Vzpomněla jsem si na jednu historku, která se stala mému kolegovi v Dánsku.
Popíjel tam v místní hospůdce, a když se dostal do nálady, začal být vtipný.
“Víte, co se o vás u nás říká? Chlastá jak Dán.“ Hurónský smích.
“A víte, co se říká o vás?“
Výtvarník zamyšleně zachmuřil své pihovaté čelo.
„Krade jak Čech,“ trumfli ho Dáni.
Není to moc dobrá vizitka, ale je, bohužel, pravdivá.
V Čechách se krade všechno.
Řekla bych, že je to dokonce takový národní sport.
Určitě znáte okřídlené heslo: “Kdo nekrade denně aspoň hodinu, okrádá vlastní rodinu.“
Tím si razili cestu k lepšímu živobytí chmatáci za totáče a vesele přemisťovali od stavebního materiálu, přes potraviny a pohonné hmoty, po náhradní díly k čemukoliv a ještě se tím chlubili.
Ne že by se teď kradlo méně.
A zase se to svádí na dědictví morální zkaženosti předchozího režimu, špatnou legislativu, neschopnost policie a já nevím, na co ještě.
Já ale dnes nechci mluvit o hmatatelných předmětech krádeží v českých zemích..
Mně, kromě rádia z auta a dvou džín z půdy, nikdo nic materiálního neukradl.
Zato mám jednu nepříjemnou zkušenost s krádeží autorskou.
Bohužel se s tím setkávám ve své výtvarné praxi velmi často.
Teprve s novelou autorského zákona se cosi nepatrně pohnulo na ochranu duševního vlastnictví.
Zdůrazňuji nepatrně, protože nadále může kdokoliv přijít do divadelního fundusu, vytahat vámi navržené kostýmy a nestydatě se pod ně podepsat jako autor.
A nejen že se on sám ani v nejmenším nezardí, ale divadlo ho v rámci šetření finančních prostředků ještě podpoří.
Mylně se totiž domnívá, že kostýmy se stávají jeho majetkem zapsáním do evidence a vy jako autor do toho už nemáte co kecat.
Je to příliš složité vysvětlovat, kostým není obraz ani socha, a tak si právníci s touto uměleckou kategorií nevědí příliš rady.
To jsem si vyzkoušela na vlastní kůži, když jsem se ocitla v soudním sporu o autorská práva.
Musela jsem soudkyni podrobně popisovat, co to je vlastně divadelní kostým, jak vzniká a z čeho se skládá.
Nakonec spor po třech letech skončil v můj prospěch, ale zanechal ve mně hořký pocit bezmoci a dlouholeté pracovní embargo v onom divadle.
A v jiných divadlech se vesele krade dál a někteří „kolegové“ si na tom postavili kariéru.
A vůbec se za to nestydí.
Nový komentář
Komentáře
Mě ukradli v práci z kabelky peněženku.Měla jsem v ní dost peněž,doklady a platební kartu.Nikdy jsem nepřišla na to, kdo to udělal, ale od té doby už nikomu nevěřím a všechno si hlídám.
Zlodějina NENÍ česká specialita. Je fakt, že ve Skandinávii se podle mých zkušeností tolik nekrade, ale stačí jet trochu na jich a kecy o Češích - zlodějích jsou nesmysl. Nemám tohle ráda.
... jestli tak nazývají cigány, tak se nedivím ...
Dano, ono záleží i na tom, jestli jsi jako stálý zaměstnanec nebo děláš na smlouvu
Je to složitější, ale ošetřít se to dá
A že jich tu bývá požehnaně...
Krize mě vůbec nemá rád
Nebyla bych to ani já, kdybych si nerýpla "do kradených slovíček"
Vivian:
ještě lépe: JO KRADU, ALE CO JE MOJE, NA TO MI NESAHEJTE A STÁTE ZAJISTI MI OCHRANU!
Jasně, ono SE krade, ale já nic, já muzikant
jo, OSA je kategorie sama pro sebe, taky se s nimi porad o neco pretahujem :o)
Mně teď můj šéf ukradl můj nápad. Šmejd.
a nešlo by tedy než se to stane si to nějak zabezpečit? jako ochrannou známkou nebo tak
Autorský práva jsou dobrá věc, ale nic se nemá přehánět....
.....A v čechách se to přehání dost.
. Ještě těd, když si vzpomenu na agenta od OSA, co k nám chodil na benzinku kontrolovat, jestli nemáme náhodou puštěnou nějakou hudbu.....
...tak bych