Zdraví

Kousl mě štír do krku: „Počůrala jsem se!“

scorpio

Štír. Přežije radioaktivitu, vydrží rok nejíst a tři dny zadržovat dech. Přežije vysoké teploty i zmrazení. Štíři byli očitými svědky konce dinosaurů.

  • Štíři přežijí i atomový útok člověka.
  • Člověk velmi často nepřežije obyčejný útok štíra.

Ona ho přežila. Říká: Bylo to jako opakované, bolestivé elektrické rány...“


Sára je pětatřicetiletá, poměrně drobná žena s přírodní mahagonovou barvou nakrátko střižených vlasů. Domluvily jsme si „rande“ v kavárně Slavie na pražské Národní třídě.

Když mi na ni kamarád dával kontakt říkal: „Tahle holka ti má co vyprávět. Třeba to ty vaše ženský bude zajímat.“

A já si to po vyslechnutí jejího vyprávění také myslím.

Ne každá z nás se sice pohybuje po místech, kde by mohla být štípnuta štírem, ale popis ženy, která „to dostala“ rovnou do krku a několik kritických hodin nevěřila, že přežije, byl… no, strhující.

Autentické vyprávění Sáry je z kategorie, kdy člověku běhá mráz úplně všude, a to vůbec nemusí trpět fobií z téhle havěti.


Sáro, napřed se zeptám, jak je to dlouho?
Jedenáct let.

Jak to tedy tehdy bylo?
Dostala jsem tu cestu do Jemenu od přítele jako dárek, jako překvapení. Měli jsme společného kamaráda Samira a pozvání přišlo od něho. Je to báječný kluk a tehdy studoval na univerzitě v Zabidu. Ubytoval nás u sebe doma. Řeknu vám, pohostinnost, s jakou nás tehdy přijala jeho rodina, mě dodnes velmi dojímá.

Bylo to v den, když jsme s Lukášem neměli žádný plán a chtěli jsme ho strávit lenošením. Zatímco on lenošil aktivně, já ve stínu usnula jako špalek. Probudilo mě lechtání na krku. Tady. (Sára ukazuje oblast mezi bradou a uchem.)

Byla jsem ještě v polospánku a myslela jsem si, že je to moucha. Když jsem zdvihala ruku, že ji zaplácnu, už v té sekundě jsem nějak tušila, že to není dobrý nápad, ale nešlo to už jakoby zastavit. Plácla jsem. Ucítila jsem velikou bolest. Vlastně jsem si myslela, že mi něco velikýho ukouslo půl hlavy. Vyskočila jsem a uviděla ho.

Začala jsem strašně řvát, že mě kousnul štír. Lukáš byl tak zděšený, že asi tak na vteřinu úplně zcepeněl. Já jenom vřískala. Lukáš se vzpamatoval a běžel do domu. Za vteřinku tu byla maminka Samira. Pamatuji se, že řekla „bude dobře“ a zmizela.

Tak příšerně jsem se bála, že to nelze ani vyprávět. To je prostě smrtelná hrůza. Strašně jsem se třásla. Tak hodně, že jsem myslela, že si snad od zimnice rozbiju zuby o sebe. Nejstrašnější je, že člověk jako by čeká, co přijde a jak hrozné to bude. Má navíc stoprocentní jistotu, že rozhodně něco přijde.

Napřed mě začalo hrozně bolet břicho. Opravdu hodně. To jsem nechápala. Zvlášť mě bylo divné, že mě tolik nebolí to místo vpichu jako to břicho. Strašně jsem začala slintat. Připadalo mi také, že jsem spolkla něco velikého. Pořád jsem kašlala, abych to vykašlala. Začala jsem se bát, že se budu dusit, nebo něco takového. Trvalo to nevím, jak dlouho… to vážně nemám představu.

Samirova maminka přijela s doktorem. Chtěl vidět toho štíra, ale Lukáš asi nevěděl, kam zalezl. Já to věděla, byl zřejmě možná ještě pod tím ručníkem, co jsem ho měla pod hlavou, ale skoro jsem nemohla mluvit a bolestí jsem se nemohla pomalu ani hýbat. Nakonec jsem mu to ukázala. Pořád jsem sténala a kašlala.

Myslím, že se mu ulevilo, když ho viděl. Rozhodně tak působil. Otevřel brašnu a vyndal nějakou ampuli. V tom jsem se počůrala a trochu i pokakala. Kolem pusy jsem měla pěnu. Bylo mi to jedno. Jemu taky. Píchl mi do žíly injekci. Trochu se mi ulevilo. Ten lékař mě pohladil a na rukách mě odnesl do auta.

Probrala jsem se až v nemocnici. Měla jsem v ruce kapačku. U lůžka mi stál Lukáš, ten lékař, Samir, jeho maminka a zdravotní sestra. Byl to úplný zástup lidí. Sestra s tím panem doktorem, co jsem ho patrně pomočila, mi vysvětlili, že to byl sice jedovatý druh štíra, ale v Jemenu žije ještě jedovatější a že jsem měla štěstí, že pravděpodobně přežiju.

To slovo „pravděpodobně“ mi utkvělo v hlavě nejvíc. No, v hlavě… Jestli se tomu vůbec dá hlava říkat. Měla jsem pocit, že ji mám o dvě hlavy větší, dřevěnou a každý dotek na obličej nebo i čelo mi působil pocit, že jsem dostala elektrickou ránu. O krku ani nemluvím.

Musím říct, že na mě byli hrozně hodní. Skoro bych řekla, že si mě tam považovali, protože se na mě pořád někdo chodil koukat. Celé exkurze lékařů a sester, a dokonce i pacienti. Lukáš tam byl stále se mnou. Druhý den mi už bylo trochu lépe, ale pořád jsem měla velice citlivou tu hlavu. Pořád byla dřevěná. Propustili mě po třech dnech. Objednali taxíka, aby mě dovezl k Samirovým rodičům.

Nevím, jestli takto jednají s každým pacientem, ale spíš myslím, že ne. Když jsem jim totiž řekla, že jsem z Evropy a ještě z Čech, mysleli, že bych měla vypadat jako Eskymák. Moc jsem se jim asi líbila. To bylo komické, ale v mé situaci i velice milé.

S Lukášem jsme se sice za půl roku od návratu rozešli, ale zážitek a zkušenost je to na celý život.

To věřím, Sáro, celou dobu vás poslouchám, a ani nedutám. Vystydlo mi kafe a spadla šlehačka na dortu. Fuj! Bojíte se dnes štírů?
Já je úspěšně chovám.

!!!????
Ano, mám respekt ke všem nebezpečným živočichům, ale fakt, že jsem přežila, mě spíš zocelil, než „vyschízoval“. I když uznávám, že je to nějaký prvek v povaze asi.

To asi ano, já bych se tutově pak bála i ploštice…

   
24.06.2010 - Zdraví - autor: Michaela Kudláčková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [37] heligona [*]

    Danka — #35 Konečně spřízněná duše s těma žížalama, zatím ze mě měli všichni jenom ohromnou srandu. Žížalu v sandálu bych stopro nepřežila. Ztropila jsem hysterickou scénu při vyorávání brambor po dešti a jednou jsem odešla z koupaliště, když mi vyhrožovali přímým setkáním s tímto tvorem. Vzpomínám si, že jednou po dešti jsem šla do školy a na cestě jedna vedle druhé. Jediná možnost byla strčit ruku pod oči, abych neviděla a sluchátka do uší, abych ani neslyšela. Dodnes se z toho pomyšlení osypávám Sml42

    Nedávno jsem viděla Faktor strachu... koktejl z pěti žížal a jedné housenky Sml43

    superkarma: 0 24.06.2010, 22:29:10
  2. avatar
    [36] kebulkaevulka [*]

    No já jsem přišla jednou na návštěvu k Míše a ona moc dobře věděla,že mám panický strach z pavouků.Ve skříni byla narafičená hlava od barbíny přesně jako pavouk,smrt,moje.miluji tě MíšoSml31

    superkarma: 0 24.06.2010, 22:13:00
  3. [35] Danka [*]

    heligona — #21 Hadi mi až tak nevadí, ale ty žížaly - ty jsou pro mě asi to nejhorší. Jednou v létě se mi dostala jedna mezi holou patu a sandál. V tu chvíli jsem měla všechny chlupy v pozoru a jelikož nejsem ráda středem pozornosti, tak jsem dokonce vydržela mlčet. Ještě teď po letech mi běhá mráz po zádech.

     A o Vietnamu jsem taky mnoho vyslechla, manžel tam byl pracovně před lety 9 měsíců. On snese leccos, okusil tam všelijaké příšerky, ale co se i jemu hnusilo, to byly kachní zárodky - syrové, se zobáčkem, pařátkama. No fuj! Ale coby chlap - hrdina, přece nemůže ukázat slabost, takže i takovou příšernost snědl. V obýváku denně hledím do demižonku plného klubka hadů, kterým vévodí kobra.

    A ještě jedna poznámka. Štír jsem i já Sml57.

    1. na komentář reaguje heligona — #37
    superkarma: 0 24.06.2010, 21:23:09
  4. avatar
    [34] evelyn [*]

    Michaela Kudláčková — #33 no ja hlavne nepochopila smysl takoveho napojeSml80

    superkarma: 0 24.06.2010, 18:24:41
  5. avatar
    [33] Michaela Kudláčková [*]

    evelyn — #31 šmarjá!!!Sml30

    1. na komentář reaguje evelyn — #34
    superkarma: 0 24.06.2010, 16:16:15
  6. avatar
    [32] evelyn [*]

    neukusovaliSml24

    superkarma: 0 24.06.2010, 15:32:13
  7. avatar
    [31] evelyn [*]

    Michaela Kudláčková — #30 jastura — #29 on je takovej dobrodruh, zkusi vsechno, prej to nevedeli zpocatku jak a neukusovaly tem stirum zadky, tak prisel vydesenej cisnik a navigoval je jak na to

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #33
    superkarma: 0 24.06.2010, 15:31:40

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Michaela Kudláčková [*]

    evelyn — #28 Ještěže nepiju alkoholSml52

    1. na komentář reaguje evelyn — #31
    superkarma: 0 24.06.2010, 15:29:30
  2. [29] jastura [*]

    evelyn — #28 to je docela hnusSml23

    1. na komentář reaguje evelyn — #31
    superkarma: 0 24.06.2010, 15:21:15
  3. avatar
    [28] evelyn [*]

    kolega z prace vykladal, jak snad ve Vietnamu pili nejakej alkohol, kde byli nalozeni zivi stiri, ze se to musi nejak rychle jim ukousnout ten zadek a pak pozkikat celeho a vypit, fuj

    1. na komentář reaguje jastura — #29
    2. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #30
    superkarma: 0 24.06.2010, 15:16:39
  4. avatar
    [27] kuty [*]

    Dante Alighieri — #20 a představ si že mi tu stopku Jiří nastražil k odpadkovém koši a do dřezu Sml6.

    já myslela že ho uškrtímSml22

    superkarma: 0 24.06.2010, 14:32:15
  5. avatar
    [26] mio [*]

    German — #25 nic si z toho nedělej. Já blbec zas koupila dětem takovýho gumovýho krokodýlka a už asi 5x jsem si málem zlomila nohu, jak jsem krkolomně odskakovala, co že mi leze pod nohama v kuchyni za ještěrku..

    superkarma: 0 24.06.2010, 13:56:54
  6. [25] German [*]

    Michaela Kudláčková — #22 No fakt, máme takovou tlustou hadici ve sklepě, kde mám i pračku a já když jdu s prádlem, pokaždé po ní nenápadně pokukuju, jestli se náhodou nehýbe...Sml15

    1. na komentář reaguje mio — #26
    superkarma: 0 24.06.2010, 13:50:19
  7. avatar
    [24] Michaela Kudláčková [*]

    kareta — #15 Sml52Sml52Sml67

    superkarma: 0 24.06.2010, 13:47:07
  8. [23] German [*]

    Dante Alighieri — #20 To je pravda, párkrát se takhle vyděsila dcera, které zvířátka s více nožičkama zrovna k srdci nepřirostly....Sml16

    superkarma: 0 24.06.2010, 13:47:04
  9. avatar
    [22] Michaela Kudláčková [*]

    German — #18 Sml30

    1. na komentář reaguje German — #25
    superkarma: 0 24.06.2010, 13:46:45
  10. avatar
    [21] heligona [*]

    Dante Alighieri — #20 Taky dobrý, mě v lese rozhodí každý klacek a na chodníku uskakuju před drátama a různýma železama Sml30

    Problém s plazy, hlavně žížalami Sml16

    1. na komentář reaguje Danka — #35
    superkarma: 0 24.06.2010, 13:44:29
  11. avatar
    [20] Dante Alighieri [*]

    German — #18 Hele, já se zase bojim štopky od rajčete - při periferním pohledu vypadá jako pavouk.

    1. na komentář reaguje heligona — #21
    2. na komentář reaguje German — #23
    3. na komentář reaguje kuty — #27
    superkarma: 0 24.06.2010, 13:37:58
  12. avatar
    [19] catcat [*]

    vyprávění je to fakt napínavé, ale, Míšo, máte kupovat kvalitní zákusky v kvalitních cukrárnách a ne nastříkanou rostlinnou náhražku Sml57

    superkarma: 0 24.06.2010, 13:18:36
  13. [18] German [*]

    Žábina — #14 Z toho si nic nedělej, můj strach z plazů došel tak daleko, že jsem nervózní i z hadice ve sklepě.Sml15

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #20
    2. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #22
    superkarma: 0 24.06.2010, 12:18:17
  14. [17] jastura [*]

    kareta — #15 štíří upířiSml30

    superkarma: 0 24.06.2010, 11:18:05
  15. [16] jastura [*]

    bubidani — #11 stejně nechápu, proč bych si doma měla vysavovat mrtvá zvířata. Pro mě je to odporné Sml80

    superkarma: 0 24.06.2010, 11:17:07
  16. avatar
    [15] kareta [*]

    při spaní v řecku nám v noci místní řekli, že jsou tam štíři a že se máme chránit česnekem. Spaly jsme s kamarádkou pod širákem, a tak jsme vyškemraly česnek a natřely se. Nechápu, jak jsme mohly takto naletětSml52

    1. na komentář reaguje jastura — #17
    2. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #24
    superkarma: 0 24.06.2010, 11:15:29
  17. avatar
    [14] Žábina [*]

    tak to by byla rozhodně moje smrt, mne stačilo když jsem minulý týden na procházce s Sml74 narazila na obyčejnou českou zmiji Sml57

    1. na komentář reaguje German — #18
    superkarma: 0 24.06.2010, 11:08:31
  18. avatar
    [13] Dante Alighieri [*]

    enka1 — #12 Pavoukovci?! Sml6 Ať je to tam, havěť jedna odporná!

    superkarma: 0 24.06.2010, 10:02:56
  19. avatar
    [12] enka1 [*]

    Jen aby se nám to sem nestěhovaloSml6,prý už se tu vyskytují pavoukovci,kteří v našem pásmu nemají co dělat.

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #13
    superkarma: 0 24.06.2010, 10:01:36
  20. avatar
    [11] bubidani [*]

    jastura — #8 nemusíš to zvíře zabít (ač je to v byznysu většinou tak je) ja třeba sbíram motýly - které najdu už mrtvé

    1. na komentář reaguje jastura — #16
    superkarma: 0 24.06.2010, 09:56:42
  21. avatar
    [10] mio [*]

    Štír nám jednou lezl pod nohama na dámských záchodech v Řecku..Jakýsi zřízenec ho pak odborně odchytl, ale já se třepala ještě půl dne..

    superkarma: 0 24.06.2010, 09:50:12
  22. avatar
    [9] Dante Alighieri [*]

    Děsný, to aby se člověk za chvíli bál někam lehnout.

    jastura — #8 Taky nenávidím ty obrázky, je to hnus. Pravidelně chodím kolem jednoho květinářství, kde to mají vystaveno.

    superkarma: 0 24.06.2010, 09:40:22
  23. [8] jastura [*]

    štír je nádherné zvíře. Sml22Jednou si ho možná domů pořídím, ale ne žádnou mrtvou verzi v rámečku nebo něco takového. Pohřebiště si doma dělat nechci. Nenávidím ty obrazy z mrtvých zvířat. Zabít zvíře jen pro to, abych si ho mohla vystavit doma mi přijde naprosto odpornéSml31

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #9
    2. na komentář reaguje bubidani — #11
    superkarma: 0 24.06.2010, 09:19:04
  24. avatar
    [7] sanvean [*]

    Dimsy — #6 Sml30

    superkarma: 0 24.06.2010, 09:15:05
  25. avatar
    [6] Dimsy [*]

    Eva_Fl — #1 Mám jednoho štíra doma. Taky většinou sedí na sedačce. A často jsem z něj hysterická, řvu a překypuju emocema a občas se sesypu, ať už je v baráku, nebo mimo.Sml52

    1. na komentář reaguje sanvean — #7
    superkarma: 0 24.06.2010, 08:58:02
  26. avatar
    [5] edith1975 [*]

    No to je síla, štěstí, že v Čechách v přírodě nejsou. Ale mám jednoho doma. Lépe řečeno - jednu. Dcera je Štír a je pravda, že mně často dohání k šílenstvíSml34

    superkarma: 0 24.06.2010, 08:52:28
  27. avatar
    [4] bubidani [*]

    Ke štírům mam respekt a moc se mi libi, ale živé nechovám, bojim se, že bych je utrápila svou nepozorností. Ale dostala jsem darem jednoho asi 10centimetrového zataveného v pryskyřici, nádhernej výstavní kousek Sml32

    superkarma: 0 24.06.2010, 08:38:14
  28. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    To by byla moje smrt Sml30

    superkarma: 0 24.06.2010, 07:20:06
  29. avatar
    [2] maje [*]

    ještě štěstí, že tady takovýhle zvířátka vůbec nejsou.Sml24

    superkarma: 0 24.06.2010, 06:58:57
  30. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Dodnes nepochopim, jak bez emoci, revu, hysterie a vubec jsem jednala, kdyz jsem ho nasla doma. Sedel na sedacce, hajzl. Sesypala jsem se, az byl pryc z baraku.

    1. na komentář reaguje Dimsy — #6
    superkarma: 0 24.06.2010, 01:27:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme