Reklama


Dobrý den.

Chtěla bych vám sdělit své zkušenosti s kouřením. Kouřit jsem začala asi v 16 letech, myslím, že ze zvědavosti a frajeřiny. Dnes je mi 26 a nepřestala jsem, i když jsem jednou již měla na mále. Ale kouřím na rozdíl od mých začátků spíše příležitostně. Mám již dvě děti a s kočárkem mě s cigaretou rozhodně neuvidíte. Po ránu je mi špatně už jen z toho, že si někdo zapálí venku a já ucítím ten „zápach" cigarety. Ovšem po dobré večeři si cigaretu ráda dám, ale není to pravidlo. Dokonce si už cigarety ani nekupuji. Občas si nějakou vezmu od manžela. Jen když někam vyrazím s kamarádkami, tak se rozjedu. To si dokonce i cigarety koupím a bez nich si nedokážu třeba posezení u piva či vína představit. Pak ovšem nemohu třeba 2-3 dny na cigaretu ani pomyslet. Prostě v nějakých situacích se neudržím a někdy se zase chovám jako vyléčený kuřák. Nevím, třeba jednou nebudu kouřit vůbec. Kdo ví. :o))

Chtěla bych vám také poděkovat za váš server Žena-in. Ráda si pročítám vaše články, soutěžím a občas připíšu nějaký komentář. Pokračujte dál a já vám přeji mnoho spokojených čtenářů.

S pozdravem jejdajaja


Milá jejdajaja,
děkujeme za pochvalu, to nás samozřejmě těší, ale zpět k cigaretám.
Tzv. „davajky" kouří dost lidí, je to praktické. :-)