I obyčejné domy mají své vzpomínky. Ze zdí cítíte události, které se tu odehrály před mnoha lety i před pár dny. Citlivější člověk pozná, když vejde do „šťastné domácnosti“. O to silněji pak pocítíte magii místa v kostele...

kostel

Proč chodit za magickými zážitky na místa dávných rituálů, když si můžete podobnou atmosféru přivodit v nejbližším kostele? Ostatně i kostely jsou takovými místy...

Paměť budov

Každý citlivější člověk ví, že domy mají svou paměť. Právě proto se zde zabydlují poltergeisti, proto se zde můžete setkat s duchy dávno zemřelých lidí. Možná vám teď připadá, že píšu nesmysly, moderní člověk přece v něco tak absurdního, jako jsou duchové, nevěří. Racionálně uvažující lidé přece dobře vědí, že nic jako paměť budov či míst neexistuje. Skutečně si to myslíte? Potom vám rád vezmu argumenty z rukou pomocí člověka, který rozhodně moderní je, totiž Ivany Grillové, jednatelky developerské firmy ARTA. Ivana Grillová tvrdí, že „má ráda nové budovy, protože nemají paměť, a staré budovy, protože paměť mají. Je na nich výrazný otisk generací.“ Nepřijde vám zvláštní, že tohle tvrdí člověk, který se mnoho let zabývá rekonstrukcí budov?

Magie kostelů

Když jde žena okolo kostela, většinou si automaticky zahalí ramena, muž smekne čepici a oba v posvátném úžasu pohlédnou na věže, tyčící se jako prst k nebi. Když přijedete na nějaké nové místo, je kostel většinou jedno z prvních míst, které upoutá vaši pozornost. Při vstupu do kostela máte pocit ohromení. Když pak z kostela vyjdete, říkáte si nejspíš, že jsou to dobře udělané kulisy, aby efektně napomáhaly kněžím v jejich práci. Ale nenechte se mýlit. Vejděte třeba do moderní modlitebny a zjistíte, že i zde pocítíte jistou (i když ne tak silnou) přítomnost něčeho posvátného. Může to být přitom klidně místo vystavěné teprve nedávno. Jak je to možné? A co že na nás v kostelech a modlitebnách tak silně působí?

  • Modlitba - do kostelů se lidé chodili a chodí modlit, tedy vzývat svého duchovního vůdce, uctívat ho, prosit ho o náklonnost, odpuštění... Každá taková modlitba, každé oslovení vyšší moci (a je jedno, jestli je tou mocí křesťanský Bůh), se vrývá do místa, kde tak bylo vykonáno.
  • Zástupy - jistě jste si všimly, že místa s tradicí, kde proběhlo již mnoho rituálů, jsou tak nějak působivější. Množství lidí, kteří sem přišli za duchovními účely je dalším z aspektů, který umocňuje magii místa.
  • Síla prožitku - jakákoli emoce, ať už radostná, či zlá, je jednou z nejsilnějších událostí, které se otiskují do místa jako stopa do bláta. Procházíte-li kostelem, cítíte, že místa s křtitelnicí, jsou místy radosti, cítíte, že na tyto varhany hrál člověk s velkým nadáním, cítíte, že u toho sloupu byl za husitských nepokojů zavražděn farář...
  • Čas - stejně jako stopa v blátě, když už jsem to přirovnání použil, po čase uschne a je možné vidět ji ještě dlouho v zemi, je také možné pocítit prožívat události dávno minulé. A když se o místo někdo stará, působí to trochu podobně, jako byste udělali ze stopy sádrový odlitek. I když už stopu dávno smyl čas, odlitek je tu stále. A tak díky péči kanovníků můžeme pociťovat ty vzácné okamžiky, které by byly možná dávno zapomenuty.

Kostely jsou bezesporu magická místa plná vzpomínek. Proto je mi vždycky smutno, když se dozvím, že se nějaký kostel změnil v luxusní loftové bydlení...

Čtěte také...

Reklama