Domácnost

Koťata a spol.

Svoji kočku jsem dostala jako vyděšeného jedenáctiměsíčního puberťáka. Jakmile se kočka sžila s provozem a připustila svoji existenci, nebylo si na co stěžovat, je to kočka mazlivá, přízemní (neleze tedy po záclonách a jiném nábytku) a v zásadě bezproblémová, až na, že je to siamka. Takže žárlivá a sebestředná a zároveň milující.

Moje první koťata byly tři. Jedno rezaté, jedno mouraté a jedno želvovinové. Útulkáči, mně předaní do domácího depozita. Druhý den želva začala nějak postonávat. Třetí den umřela. Kaliciviróza.

Kalice je nemoc, proti které se očkuje, ale tohle byli kotíci z ulice a očkovaní byli jenom jednou. Tato nemoc je vlastně zvředovatění trávicího systému, takže kočka blije, má průjem a nechce žrát, protože ji bolí ty vředy v tlamičce. Takže je potřeba dávat léky, krmit (nejlepší je syrové hovězí, dobře se cpe do krku), protože když půlkilové kotě nežere, je s ním ámen za dva dny i bez dalšího, dávat pít ze stříkačky... a uklízet. Což jsem deset dní nacvičovala na mourečkovi. Jo a takový bonus: Když se kočka nemyje, což nedělá, když je nemocná, vypadá jako něco, co připlulo v kanálu. Ale hygienická katastrofa se dala jakžtakž zvládnout, z kuchyně jsem udělala kočičí marodku a na podlaze tam je dlažba.
A ještě bonus, veterináři toho obecně o kaliciviróze moc neví, protože kočky z chovu jsou očkované a kočky z ulice k veterináři nechodí. Moji veterináři taky měli pocit, že když kotě těžce dejchá, tak jde o nachlazení.

Takže jsem piplala kocourka, už pochopil, že mu sice něco cpu do tlamičky, ale že mu je po tom dobře, začal vypadat trochu víc k životu - už nepolehával na hadru na zemi, ale lezl na židli... a pak sebou jednou škubl a bylo po ňom.

Zbyla Meruňka. Malý oranžový hajzlík, který se vyznamenal tím, že mi na uvítanou prokousl prst, což mě stálo dvakrát dvě stovky vyšetření na vzteklinu. Ale ukázalo se, že Meruňka sice syčí, ale strašně ráda se mazlí - akorát odlov byl ze začátku dost náročný, protože i takové malinké, sotva dvouměsíční kotě, má hodně zubů a drápů a je strašně rychlé. Ale to se poddalo a časem sice syčela, když jsem si ji brala do ruky a pak už jenom nevěděla, který kousek nastavit na mazlení.

Zde nastal problém s domácím osazenstvem. Siamka chodila kolem a držkovala, což je normální situace, ale přepadávala Meruňku ze zálohy, aby jí nafackovala. Nejlepší bylo, když jsem seděla u stolu s Meruňkou na klíně a stará seděla na stole a tvářila se, jako že ona je kočičí andělíček, z nebe na zem spadlý... a jakmile jsem koukala na druhou stranu, hned Meruňka dostala pohlavek. Tedy, nedostala. Pohlavek dostala siamka, protože já mám oči všude :D.

Další várka koťat se skládala z dvou mourovatých bestií a jednoho želvovinového plašana par excellence. Jedna moura umřela, ty dvě se trochu ochočily, želvička mi dokonce lezla do postele, když jsem se nekoukala - jednou mi například něco opatrně tlapkalo po mých ležících a spících nohou. Myslela jsem, že to je stará, která mi do postele leze, ale neseděla mi ta opatrnost. Tak otevřu oko a on to černý stín, který ovšem okamžitě zajel pod postel.

Pak už jsem chtěla něco staršího a mazlivýho. Pro změnu. Takže jsem nafasovala podvyživenou třináctiletou Sáru. Netušila jsem problém, protože se žádný nejevil, až na to, že když se holky potkaly, tak se porvaly. Ale Sára byla vesměs někde zalezlá. A když začala kuchyň mírně nevonět, já jsem začala mít podezření... a ukázalo se, že Sára v tom regále na plechy, který je pod troubou, nejen bydlí, ale že čůrá pod sebe. Takže jsem zřídila kočičí jednotku v koupelně, navíc se zjistilo, že siamka syčí, a Sárinka, která vypadá jako kočičí kostra, se bije.... Sárinku jsem vyprala od zaschlé moči, což se jí nelíbilo, ale neměla sílu protestovat, a začala ji ukecávat, aby pěkně papala. Což se docela dařilo, ale možná za to mohly spíš ty hodně dobré lososové paštičky. Nakonec byla Sára přemístěna do jiného depozita, protože koupelna jí přestala stačit, ale když jsem ji pustila do prostoru, šla někoho zmlátit.

Poslední várka byli dva chlupáči, krásný kastrovaný kocour, který vypadal, že se někomu ztratil, ale nikdo ho nehledal, a kotě, pravděpodobně mainské mývalí kočky. Nikdo to přesně nevěděl, protože ani slečna z útulku, ani útulkový veterinář, ani já jsme jaksi doposud s mainkami neměli tu čest, ale kotě vypadalo, že až vyroste, bude velké, protože mělo tlapy jako medvěd, bylo tečkované, což se u pouličních koček moc nevidí, a tak jako rkalo místo mňoukání, takže podle Wikipedie to na mainku vypadalo. Spolubydlič reagoval výkřikem: Jé, rys! a jeho přítelkyně si Noru chtěla okamžitě nechat, což by nebyl problém, akorát se zrovna stěhovala na půl roku do Německa. Nora byla klasické blbé kotě, které se rádo mazlí, rádo si hraje... a byla to kočka výšková. Jako kotě neměla příliš mnoho pudu sebezáchovy, takže se snažila mazlit se siamkou a ta se mazlit nechtěla, ale ani pár pohlavků Noru nepřesvědčilo, že by toho měla nechat. Kocour, který nejdřív ani neměl jméno a pak ho finská enkláva, která tak nějak kontinuálně procházela mým bytem, pojmenovala Poika. Nevadilo mu to, a i kdyby mu o vadilo, asi by to neřešil, protože to byl kocour posera. Ty dvě ženské ho například čistě ze sportu nepouštěly k misce a on pak seděl pod stolem a koukal jako raněná laň. To se dalo nějak uspořádat, třeba ty dvě potvory zpucovat, ale taky ho nepouštěly na bedýnku... a k příjemnému ránu úklid bobku pod stolem nepřispívá.

Pak jsem to zabalila. Sice mám výčitky svědomí, protože útulky jsou přeplněné, útulkáři nemají čas na nějaké mazlení, protože piplají marody... ale nějak mi odešly nervy a navíc jsem potřebovala na nějakou dobu odjet do zahraničí a nechat kočičí panoptikum na krku spolubydličovi by bylo nečestné a nesportovní… ale doufám, že někde nahoře mám červený puntík za snahu.

Redakce zná jméno čtenářky, ale nikomu ho neřekne, aby jí lidi nenosili kočky domů.


Děkujeme za krásné, i když povětšinou smutné kočičí příběhy. A držíme palce všem číčám, aby našly takové hodné kočičí mámy :).

redakce@zena-in.cz

   
15.05.2007 - Dům a byt - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [5] Kadla [*]

    Manx: To víš, já číče všeho druhu miluju. Včetně siamek :-)

    superkarma: 0 15.05.2007, 14:09:02
  2. [4] gentiana [*]

    No jo, no. Ale nemusí to vědět všichni:D

    superkarma: 0 15.05.2007, 14:08:06
  3. [2] Samík97 [*]

    Kadla: Gentiana se nemusí ani podepisovat ta se pozná po několika větách.A to o siamce ani nevím.

    superkarma: 0 15.05.2007, 13:43:51
  4. avatar
    [1] Kadla [*]

    No, siamku tady na ž-inkách má Gentiana, Manx a Vora, jestli se nepletu. Tak žeby - dle délky článku a humorného stylu - Gentiana?

    superkarma: 0 15.05.2007, 13:30:04

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme