Zdravím všechny nejen osamostatněné in,
na bydlení jsem si začala šetřit už v 16ti letech na stavební spoření z brigád. A já jsem prvně změnila bydliště, když jsem začala pracovat v jiném městě, a tak jsem se přestěhovala na ubytovnu.T am jsem poznala volnější život a klady i zápory osamostatnění. Bylo mi tam fajn, poznala jsem spoustu novejch lidí a poznala první ranní příchody. Plat ovšem nebyl nic moc, a tak jsem změnila po nějakém čase zaměstnavatele a odstěhovala se zase k rodičům. Tam jsem zjistila, že se do malého pokoje  vejde spousta věcí, knih a kytek a rozhodla jsem se, že pokud to bude možné, moc se stěhovat nebudu.
Svůj první byt jsem si koupila před šesti lety. Byl sice v demoličním pásmu a tím pádem levnější, ale to mi víceméně vyhovovalo. Mohla jsem se osamostatnit. Financovala jsem ho ze stavebka, část peněz nám dali rodiče a něco půjčili. Za peníze, které jsem si vydělala v zahraničí, jsem si postavila suchej záchod a koupelnu v domě. Potom jsem se i s přítelem nastěhovala. Spláceli jsme a postupně přestavovali a vybavovali byteček. Uzávěra se mezitím zrušila. Potom jsme vyměnili topení, okna a vzali se. Teď zase přistavujeme a vypadá to, že ještě chvilku budeme. Nová část už je a příští rok se bude dělat stará.
Takže se nevzdávejte a o své bydlení bojujte. Je to krásné mít svoje hnízdečko a mít ho zařízený podle sebe.
Všem hodně vytrvalosti přeje markousek


Milý markousku,
trochu mi nejde dohromady byt a suchý záchod.
Nešlo náhodou o domek?
Ale to je vlastně fuk. Přeji vám, ať své hnízdečko dobudujete k obrazu svému a jste tam šťastní.

Reklama