Být zamilován, to je snad ta nejkrásnější věc, která na tomto světě je. Jenže jak to tak bývá, ve vztahu stejně jako na nebi se mohou občas objevit menší či větší mráčky. Není ale nic, co by se nedalo vyřešit, jen je třeba se občas obrátit na někoho, kdo nám s problémem pomůže.

Asi každý už ví, že partnerský život se může občas proměnit v peklo, kdy se oba jen trápí. Často pak přemýšlíme, kde je kámen úrazu, snažíme se na daný problém přijít, abychom neztratili svou drahou polovičku, ale mnohdy ho nevidíme. Přesně pro tyto případy je zde kouč partnerských vztahů, který nám pomůže najít jádro problému a naučí nás pracovat na tom, aby opět náš milostný život byl procházkou růžovou zahradou.

Karle, ty si kouč partnerských vztahů, co taková práce vlastně obnáší?
Tak v základu to znamená pomáhat lidem ve vztazích. Ať už se jedná o krize ve vztahu, s nevěrou, umět se vyrovnat s rozchodem a učit lidi komunikovat apod.

Takže pokud tomu rozumím, tak k tobě nechodí lidé jen v páru, ale může k tobě přijít i jednotlivec?
Určitě, ale pokud se to třeba netýká přímo např. rozchodu, tak je vždy lepší, aby chodili oba, protože je spousta vztahových dovedností. Dvě nejzákladnější jsou komunikace a naplňování potřeb, na kterých když se podílejí oba, tak to má úplně jinou úroveň, než když to řeší jenom jeden samostatně.

Jaký je rozdíl mezi koučem partnerských vztahů a manželským poradcem?
Zde jde spíše o to, jak si kdo tyto názvy vysvětluje. Já svým způsobem jsem také manželským poradcem, vztahovým poradcem, partnerským koučem. Základ ale je, že poradce si většinou jen vyslechne a poradí, ale samozřejmě to nemusí být pravidlem. Já jako kouč s lidmi pracuju. Já jim vždycky říkám, že si to prvně musí odpracovat. Takže to není o tom, že jim něco poradím, ale pracuju s nimi na tom, abych je naučil ty věci, které neumí, nebo jim brání v tom, aby ten vztah fungoval, takže je tím učím vztahovým dovednostem.

sda
Kouč partnerských vztahů karel Chába

Po jaké délce vztahu k tobě pár může přijít? Je nějaká hranice?
Teoreticky můžou přijít klidně i v prvním dnu seznámení. :) Pokud mají pocit, že by chtěli něco řešit. Svým způsobem by se dalo říct, že čím dříve, tím lépe. V našich končinách není zvykem, že by se vztahy budovaly, takže většinou lidé začnou řešit vztah, až když je problém. To už je samozřejmě už ve většině případů pozdě, hasit požár, když už vznikl. Není tady ta kultura, abychom se učili, že vztahy se nějak budovat dají a že bychom se měli vzdělávat v tom, jak se v těch vztazích pohybovat. Takže opravdu může přijít někdo klidně i před vztahem nebo v prvním týdnu vztahu, aby se dozvěděl, čeho se třeba vyvarovat a co dělat, aby ten vztah co nejdéle vydržel.

Nezlob se na mě, ale mně by asi přišlo divné, kdybych po týdnu vztahu měla jít za partnerským koučem, vždyť přece ten protějšek ani neznám? Já neznám jeho, on nezná mě, tak přece nemůžu budovat něco, když ani nevím, jestli si ve finále sedneme…
No jasně, ale právě protože se neznáte, tak byste měli vědět, jak mezi sebou komunikovat. Je rozdíl mezi komunikací a mluvením. Mluví každý, ale komunikace je druh sdílení nějakých informací, kdy na konci si musí oba dva být opravdu jistí, o čem mluví, jak to vypadá, jak to kdo myslí a co máme dělat. Hlavně by z toho měl vzejít výsledek, který si budeme dlouhodobě pamatovat a řídit se jím. Mluvení je něco, co nemá žádné hranice, žádná pravidla a je to v uvozovkách něco, co si dneska řekneme a zítra si to nemusíme pamatovat. Není tam ten daný rámec, takže se nemusíme znát na to, abychom věděli, že spolu máme kromě mluvení i komunikovat, abychom se právě dozvěděli, co ten druhý chce a nechce atd.

Za tvou kariéru, po jaké nejkratší době chození/vztahu k tobě pár přišel?
Myslím, že to bylo něco kolem dvou měsíců.

Čí je to většinou nápad za tebou přijít, jsou většinou iniciátorky ženy, nebo muži?
Určitě ženy, řekl bych, že je to tak 55 %, možná 60 % ženy a zbytek jsou muži.

Mně osobně přijde, že muži mají přístup ke vztahu spíše takový odměřenější, nechtějí moc věci řešit atd. Když pak proti tobě sedí pár, tak určitě ženy to berou vážněji než muži. Bývají muži skeptičtí k tvé pomoci?
Jak kdy, jak kdo. Ale je fakt, že většinou je aktivnější a rozumnější ten, kdo zařídil, že by za mnou měli jít. Nestává se, že by se tady někdo něčemu smál, ale stává se, že ten, kdo přijal ten návrh toho druhého, že za mnou půjdou, tak je někdy negativní. Není to až tak vůči mně, ale spíše kvůli té situaci, že by něco měli řešit, nebo vůči tomu protějšku.

Jakou máš úspěšnost v řešení problémů?
Na to je těžké odpovědět. Záleží na tom, co považujeme za úspěch té spolupráce. Pro mě není ani tak podstatné, aby ti dva, kteří mají například krizi, spolu za každou cenu zůstali. Pro mě je podstatné to, aby si lidé uvědomili v rámci té spolupráce, co dělali špatně, případně jestli spolu chtějí zůstat, jestli jim to za to stojí.

Takže když třeba proto tobě sedí nějaký pár, který prostě spolu nemůže být, tak ty jim klidně doporučíš rozchod?
Nestává se to často, ale občas to tak být může. Když narazíme například na to, že jejich životní postoje jsou opravdu, ale opravdu rozdílné. Opět příkladem: jeden chce bydlet uprostřed lesa a druhý uprostřed velkoměsta a absolutně nejsou schopni se na tom dohodnout, tak jo. Ale jak říkám, není to tak často. Mně nepřísluší hodnotit, zdali konkrétně osoby spolu mají být, či nikoliv, mně přísluší jim pomáhat, spojovat je k tomu, aby spolu ten problém řešili, uměli ho řešit a došli někam, kde si dokážou, každý sám za sebe, odpovědět, jestli spolu chtějí zůstat. Ono hrozně moc lidí za mnou přichází s tím, jestli spolu být mají, nebo ne, ale protože já nežiji jejich život, tak bych na to asi neměl úplně odpovídat. Spíš bych jim měl najít právě ten způsob, ty cesty k tomu, aby si oni s jistotou na tuto otázku uměli odpovědět sami.

Zajímá mě ještě, jak tato práce ovlivňuje tvůj život. Ty určitě o vztazích víš hodně, takže ty vlastně musíš být naprosto ideální partner. :-)
To určitě nejsem. :-) Ta práce mi dává to, že si například uvědomuju spoustu skrytých aspektů v těch vztazích, kterým se já osobně snažím vyvarovat, ale člověk samozřejmě nikdy nebude 100% v těchto věcech.

Kolik máš klientů za jeden den?
To je různé, já mimo jiné dělám i různé kurzy a školení, ale tak průměrně to 3–4 maximálně. Ono je to energicky i psychicky celkem náročné. Já se chci svým klientům naplno věnovat, takže tento počet je pro mě optimální.

Co bys vzkázal našim čtenářkám na závěr? Co třeba nejzákladnější pilíře šťastného vztahu?
Jedna rovina je komunikace, bez té se prostě nikdy nikdo na světě nedomluví a zároveň s tím souvisí potřeby. To znamená, že každý má ve vztahu nějaké potřeby, což je důvod, proč v tom vztahu jsme, takže uvědomit si, jaké ty mé potřeby jsou, a pak právě skrze tu funkční komunikaci se snažit zjistit, jaké potřeby má protějšek a umět mu sdělit ty své. Druhá rovina je určitě chápat, co to znamená mužská a ženská energie a umět se podle toho řídit. To je věc, o které asi málokterý poradce, psycholog se svými klienty mluví, ale je to jeden nezákladních kamenů vztahu. Každá ta energie něco znamená a je něčím odlišná, nikdy není celá bez toho protějšku.

Čtěte také:

Reklama