Nakonec, víceméně zmasírována svými rodiči, na nabídku prince Alberta, zvaného Bertie, druhorozeného syna krále Jiřího V., napotřetí přece jen kývla! A udělala dobře! Bertie ji miloval po celý život, manželství se ukázalo jako velmi šťastné, žádná dramata, ani skandály se v něm nekonaly.

Alžběta sice nepocházela z královské rodiny, ale měla i tak prvotřídní původ a svého času patřila k nejžádanějším nevěstám v Anglii. Narodila se v roce 1900 jako dcera14. hraběte ze Strathmore a Kinghorne a prožila takřka idylické dětství spolu s osmi sourozenci na rodinném hradě Glamis ve Skotsku, kde se mimochodem odehrává Shakespearův Macbeth. Vnímat problémy začala rodina teprve s vypuknutím první světové války, zejména když v roce 1915 padl Alžbětin starší bratr Fergus a když v jejich sídle vybudovali lazaret pro zraněné vojáky.

Po válce a uvedení do nejvyšší aristokratické společnosti se o Alžbětu začalo zajímat několik nápadníků. Nejvytrvalejší z nich byl Bertie, vévoda z Yorku, který se do ní zamiloval na první pohled. Proč jej nechtěla? Protože byl nesmělý a koktal, jak víme z filmu Králova řeč?
Ne, to nebyl ten pravý důvod! Ač se to, nám obyčejným smrtelníkům, zdá nepochopitelné, po nějaké publicitě netoužila a děsila se být středem zájmu jako členka královské rodiny. Aspoň se to tak traduje. Nakonec se ale nechala v roce 1923 přesvědčit. Vždyť bylo vysoce nepravděpodobné, že by se její budoucí manžel mohl stát někdy králem. Ale stalo se! Mohla za to dvakrát rozvedená Američanka Wallis Simpsonová, které dal Alžbětin švagr Edward VIII. přednost před kralováním. Po Edwardově abdikaci na konci roku 1936 musel na trůn nastoupit jeho mladší bratr Bertie, který pak vládl jako král Jiří VI. V prvním momentě byl ale tak zdrcený z budoucnosti, že se prý nervově zhroutil.

Měl totiž velké problémy s vystupováním na veřejnosti, při projevech zadrhával, bylo to pro něj hotové martýrium. Příčinu jeho koktavosti bychom našli v princově útlém dětství. Jako malý chlapec byl přeučován z leváka na praváka.  A když k tomu přidáme tvrdý přístup cholerického otce, který matka vůbec nekorigovala, a také posměšky staršího bratra, nemůžeme se ničemu divit…
Díky tolerantní a empatické Alžbětě se ale s tímto handicapem Bertie, nyní tedy Jiří VI., dokázal vyrovnat a královský pár si velice rychle získal sympatie anglické veřejnosti. Velkou zásluhu na tom měla právě Alžběta. Říkalo se, že král neučiní žádné významné rozhodnutí, dokud se neporadí se svou ženou.
Velkou oblibu si královští manželé získali zejména svým protinacistickým postojem v době války, když odmítli v září 1940 opustit bombardovaný Londýn a zůstali v Buckinghamském paláci, na nějž dopadlo šest bomb. Po náletu pak navštěvovali obyčejné lidi v nejvíce postižených místech.

To už měli dvě dospívající dcery - Alžbětu, nynější královnu, a její mladší sestru Margaret, kterým dokázali vytvořit krásný domov. Do nástupu na trůn žili prakticky „obyčejným“ životem moderní anglické rodiny. Trávili spolu všechen volný čas, společnost příliš nevyhledávali. Dcery hrály amatérské divadlo a jezdily na koních. Za války pak starší princezna Alžběta vstoupila do armády a stala se řidičkou ambulance.

Královna Alžběta se do smrti zlobila na svého švagra Edwarda, že nezodpovědně utekl od plnění svých povinností a svou abdikací zkrátil jejímu manželovi život. A už vůbec neodpustila Wallis Simpsonové, která byla pro ni i celou královskou rodinu nepřijatelná. Tu z duše nenáviděla!
Zhoršené zdraví jejího manžela sice negativně ovlivnila nesnadná válečná léta, ale na celoživotní zdravotní problémy mu prý zadělala sadistická chůva, která ho krmila nepravidelně a dokonce i týrala hlady. A rodiče nic neviděli!
Nemalý podíl mělo i kouření, které zapříčinilo královu rakovinu plic. Nepomohla ani operace, při níž mu byla odstraněna levá plíce. Král Jiří VI. zemřel nečekaně na infarkt v pouhých 56 letech. Královna Alžběta, tehdy dvaapadesátiletá, byla od té doby nazývána královna-matka, protože ještě žila její ovdovělá tchyně Marie z Tecku, nazývaná královna-vdova.

Královna-matka se po korunovaci své dcery Alžběty stáhla z veřejného života a oddala se zármutku nad odchodem milovaného muže. K návratu ji přesvědčil ministerský předseda Winston Churchill.
Jako milující babička pomáhala své dceři vychovávat její děti. Vřelý vztah měla zejména s Charlesem, svým nejoblíbenějším vnukem. Říká se, že měla tak trochu prsty v jeho svatbě s Dianou, s jejíž babičkou, která byla původně její dvorní dámou, se spřátelila.
Totálním zklamáním byl pro ni pak Charlesův rozvod, ale hlavně ji znechutily informace, které Diana s Charlesem poskytli médiím. Takové informace se na veřejnost nevynášejí! Tehdy nejspíš litovala, že se v celé věci angažovala.
 
Královna-matka se dokázala do pozdního věku radovat ze života. Ráda se pěkně oblékala, nosila lodičky na podpatku, milovala šperky. Pořádala velkorysé hostiny pro přátele nebo se účastnila pikniků v přírodě, nikterak se neomezovala.
Jejím koníčkem bylo rybaření, koně a dostihy. Vlastnila několik závodních koní. Ráda četla knihy Dicka Francise, bývalého žokeje.

Vybudovala si image laskavé královny. Nikdy neměla problém s novináři. Řekla o sobě jen to, co chtěla, aby veřejnost věděla. Ostatně měla jednu zásadu – nedávala interview. Jeden jediný rozhovor poskytla na začátku dvacátých let ještě před svatbou. A pak už žádný!

Královna-matka zemřela v nedožitých 102 letech 30. března 2002, sedm týdnů po smrti své mladší dcery princezny Margaret, která jí hluboce otřásla…

 
Foto: Wikipedie

 Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama