Bylo nebylo, jsou to téměř dvě léta, vykouklo na svět něco malého, tichého a hladového. To něco jsem byla já. Kolem mne byla spousta lidí, všude bílo, čisto a ...bylo jaro. Tenkrát venku všechno kvetlo, svítilo sluníčko a já byla uvězněná v kočáru. Slíbila jsem si, že se naučím brzo chodit a do kočáru už mě nikdo nedostane. Uteklo jaro, léto, podzim, přišla zima a máma se začala stále více obracet k víře. Pořád říkala něco ve smyslu: andělíčku můj strážníčku dej, ať nesněží a když už ano, ať mají úklid sousedi...nechápala jsem, proč jí ten sníh tak vadí.

Letos jsem to pochopila a dala si další předsevzetí. Naučím se brzo mluvit a přidám se k mámě: prosím, já nechci zimu, ať nesněží,...ať už je jaro! A proč? Sotva jsem se naučila pár stabilních krůčků, začala druhá zima. Máma mi začala navlíkat čím dál víc vrstev oblečení, vypadala jsem a vypadám jako malá koule. Ze začátku jsem měla problém se v kombinéze vůbec pohnout. Prosila jsem, plakala, ale nic nepomohlo. Ještě si ze mne rodiče utahovali, že mě do kopce budou koulet jako sud piva a z kopce už to půjde samo. Jak samo???

Posílám Vám své video. Je to důkaz. Důkaz o tom, že ikdyž z počátku stávkuji, je mi to prd platné. Klidně by mě v tom mrazivém počasí nechali sedět na schodech. Je to důkaz o tom, že i když je to všechno kolem mne studené a klouže to, na ruce mě nikdo nevezme...a ten úsměv na konci?

Venku může být deset pod nulou, na balkóně viset dvacet rampouchů a na cestách může být třicet centimetrů sněhu, jedno vím jistě. Nastěnka, sedící pod stromem a čekající na větu: je ti zima děvenko, ze mne nikdy nebude. Ale už se těším na to, až vyrostu, naberu dostatek sil a své milované rodiče v tom studeném mokrém sněhu pořádně vymáchám!!! Pozn.: čteno z myšlenek mé ani ne dvouleté dcery...pohádka :-) Lleennaa

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Lleennaa má moc milou dcerku. Věřím, že v té kombinéze si opravdu moc zařádit nemůže. Těšte se, rodičové, na sníh.

Vaše příspěvky posílejte na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama