Na Mikuláše, kdy bylo mému synovi šest let, hned tak nezapomenu. Manžel vzal kobylku na projížďu, já vzala syna na poníkovi na vodítko a šli jsme ven - do lesa. Dalo se čekat, že bude padat sníh, koně byli neklidní a tak se stalo to, co jsme zrovna ten večer potřebovali nejmíň - manželova kobyla se splašila a on skončil s otřesem mozku a se zlomenou rukou na zemi. A poník si to saomozřejmě nenechal ujít - když už syna neshodil, aspoň ho kousl tak, že mu natrhl svaly na paži.

Kamarádi nás odvezli do nejbližší nemocnice a tam jsme čekali, co nám k tomu řeknou a jaký ten Mikuláš asi bude - na návrat domů nebylo bez řádného ošetření obou kaskadérů ani pomyšlení. Než manželovi ruku zrentgenovali a než ho prohlédli, trvalo to dost dlouho. Se synem jsme zatím seděli v čekárně a vykládali si. Netušila jsem, že Mikuláš s andělem a čertem chodí i na ambulance, ale najednou se tam objevili - veliký, krásný Mikuláš si nechal říct básničku a k mému údivu vytáhl z koše čokoládu. Synovi zářila očka - takové převapení nečekal. Za chvilku se ovšem otevřely dveře znovu a další Mikuláš, tentorkát už menší, přišel dovnitř. Syn už méně ochotně cosi odhrkal, dostalo se mu ujištění, že doma má spoustu dárků a pohlazení po hlavě a šel si opět sednout.

Po chvíli přišel lékař z ambulance zeptat se, jestli jsme v pořádku - i když děti normálně neošetřují a synovo poranění rozhodně nebylo akutní, tak jej velmi pečlivě prohlédl, dal mu mast a injekci na bolesti a rozloučil se s tím, že možná přijde i Mikuláš. Z ordinace pak skutečně zavolal do čekárny oficiálního nemocničního Mikuláše - profesionálního herce. To už synkovi zabírala injekce a byl lehce omámený. Když ale uviděl Mikuláše, postavil se před něj a prohlásil: „Tak to máš teda blbý, tady už dva byli!!!"

Myslím, že tak vykuleného Mikuláše už v životě neuvidím...
Pajda


Milá Pajdo,
děkuji za moc hezký mikulášský příběh. Jen škoda, že mu předcházela tak nepříjemná událost. 

Reklama