ve čtyřiatřiceti letech Čeněk Junek umírá. Eliška ztrácí svého učitele, rádce a především svou životní lásku.

Ačkoli je na vrcholu svých sil, rozhodne se, že už nikdy nebude závodit. Nemá pro koho … Své rozhodnutí nikdy nezměnila.

Po domluvě s Ettorem Bugattim, který jí poskytl zbrusu nový vůz, odjela do Indie a na vysněný Cejlon (bohužel však sama), aby zde propagovala značku Bugatti a mapovala možnosti jejího exportu. Během šesti let koupili Junkovi od Bugattiho osm závodních automobilů, a patřili tak k jeho VIP zákazníkům i skutečným přátelům.

Po návratu se jako členka Československého automobilového klubu pro Moravu a Slezsko organizačně podílela na založení Masarykova okruhu v Brně. Díky jazykovým schopnostem získávala pro závody mezinárodní automobilové hvězdy a tlumočila.

Později ji zaměstnal Baťa, kde pracovala ve vedení exportu pneumatik. Byla to ona, která vymyslela značku pneumatik Barum (spojení firem Baťa, Rubena, Matador). V oboru pracovala i po znárodnění firmy, vlastně až do důchodu. Působila rovněž i na ministerstvu chemického průmyslu.

Po druhé světové válce se znovu provdala – za motoristického novináře Ladislava Kháse. Bydlela na Hradčanech v podkrovním bytě s velkou terasou s nádherným výhledem na Petřín i celou Prahu. Přestěhovala se tam v roce 1928, brzy po smrti svého prvního manžela, protože v původním velkém bytě na Václavském náměstí jí ho vše připomínalo. Byla to úžasně vitální, vždy dobře naladěná a zároveň velice elegantní dáma. Za první republiky patřila k zákaznicím salonu Hany Podolské.

Vedle automobilů měla slabost pro kachny. Sbírala kachní figurky, na stěnách visely obrázky kachen, kachnami zaplnila celý svůj byt.

Ještě v jednadevadesáti letech sedla do letadla a odletěla do USA na Bugatti sraz, aby se pozdravila se svými přáteli a pokochala se svou milovanou značkou.

Královna volantu, jak ji nazývali, prožila opravdu dlouhý a bohatý život. Zemřela v lednu 1994 krátce po svých třiadevadesátých narozeninách …

Můžete si také přečíst o osudech dalších zajímavých žen:

Reklama