Milá redakce a ženy-in,
tak jsem si přečetla dnešní příběhy a všechny do jednoho kouření odsuzují. Tak já hodlám být první, která s vámi nepotáhne za jeden provaz. A vůbec mě to nežere.
A jak to u mne začalo?

Poprvé jsem ochutnala cigaretu se sousedkou, když nám bylo 13 let. Nechutnalo mi to. Špatně mi nebylo, ale nemohla jsem pochopit, co na těch cigaretách všem tak chutná. Cigarety značky CLEA tedy nic moc.
Podruhé jsem je ochutnala v 17 letech, když jsme byli se školou na horách. A tentokrát jsem to zkusila s mentolovou Marlborkou. Hmmm, to byla ňamka. Pak následovala ligotka, a ta mi také chutnala. Jo jo, ten týden byl fajn.
Přijela jsem z hor a prvních 14 dnů se snažila tajit před rodiči, že kouřím. Hlavně před taťkou. Ten totiž už 6 let nekouřil. Přestal po 35 letech. Máma s tím přestat nehodlala.
Pak to našim došlo a zeptali se mě, jestlipak náhodou nekouřím. Co myslíte, že jsem řekla? Samozřejmě že pravdu, protože jak je známo: „S pravdou nejdál dojdeš." A jelikož byli mí rodiče tuze prozíraví a já pravdomluvná, tak mi tatínek řekl, že než abych se promenádovala s cigaretou v ruce venku (což mu dodnes vadí, když vidí jít někoho po městě s cigaretou), tak můžu chodit kouřit s mamkou k půdě, kde měli naši udělaný kuřácký koutek.
A tak jsem se tedy nepromenádovala venku, ale když jsem dostala chuť na cigaretu, byla hezky v teple a závětří.
A k cigaretce samozřejmě patří kafíčko a dobrá knížka. Jinak to není ono.

Dvakrát jsem kouřit přestala, když jsem zjistila, že čekám miminko. Tak jsem u obou dětí v těhotenství a v době kojení nekouřila.
Ale pokaždé jsem se k tomu velmi ráda vrátila.
V naší rodině jsme sice zatíženi na rakovinu, ale je úplně jedno, jestli budu kouřit nebo ne. Babička z otcovy strany nikdy nekouřila, a přesto na rakovinu zemřela. Druhá babička (z matčiny strany) i moje maminka kouřily cigarety a potkalo je totéž. Oba dědové byli pouze svátečními kuřáky a do úst nedali nic jiného, jen fajfku, a skončili stejně. A nikdo z nich neměl rakovinu plic.
„Všichni tam jednou musíme." Zdá se vám to hloupé a cynické? Ne, je to pouhá realita. Někomu se to nelíbí? To ale není můj problém.

A teď zajisté většina z vás začne argumentovat. A co tvoje děti? To chceš, aby také kouřily?
Samozřejmě že nechci. Ale vůbec to nezáleží jen na rodičích, jestli jejich děti budou kouřit. Oba mí rodiče byli kuřáci. Táta sice přestal, máma nikoliv. Mám starší sourozence, bratra a sestru, a oba jsou zapřísáhlí nekuřáci. Samozřejmě, oba to zkusili, ale bylo jim tak zle, že už to nikdy nezopakovali.
A tak to bude záležet jen a pouze na mých dětech, aby se, až vyrostou, samy rozhodly, zdali kouřit budou či ne. A do té doby je od toho budu odrazovat. Rozumným přístupem k danému problému.

Tohle je můj názor, a pokud se někomu nelíbí, já se s ním dohadovat nehodlám, protože to je zase jeho názor.

A ještě něco. Agitací proti škodlivosti kouření je v této republice více než dost. A nám kuřákům to leckdy může připadat jako diskriminace. Já nikoho nenutím kouřit, ani čichat kouř, a tak ať nikdo zase nenutí mě, abych s tím přestala.
A protože se právě vrátil můj miláček z lesa, tak si jdu udělat kafe a vychutnat cigárko. A také na mě už čeká moc pěkná knížka.
Tak se mějte a všem kuřákům přeji dobré pokouřeníčko a nekuřákům pěkný den.
Polgara


Milá Polgaro,
ano, každý má právo na vlastní rozhodnutí i názor a já vám za něj děkuji.

Reklama