Vztahy

Koťátko nám vyrostlo…

Ještě nedávno jsem měla doma malinké, roztomilé koťátko, které se chodilo tulit, mazlit a vůbec potřebovalo svoji maminku. Ovšem pak přišla chvíle, kdy kotě vrazilo packy do kapes, a ucedilo mezi svými roztomilými špičatými zoubky: “Se uklidni, néééé?“ Ano, je to tak - koťátko dospělo do puberty.

Takže tím je vymezená definice puberty: je to okamžik, kdy se z roztomilého děťátka/koťátka stává drzý, příšerný klacek … a kdy průměrní rodiče upřímně litují toho, že se nenaučili pořádně střílet.

A jak to vidí psycholog Mgr. Kamil Ryška ze Střediska výchovné péče v Brně?

Úkolem puberty je ustavit si pevné pojetí vlastního já, svého místa a smyslu života.

O slovo se nástupem hormonálních změn začínají hlásit nové pudové tendence a hledá se způsob, jak je uspokojit a také jak je uhlídat. Už to je těžké vypořádat se s tímto novým „návalem“, ambivalence plynoucí z rozporu mezi biologickým a společenským. Dostavuje se touha po dospělejším postavení, ale zároveň je tu z této změny i obava a úzkosti. Mění se pojetí vlastní role, dospívající si hledá svoje místo mezi lidmi. Změny probíhají bouřlivě, rychle. Vkrádá se nejistota o současném a budoucím postavení mezi lidmi, nejistota o úkolech a očekávaných požadavcích. Probíhá hledání vlastní hodnoty a její testování na okolí, na svých prvních skutečných láskách, ve vztahu k rodičům, učitelům a dalším důležitým osobám.

Objevují se snahy o emancipaci od rodiny, revolta vůči rodičům, jejich kritika, stud za projevy něžnosti a lásky z jejich strany, odmítání jejich kontroly, nekritické přijímání nových vzorů a cílů - vše je v zájmu „nalezení se“.

Může se stát, že se osamostatňování nedaří, pak se láska a úcta k rodičům mění až v agresi a pohrdání, nenávist, jiní přecházejí na dřívější stupeň infantilní závislosti, oddávají se přílišnému dennímu snění a fantaziím o budoucím nereálném vyniknutí.

Tedy pro prožívání dospívajícího jsou typické (i když to neplatí univerzálně a také co do kvantity se odlišuje): Emoční instabilita s častými a nápadnými změnami nálad hlavně směrem k negativním náladám, impulsivita v jednání, nestálost, nepředvídatelnost reakcí a postojů, obtíže při koncentraci, únavnost a apatičnost střídající se s vystupňovanou aktivitou, přemýšlení o svých vnitřních konfliktech.

Co znesnadňuje to, aby tyto děje probíhaly co nejvíce hladce:

  • Rozpor mezi fyzickou a sociální zralostí (sexuálně zralý, sociálně a ekonomiky ještě ne – u studentů hodně dlouho)
  • Rozpor mezi rolí a statusem. (Jsou už na něj požadavky jako na dospělého, ale pak rodiče stejně řeknou: “Dokud u nás budeš bydlet, budeš dělat to, co ti řekneme my.“
  • Rozpor mezi hodnotami mladé a starší generace
  • Rozpor mezi hodnotami rodiny a vnější společnosti.

Dítě bychom měli zaměstnávat nejrůznějšími aktivitami už dávno před pubertou, vše pak proběhne hladčeji, jaksi lépe organizovaně, protože má strukturu, na které lze stavět. Začít strukturovat čas dítěte v pubertě, už je pozdě, protože dítě lze významněji ovlivňovat tak do 8 let věku. V pubertě se už toho tolik neovlivní, dítě je však potřeba mít stále pod kontrolou, aby se včas vychytaly patologické jevy, jako jsou např. drogy.

Rodiče, uvědomte si, že při svých nereálných požadavcích můžete se svým svěřencem jenom prohrát. Proto mu stavte své požadavky tak, aby to vždy bylo pro něho nějak stravitelné, a vy tím neztratili tvář a autoritu, která se otřásá v tuto dobu permanentně v základech. Vaší snahou by měly být empatie a vnímavost k tomu, co se děje s dospívajícím. Raději se poraďte s odborníkem, než provádějte radikální kroky bez rozmyslu.

A co k tomu dodám jako rodič pubertálního jedince?

Jedna z nejdůležitějších zásad je zásada důvěry: Nevyzvídat, nešmejdit, a najdeme-li deníček, NEČÍST!!!! Já vím, je to těžké - člověk by se tak rád podíval, co tomu malému človíčkovi táhne hlavou a s čím by se mu dalo pomoct, ale upřímně řečeno - pravidla slušného chování platí ve vlastní rodině dvojnásobně, a porušení soukromí patří k věcem, které se neodpouští.

A co s tím, je-li už jasné, že máme doma malér? Tady je každá rada drahá, ale nikdy nemůžeme pochybit, když se obrátíme na odborníka. Pokud totiž poskytneme prostor pro diskusi cizí osobě, může se stát, že z našeho dítěte „vypadnou“ taje netušené - a takový pohovor s nezávislou osobou může do celé věci vnést úplně jiný pohled.

No, snad to přežijeme … nejen my rodiče, ale i náš malý, zdárně se klubající kocourek… Nakonec - ostatní tím také prošli a jsou ještě naživu, že?  

          
   
06.10.2003 - Láska a vztahy - autor: Herta

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [52] Simba [*]

    Dcera má 12,5 ..zatím to celkem jde, uvidíme další roky.

    superkarma: 0 26.11.2003, 13:40:13

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [51] tventula [*]

    Já mám doma 2 a doufám,že to přežijem ve zdraví.

    superkarma: 0 09.10.2003, 09:46:00
  2. avatar
    [49] Sama [*]

    Teď jsem si přečetla krásný článek ve Světě ženy: Co je cílem puberťáka? Vyvést vás z míry. To tedy u naší slečny sedí

    superkarma: 0 06.10.2003, 22:03:18
  3. avatar
    [46] Suzanne [*]

    Buďte v klidu: v pubertě jsem se často opila jako dobytek (tím myslím opravdu jako dobytek), svatá jsem rozhodně nebyla, na školu jsem se vykašlala, chovala jsem se i k rodičům jako střevo. Dnes je ze mě víceméně normální mladá žena s vysokoškolským vzděláním a dobrou prací, s rodinou a s nádherným vztahem k rodičům. Hlavně nezoufat:-)))

    superkarma: 0 06.10.2003, 18:15:36
  4. avatar
    [45] pajda [*]

    gryzli: taky jsem s psychologem strávila odpoledne a nejedn mail, než jsem to dokázala sepsat ale donutil mě pud sebezáchovy - syslovi je 12...

    superkarma: 0 06.10.2003, 17:34:29
  5. avatar
    [44] Saturninka [*]

    Meryl: jenež ten jeho bordel se za 20 minut prostě uklidit nedá - já to vím - když mu jednou za rok dělám sakumprásk generální úklid, stojí mne 6 hodin mého života a když se vypachtím z jeho cca 10 m čtverečních, jsem obalená prachem a uondaná jak . A já po něm nechci generál týden co týden, jen aby si vysál a utřel prach a hlavně hlínu z milionu kytek, co tam pěstuje - vida, jedn uzálibu má - kytky , jenže já jsem kozel zahradníkem, takže tomu vůůůůůbec nehovím.

    superkarma: 0 06.10.2003, 16:48:12
  6. avatar
    [43] Sanofi [*]

    Tak puberťáci, ty znám. Mám totiž dva vyvedené exempláře doma. Všechno vědí nejlíp, všude byli třikrát a všichni kolem jsou trapní. Ale jinak to s nima docela jde

    superkarma: 0 06.10.2003, 16:38:18
  7. avatar
    [42] Saturninka [*]

    "Dítě bychom měli zaměstnávat nejrůznějšími aktivitami už dávno před pubertou" To je sice hezký, ale JAK to udělat, když mi ten můj synátor nikdy nechtěl nikam chodit, nic ho nebavilo, do žádnýho zájmovýho kroužku jsem ho nedostala - když už někam šel, tak jen proto, že tam šli kamarádi, sám nee.... on je takovej samotář...
    Meryl: jenže já mu nemůžu dát ani toho zaracha, on je poslední dobou jen doma. dřív lítal po venku, že jsem h oani nezahlídla, ale poslední dobou je jen doma a jen se válí. Když po něm něco chci, tak jen remcá, kulí očima a buď to odflákne, nebo mu to trvá sto let... takže si to nakonec stejně musím udělat sama. No jo, no - ten mražák mi DOST chybí .
    Na druhou stranu - on dokáže být fajn - třeba když na mne vleze migréna, tak vezme malou a naprosto potichu si hrají, jinak je to děs běs - i ve vztahu k té holce, jen ji otravuje, popichuje a ta malá jezinka je na něj už tak vysazená, že na něj jen ječí. A já z toho magořím .

    superkarma: 0 06.10.2003, 16:37:26
  8. avatar
    [40] Saturninka [*]

    Já svou pubertu tak nějak proležela po nemocnicích, takže místo diskoték a randění jsem zatlačovala oči spolupacientkám ...
    Zato te´d si pubertu užívám naplno - sic ne svoji, ale svého syna. Je to děs, bylo mu teď 13 a já z něj už šílím. neposlouchá, všechno udělá obráceně a když už tedy něco udělá, jak má, tak jen polovičatě, odflákne to. na všechno mu musím dávat limit - třeba 2 hodiny na úklid pokoje - a co udělá on???? začne uklízet 15 minut před vypršením limitu a pak nestíjá a já se zase musím čílit. Když ho seřežu, nepomůže to, ať mu zakážu cokoli, je mu to šumafuk. Jen by stále něco chtěl, každá věta začíná JÁ. Ale dávat neumí....Nejde to s ním po dobrém ,ani po zlém .
    A to byl jako malej ukázkově hodnej - jak na baterky, fakt, až to nehezký bylo .
    PROČ se tedy z těch roztomilejch kuliček stávají během chvilky odporný příšery???? kdysi někdo povídal, že by se měl vymyslet mražák, kam by se takový dětičky strkaly a vytáhly by se jen, když bychom se chtěly s nima pomuchlat . jeden takovej bych tedy FAKT potřebovala .
    Dcerka má 4,5 roku - a nedávno mi slibovala, že až ona bude velká, bude mi se vším pomáhat a NIKDY nebude puberťačka . jsem si to napsala a za pár let jí to ukážu .

    superkarma: 0 06.10.2003, 16:31:50
  9. avatar
    [37] Brett [*]

    My mame ted vnuka pubertaka. Dost casto dedu vytoci tim, jak neposloucha, vsechno se mu musi rici alespon 3x a vubec ten zpusob mluvy! Holt ten vekovy rozdil padesati let je videt a tak musim dedovi obcas pripomenout, ze i on byl v puberte a ze jeho rodice to taky s nim nemeli lehke. Holt uz na to zapomenul.

    superkarma: 0 06.10.2003, 16:05:51
  10. avatar
    [35] Sama [*]

    Jana: mé dceři bude 11. Občas mám pocit, že její hysterické výlevy, když jí něco zakážu, tak že to nepřežiju :-( Ale jedno vím, nepovolím ji

    superkarma: 0 06.10.2003, 15:35:01
  11. avatar
    [34] mam-ča [*]

    S našimi puberťáky to docela jde, jsou hodně vytíženi svými koníčky a studiem. Problém mají pouze ve vztahu k tátovi, který nám ve svých představách o dětech zamrzl někde u Káji Maříka. Těžce nese, že už k němu obdivně nevzhlížejí, tak jako dřív. Když byli malí, hodně se jim věnoval a oni teď spoustu věcí dokážou udělat stejně, nebo i lépe než on. Jediné, co jim chybí, je důslednost a vytrvalost, ale to se věkem časem srovná.
    Často u nás dochází ke střetům otec versus synové a já mezi nimi dělám „tlumočníka“. Tak nevím, vyrostou ti chlapi vůbec někdy z puberty ???

    superkarma: 0 06.10.2003, 14:14:10
  12. avatar
    [32] ffly [*]

    Taky to mám doma. Dceři je 13 a půl a nepřeju vám slyšet co občas vypustí z pusy. Snažím se to přecházet. Je pravda, že je hodná, klidná, nikde nelítá. Spíš to irituje tatínka.....ten lítá jak čertík z krabičky....

    superkarma: 0 06.10.2003, 14:05:02
  13. avatar
    [29] Pentlička [*]

    Mám kamarádku a její dcera v pubertě - to byl děs! Najednou přšla domů se zelenočerveným čírem, piecing měla v jazyku, v obočí, všude a ty názory: celej svět je blbej, život nestojí za nic, nejlepší je být mrtvej, děs a hrůza!!!!! Kamarádka mohla dělat všechno na světě a nic s ní nezmohla. A to byli normální rodina, od malička vedli děti ( měli ještě syna a ten byl normální ) ke sportu, ke kultuře, maximálně se jim věnovali.
    Teď je dceři 25 let, vyrostla z toho, normálně si vydělává, vypadá jako slušná mladá dáma, ale kamarádka říká, že na tom neměla žádnou zásluhu. Prostě tak, jak to na dceru zničehožnic přišlo, tak to zničehožnic odešlo.

    superkarma: 0 06.10.2003, 13:00:19
  14. avatar
    [28] Lorain [*]

    No, ja kdyz si vzpomenu na svoji vlastni pubertu, tak rodice skutecne zpetne obdivuju, to se podle mne absolutne nedalo prestat bez vaznych trvalych nasledku. .... jestli moje deti budou jenom trosku po mne, tak mam pocit, ze nemam sanci...

    superkarma: 0 06.10.2003, 12:55:55
  15. avatar
    [24] Kocicka [*]

    mě se nezdá že by táta byl slabej,když nás se ségrou ohnul přes koleno a řezal páskem:-)

    superkarma: 0 06.10.2003, 11:02:10
  16. avatar
    [21] Aja [*]

    Tak tohle já mám doma...A to teprve nastupuje!

    superkarma: 0 06.10.2003, 10:10:00
  17. avatar
    [17] aninas [*]

    helip: podraz je to v pripade, kdyz ji o tom reknes, co ses tam docetla.

    superkarma: 0 06.10.2003, 09:32:09
  18. avatar
    [16] aninas [*]

    šája: tak to mame stejnou zkusenost Nikdy nezapomenu na to, kdyz si mama precetla muj denicek a pak na mne rvala a roztrhala ho.

    superkarma: 0 06.10.2003, 09:29:00
  19. avatar
    [15] Lucimo [*]

    Svoji pubertu už mám kus za sebou a mé děti ještě nejsou na světě...ale cizí "neštěstí" potěší...

    superkarma: 0 06.10.2003, 09:11:58
  20. avatar
    [13] Suzanne [*]

    Mám doma dvanáctiletého seriózního mladého muže. Tuhle jsem se v metru nahlas zasmála, on se zoufale rozhlédl kolem se slovy - víš, mami, promiň, ale já se za tebe docela stydím

    superkarma: 0 06.10.2003, 08:34:18
  21. avatar
    [11] Žábina [*]

    U našeho syna (13) puberta právě začíná a mám z toho docela vítr,myslím,že kdyby to byla holka,spíš by se mi svěřila ,kluci se mi zdají takoví uzavření do sebe... ,alespoň ten můj určitě..

    superkarma: 0 06.10.2003, 08:19:27
  22. avatar
    [10] Gabi [*]

    Já měla pubertu úplně pohodovou, ale k ničemu to nebylo - u nás fungovala jako inkvizitor babička . Stihla všechno: stopovat mámu, mě i sestru, sledovat tátu, jak se tváří, šacovat nám věci, pozorovat nás, když spíme a k tomu vykládat každému lži a pomluvy Nikomu bych něco takového nepřála - je div, že jsem neskončila v léčebně. Ale jeden přínos v tom byl: donutilo mě to rychle se osamostatnit a odejít .

    superkarma: 0 06.10.2003, 08:12:50
  23. avatar
    [9] Petronela [*]

    Moje mamka mela se mnou nelehke pubertalni obdobi, zadny denik jsem si nikdy nepsala, vzdycky jsme si rekly vsechno narovinu. A kdyz jsem si po case uvedomila, ze chyby byly predevsim na me strane a prisla jsem za mamkou s omluvou jenom me k sobe primlaskla a nerekla ani slovo a od te doby ji muzu rict uplne vsechno...... jo a rika se, ze diteti zacina puberta tehdy, kdyz si zacne mylset jak muze mit prave ono tak debilni rodice....souhlasim take s tim, ze dite by melo mit jiz od raneho veku spoustu aktivit, aby nemelo cas na neplechu

    superkarma: 0 06.10.2003, 07:46:12
  24. [8] helip [*]

    Ještě, že jsem si žádný deník nepsala. Ale moje dcera si píše deníček, a zatím mě tedy opravdu nenapadlo ho číst, příjde mi to jako podraz, kdyby chtěla abych si v něm četla, dala by mi ho sama přečíst. Mé dceři je 13 let a zatím je celkem v normě.

    superkarma: 0 06.10.2003, 07:28:44
  25. avatar
    [6] Lotka [*]

    To, že všechno četla, mi řekla až nedávno. A já se nezlobím

    superkarma: 0 06.10.2003, 07:00:52
  26. avatar
    [5] Lotka [*]

    Máma mi deník a dopisy taky četla, ale nikdy mi to neřekla. Jen se mě snažila nenápadně nasměrovávat tam, kam bych se měla dostat. Asi to pro ni muselo být šokující, když nemohla dát nic najevo, ale jsem ráda, protože mi pomohla dostat se hlavně z jedné situace, aniž bych věděla, že o ní ví. A já to takhle dělám taky. Čtu, ale nenápadně.

    superkarma: 0 06.10.2003, 07:00:23
  27. [4] zindule [*]

    To se mám na co těšit.

    superkarma: 0 06.10.2003, 06:57:02
  28. avatar
    [3] šája [*]

    Mně máma našla deník...a přečetla si ho...Bylo mi patnáct a následovalo těžké domácí vězení . Do dneška jsem jí to neodpustila a u svých dětí si na to zatracený pozor

    superkarma: 0 06.10.2003, 06:55:56
  29. avatar
    [2] aninas [*]

    pajdo - o puberte je znamo, ze ji museji prezit hlavne rodice. Vzpomen na sebe, a na sve pubertalni vrstevniky.
    Nekdy ani ten mlady clovek nechape, co se to s nim deje.
    Nu coby - zacina dospivat a tim padem rozum brat a mysli si, ze vsichni- vcetne rodicu a ucitelu jsou blbci a on/ona je chytrej

    superkarma: 0 06.10.2003, 05:52:58
  30. avatar
    [1] Jarunka [*]

    Ja mela pubertu vcelku klidnou. Ale nikam jsem si nemohla nic psat Moje matka vsechno precetla. Zadne soukromi. A to cetla denicek i me dcery a nezapomela me o tom informovat Moje dve dcery prosly pubertou, obe stejne vychovavane a puberty rozlisne. Muzu hlidat jak chci a stejne neohlidam. V mem pripade se osvedcila laska a vzdycky jsem pro ne mela cas.

    superkarma: 0 06.10.2003, 00:33:44

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme