Minulý týden uběhlo 30 let od úmrtí „královny detektivek“ Agathy Christie. Proč o ní píšu až dnes? Tématem jsou talenty a ona měla talent obrovský, který ji vynesl až na vrchol – stala se z ní nejznámější spisovatelka na světě. Milovala slunce, jablka, hudbu, matematické hádanky. Ty byly asi začátkem cesty, která ji dovedla ke slávě, k večeři s anglickou královnou a udělení šlechtického titulu.

Agatha Mary Clarissa byla třetím dítětem Clary a Freda Millerových. Narodila se 15. 9. 1890 v anglickém Torquay. Žila bezstarostně, obklopena láskou v bohatém viktoriánském domě v Ashfieldu. Tatínek nepracoval – žil z renty, kterou mu posílal jeho otec z Ameriky. O jmění se staral velmi ledabyle. Když bylo dívce 11, otec zemřel a rodina se ocitla ve finančních potížích, ale i ten zbytek stačil na vcelku pohodlný život. Agatha nechodila do školy, o vzdělání se starala domácí učitelka a starší sourozenci (vzdělávání dívek se tehdy považovalo za zbytečné). A tak se do konce života potýkala s úskalími pravopisu. V 15 letech ji matka odvezla do Paříže, učila se hře na klavír, kreslila. Rozhodla se, že bude klavírní virtuoskou a zpěvačkou. Vyjma jiného jí v tom bránila plachost a tréma. Žádné z vystoupení na veřejnosti nedopadlo tak, jak by si přála. Doufala, že nesmělost překoná, když bude uvedena do společnosti. Nestalo se tak. Na plese, kam ji doprovodila matka, po tanci Agathu mladý anglický důstojník doprovodil k matce: „Děkuji. Vaše dcerka už umí skvěle tančit. Teď už je jenom potřeba naučit ji mluvit.“

24. 12. 1914 se provdala za o rok staršího poddůstojníka letectva Archibalda Christieho. Svatba proběhla rychle, nevěsta neměla ani svatební šaty. Mamince a sestře svůj sňatek oznámili až po obřadu. Druhý den se Archie vrátil na frontu 1. světové války. Agatha pracovala jako ošetřovatelka, pak ji přeřadili do lékárny a s nadšením začala studovat lékařství a farmakologii. Tehdy vznikla její „láska“ k jedům. Rozhodla se napsat svou první detektivku a jed v ní užít jako smrtící nástroj. Už v dětství četla detektivní romány a správně odhadla, že základem úspěchu musí být originální detektiv. Kde ho vzít? Má to být lékař, vědec, student? Vzpomněla si na belgické emigranty, kteří do Anglie utekli před válkou. A tak vznikl belgický detektiv ve výslužbě, ne příliš mladý a velmi svérázný. Maličký, 163 cm vysoký, hlavu jako vajíčko, mohutný knír – Hercule Poirot proslavil autorku po celém světě.

Nakladatelé však o její knihu nestáli. Končila válka, Archie byl přeložen do Londýna, Agatha se stěhovala za ním, zařizovala byt. Manžel si našel civilní zaměstnání, narodila se jim dcera Rosalinda. Přesto se nevzdala, kniha putovala od jednoho nakladatele k druhému. Pak se ozvalo nakladatelství Bodley Head. Ředitel John Lane mluvil rychle a dlouze. Agatha nebyla dobrá obchodnice a nadšeně podepsala smlouvu na pět románů, aniž si ji řádně přečetla. Výše honoráře byla totiž velmi směšná.

Záhadná událost v Stylesu se dobře prodávala. Přesto Agatha pokukuje po vyšší literatuře – sentimentální romány a básně ale nikdo vydávat nechce. Žije spokojeně, doprovází svého muže na pracovní cestě kolem světa. Po roce se vracejí, ale Archie nemůže najít práci. Agatha uvažuje o psaní jako o zdroji příjmů. Napíše pět románů a odchází z nakladatelství. Koktající literární agent Edmund Cork jí přináší štěstí. Její knihy díky němu začínají vydělávat. Agatha kupuje luxusní dům, auto, Archie se stává členem prestižního golfového klubu, kde tráví všechen čas. Umírá Agathina matka. Spisovatelka vyřizuje pozůstalost, vyklízí rodný dům, manželství se rozpadá. Manžel vymění Agathu za sekretářku svého kamaráda a požaduje rozvod. Agatha propadá depresi, má výpadky paměti.

V čase největší manželské krize spisovatelka zmizí. V noci 3. 12. 1926 odjíždí ve svém autě z domova v Sunnigdale. Vůz je nalezen druhý den s běžícím motorem několik kilometrů od domu. Na sedadle leží její kožich. Pátrání se účastní 500 policistů, tisíce občanů. Archie najme detektivy, kteří Agathu objeví v hotelu v Harrogate. V knize hostů je zapsána pod jménem manželovy milenky. Na útěku nezahálí. Zkomponuje skladbu pro tenoristu, který v hotelu také bydlí. Manžela s dcerou nepoznává. Paměť se jí vrací až po mnoha měsících. O této části života nikdy nemluví. Roku 1928 je manželství rozvedeno.

Po rozvodu odjíždí Orient expresem do Bagdádu. V místě starověkých vykopávek v Uru se seznamuje s archeologem Leonardem Woolleyem a jeho manželkou. Jsou jejími nadšenými čtenáři. Leonard jí představuje svého kolegu Maxe Mallowana. O 15 let mladší muž po čase Agathu žádá o ruku. Odmítá ho s poukazem na jeho věk. Max se nevzdává. Přes pohoršení přátel se nakonec vezmou. Kdysi se spisovatelky někdo zeptal na věkový rozdíl mezi nimi
: Manželův zájem o starožitnosti mi přichází vhod. Čím jsem starší, tím mu připadám zajímavější.“ Agatha píše své knihy, Max pracuje na vykopávkách v Sýrii. Tito tak rozdílní lidé spolu prožili téměř padesát let spokojeného manželství.

Nejoblíbenější literární postavou, kterou stvořila, nebyli Poirot, Quin, Parker Payne či Tommy a Tuppence. Byla to stará dáma, podobná kamarádkám její tety – slečna Jane Marplová. Čilá, staropanenská, veselá, plná očekávání, že se přihodí něco strašného, což se vždy vyplnilo. Obohatila dílo stárnoucí autorky o starosvětský půvab, atmosféru anglických rodin a městeček. Agatha vymýšlela stále nové a nové příběhy, nejen však pro slečnu Marplovou. Už nepsala pro peníze, zisky ze svých knih věnuje dceři, manželovi, přátelům a vnukovi Mathewovi Richardovi. Ten je později stanoven jako hlavní dědic autorčiných práv. V 76 letech se rozhodne ukončit svou tvůrčí činnost. Ale v hlavě se jí rodí další příběhy. Rodina se schází vždy, když dopisuje další knihu. Po přečtení úryvku musí hádat, kdo je vrah. Vítěz dostává od Agathy odměnu.

Lady Agatha zemřela 12. 1. 1976 v 86 letech. Do konce života se dovedla radovat, třeba z toho, že se jí zdají hezké sny. Její životní filozofie můžeme vyslechnout z úst slečny Marplové: “Lidé, kteří jsou roztrpčeni na svět, jsou tak trochu nebezpeční. Domnívají se, že jim život zůstal něco dlužen. Jen to, co je v člověku, ho dělá šťastným nebo nešťastným.“


Dílo:

80 detektivních románů a povídkových souborů,

15 divadelních her (dalších 7 bylo adaptacemi jejích knih),

6 romantických románů pod pseudonymem Mary Westmacott

a další 4 knihy, dvě z nich pod jménem Agatha Christie Mallowan.

 


Romány:

Např.
Záhada na zámku Styles
(1920), v
 tomto díle se poprvé objevil belgický detektiv Herkule Poirot.

Vražda Rogera Ackroyda (1926)

Vražda na faře (1930), zde se poprvé objevila slečna Marplová.

Deset malých černoušků

Zapomenutá vražda

Vražda v Orient expresu a další


Divadelní hry:

Např.:
Past na myši
(1952)

Svědek obžaloby (1953))


Její divadelní hra Past na myši je vůbec nejdéle hranou divadelní hrou. V londýnském Ambassadors Theatre se hraje nepřetržitě od 25. 11. 1952. V roce 2005 měla hra za sebou již více než 20 000 představení.


Další díla

Pověz mi, jak žijete – vlastní životopis


Roku 1956 byla Agatha Christie „Komandérem britského impéria a roku 1971 jí královna Alžběta II. udělila titul "Dáma britského imperia". Od roku 1920 vyšla po celém světě více než miliarda jejích knih.

Reklama