Bulvár

Kouzelní výpravčí, zázračná cesta a ztracený přítel

Pohodové úterý všem ženám-in,
 
po přečtení dnešního tématu a ankety jsem se musela jednoznačně zařadit do kategorie - zázraky se dějí.

O jednom jsem tady už kdysi psala - doktoři mi řekli, že nemohu mít děti, a přesto mám nádherného syna. Dnes chci ale napsat o tom, proč věřím, že se zázraky dějí.

Na střední škole jsem měla ve druhém ročníku platonickou dětskou lásku, ze které se postupem času stalo nádherné přátelství. Byl to bezva kluk, jenom byl až z jižní Moravy, takže po maturitě se vrátil domů. Ještě ten rok na podzim jsem se za ním vydala do Kyjova, abych ho viděla. Výlet se poněkud nevydařil a já zažila úplně zázračnou jízdu zpět.

Ujel mi poslední spoj do Brna a tak jsem zůstala na nádraží, že tam počkám na první ranní spoj. Již večer jsem si koupila jízdenku, sedla na lavičku a nakonec se mi podařilo i usnout. Probudila jsem se ve 4:35 a zjistila, že na nástupišti již stojí vlak. Popadla jsem bágl a udýchaná jej doběhla. Rozjeli jsme se a já spokojenně dosedla na sedadlo. Po chvíli přišel milý průvodčí a při pohledu na jízdenku povídá: ,,Milá slečno, to sedíte ve špatném vlaku, ten váš jede právě tam" a ukázal na protijedoucí lokálku. Aniž bych přemýšlela, hned na první zastávce jsem vystoupila. Vlak odjel a já zjistila, že stojím v naprosté tmě na malé zastávce, kde byl jen malý nádražní domek. Teď už mi vytryskly slzy. Vešla jsem do domku pana výpravčího a v slzách mu odvyprávěla, co se stalo a že na mě v 9 hodin budou čekat v Praze na Nádraží Střed (dnešní Masaryčka) malé děti z mého turistického oddílu. Kroutil hlavou a nakonec řekl, že mi pomůže. Chvíli studoval jízdní řády, ale zjistil, že vlakem to odtud nepůjde. Volal i na nákladní vlaky, ale žádný jet neměl. Pak se mě zeptal, zda umím jezdit na kole. Když dostal kladnou odpověď, vytáhl své kolo, vyvedl mě na silnici a vysvětlil, kudy a za jak dlouho musím ujet 8 km, abych stihla přípoj k rychlíku do Moravského Písku. Nechápala jsem jeho dobrotu a ještě jsem se stihla zeptat, co s kolem. ,,O to se nestarejte, pošlou mi ho vlakem a rychle šlapejte". Sedla jsem na cizí kolo a vydala se tmou směrem, kterým určil. Projela jsem dvě malé vesničky a dostala se do té, odkud měl jet přípoj. Jenže kde je tady nádraží? V tom na mě mával nějaký pán v uniformě: ,,Slečno, jeďte tudy..." Takové jsem potkala ještě dva. Ten poslední mě sundával z kola a táhl mě za ruku k vlaku. Ještě jsem od něj dostala balíček se snídaní a už jsem jela. Zdrželi kvůli mně vlak o 5 minut. Neuvěřitelné. V Písku jsem rychlík stihla a uháněla směr Praha. V tu chvíli mi ale došlo, že vlak dojede v 9:10, ale na Hlavní nádraží a děti s rodiči budou čekat na Středu.

Dojeli jsme na čas a k mému obrovskému překvapení na mě má sluníčka čekala u vlaku. Nechápala jsem a tak mi prozradili, že ten hodný pan výpravčí volal na nádraží a nechal vyhlásit rozhlasem, že Konvalinka dorazí na Hlavní nádraží a ať na ni jdou počkat k vlaku tam.

Můj nepodařený výlet skončil díky zázrakům v podobě hodných lidí happy endem.

Ale tím story ještě nekončí. Loni na podzim mě napadlo, že zkusím toho kamaráda z Kyjova vypátrat. Jenže nebylo jak. Měla jsem jen jméno a původní adresu. Zkoušela jsem různé telefony, avšak marně. Ten večer jsem se o tom zmínila svým kamarádkám na netu. Radily mi Poštu pro Tebe, agentury a pod. Usínala jsem s tím, že už se asi nikdy neuvidíme.
Druhý den ráno jsem si v práci vzpomněla, že jsem již dva dny nekoukala na soukromý mail. Otevřela jsem jej a ejhle. Hned dvě nové zprávy. Rozklepala jsem se při pohledu na jméno odesilatele. Dovolím si přesně zkopírovat texty:

1. ahoj Konvalinko, je toto e-mail Jany Konvalinkove z Prahy ul.Slavickova 1? Dekuji za odpoved.
2. stále čekám odpověd na muj včerejší e-mail
Ano, byl to ON. Můj dávný kamarád ze střední školy. Snad mi odpustí, že odcituji i objasňovací mail, který mi poslal na mou otázku, zda se mi to pouze nezdá:
3. To jsem rád, že jsi to ty. Narazil jsem na tvou adresu náhodou na stránkách spolužáci. Mám se docela dobře, od roku 1993 jsem ženatý, mám 2 děti a bydlím stále v Kyjově. Dlouho jsem přemýšlel, jak tě najít, a nakonec se to podařilo. Jak se máš ty těch 15 let? Marek

Od té doby si občas napíšeme (už ne dopis poštou, ale mail), zavoláme, dokonce jsme se za ten necelý rok stihli již 3x vidět. Mám zpět staré školní přátelství. A pak že zázraky neexistují.

Já je vážně prožívám.
 
Všem čtenářkám přeji jen ty krásné a šťastné zázraky.
 
Jacquelline


Děkujeme za opravdu nádherný příběh :)

Tak tahle "zázračná cesta" mě opravdu dostala... A pak že se zázraky nedějí a dobří lidé neexistují... A to se taky počítám k lidem, kteří zázraky občas prostě prožívají :)

Zažily jste také nějaký zázrak, milé ženy-in? Napište nám o něm!

redakce@zena-in.cz

   
05.09.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [33] lenagirl [*]

    superkarma: 0 05.09.2006, 23:31:38
  2. avatar
    [32] zanetinka [*]

    krásný příběh

    superkarma: 0 05.09.2006, 22:42:11
  3. avatar
    [31] edith1975 [*]

    To je nádhera

    superkarma: 0 05.09.2006, 19:10:07
  4. avatar
    [30] monca13 [*]

    hezké, ale to nejsou podle mě zázraky, ale v prvním případě dobří lidé a v druhém případě šťastná náhoda

    superkarma: 0 05.09.2006, 17:19:21
  5. avatar
    [29] bonda [*]

    Jojo, to je prostě ta naše moravská dobrosrdečná povaha.

    superkarma: 0 05.09.2006, 15:51:12
  6. [28] FAXÍK [*]

    moc pěkný příběh

    superkarma: 0 05.09.2006, 15:47:47
  7. avatar
    [27] Ditulin [*]

    úžasná pomoc výpravčích, to bych nečekala

    superkarma: 0 05.09.2006, 14:30:47
  8. avatar
    [24] Věrulinka [*]

    zázraky se dějí

    superkarma: 0 05.09.2006, 13:47:01
  9. avatar
    [23] Kylie [*]

    nechtěl by někdo mávnout proutkem a udělat ze všech eisenboňáků toho milýho výpravčího?:) já se s nima snažím spolupracovat a někdy to je děs a bída:( Jinak pár kontaktů se mi stihlo sehnat, prý jsem malý agent 007

    superkarma: 0 05.09.2006, 13:21:26
  10. avatar
    [21] fialinka [*]

    to je krásný příběh, chtělo by to odměnu

    superkarma: 0 05.09.2006, 13:16:27
  11. avatar
    [20] Kocicka [*]

    Myslím, že zázraky pro druhé můžeme udělat právě tím, že je bude mít rádi a nejen čekat kdo nám co dá apod....vím,že i to srdce na dlai někdy bolí,ale za to potěšení to stojí

    superkarma: 0 05.09.2006, 13:04:07
  12. avatar
    [19] Kocicka [*]

    krásné, až mi z toho hrkly slizičky do očí....

    superkarma: 0 05.09.2006, 13:03:23
  13. avatar
    [18] janynka76 [*]

    To je fakt moc pěkné , já už se snažím takhle vypátrat dva kluky ze Zlína, ale nebyli to moji spolužáci..Jen mi hodně pomohli, když jsem byla ošklivě nemocná..

    superkarma: 0 05.09.2006, 12:52:11
  14. avatar
    [17] aiša [*]

    pěkné

    superkarma: 0 05.09.2006, 12:46:27
  15. [16] markousek [*]

    Tak to jsi měla opravdu štěstí.Přes nás jsi jela na kole ( :o)).Přeju ti i nadále štěstí a aby takovej lidí bylo co nejvíc

    superkarma: 0 05.09.2006, 12:40:49
  16. avatar
    [15] závislá na čokoládě [*]

    Moc pěkné

    superkarma: 0 05.09.2006, 12:39:12
  17. avatar
    [11] Slečinka [*]

    super pribeh

    superkarma: 0 05.09.2006, 11:40:38
  18. avatar
    [9] Clerenc [*]

    Moc hezky pribeh

    superkarma: 0 05.09.2006, 11:23:35
  19. [7] cvachova [*]

    pěkné

    superkarma: 0 05.09.2006, 11:11:46
  20. avatar
    [6] xjannickax [*]

    moc hezké

    superkarma: 0 05.09.2006, 11:11:11
  21. avatar
    [5] Valibuk [*]

    opravdu hezký příběh

    superkarma: 0 05.09.2006, 11:03:01
  22. avatar
    [3] Ryta [*]

    moc hezký příběh

    superkarma: 0 05.09.2006, 10:53:54
  23. [1] Januše [*]

    to se ale dějí věci mezi nebem a zemí, neuvěřitelné ale krásné

    superkarma: 0 05.09.2006, 10:45:45

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme