Ahoj kuřačky i nekuřačky!
Tohle téma si nemůžu nechat ujít. Kouřím příležitostně, vlastně sama se divím, proč, ale ani nějak o tom
neuvažuji, prostě když mám chuť, zapálím si cigaretu. Chtěla bych se s váma podělit o jednu příhodu, nad kterou se pořád směju.
Bylo to dávno, mně bylo 14 a můj bratr měl 13 let. Byli jsme v tom věku, kdy každý chce okusit nějakou tu neřest. Co se týče kouření, měli jsme nutkání ochutnat to. A tak se i stalo. Jednoho dne jsme zůstali sami doma, nelenili jsme a došli jsme si koupit cigarety zn.Mars. Tenkrát stály 5 Kčs. Nevěděli jsme, kam jít, tak jsme vyrazili na výlet do nedalekého lesíku. Po první cigaretě nám bylo špatně, dali jsme si druhou, další, času jsme měli dost. Moc nám jich nezbylo a my se spokojení a trošku omámení vraceli se domů. Toho dne jsme měli strach, že to máma pozná, ale nepoznala. Následující ráno to ovšem mělo následky pro mého bratra. Zazvonil budík a my měli jít do školy. Bráškovi se nechtělo, tak jsem ho musela z postele vytáhnout. Taky jsem ho vytáhla, ale když se postavil, vyvalil oči, zezelenal a upadl zpátky na postel. Bylo mi to jasné. Hned jsem volala mámě do práce, že bráška nemůže do školy, protože je mu nevolno. Zůstal samozřejmně doma a máma si dodnes myslí, že šlo o nějakou střevní chřipku, nebo nějakou nevolnost. Bylo mi ho moc líto. Mně nic nebylo, ale trpěla jsem i za něj.
Nevím, co nás to popadlo, ale od té doby nekouřil. Možná, kdyby mi bylo tenkrát špatně, tak nekouřím i já.
Nemyslím, že kouřím moc, ale doufám, že snad jednou s tím přestanu úplně.

S pozdravem  prskavka


Milá prskavko,
vaše solidarita s bráškou je roztomilá.
Chlapi prostě vydrží méně, proto asi bylo jemu špatně a vám ne.
A co se týče současného, byť občasného pokuřování? Vykašlete se na to.
Buďte ráda, že nejste až takový závislák, a využijte toho k definitivnímu skoncování s cigaretou.
Držím vám palce!

Reklama