Cestování

Kostarika: Osvaldo Padilla Ledesma vyrostl v džungli

Třetí díl fotoseriálu z věčně zelené středoamerické země je věnován turistickému průvodci Ozzymu, jak si nechává říkat, jehož zásluhou jsme si odvezli nejen spoustu výjimečných zážitků, ale také „fotoúlovků“. Jeho životní příběh zní jako pohádka o chudém chlapci, který ke štěstí přišel.

1

Foto archiv O. Padilla

Při dlouhých cestách autem jsme si samozřejmě povídali i o životě. Soudě dle Osvaldova profesionálního a kultivovaného vystupování a neobyčejných znalostí jsem předpokládala, že pochází zřejmě z města a má jistě vystudovanou nějakou vysokou přírodovědeckou školu. Když jsem se zeptala jaké má vzdělání, pravil, že navštěvoval pouze 4 roky základní školu a vyrostl v džungli.

To mně vyrazilo dech. Rozhodla jsem se představit vám Osvalda formou rozhovoru. Na „živý“ jsme příliš času neměli, takže probíhal emailem dost kuriozně – tak trošku jako hra „na tichou poštu“. Anglické otázky navázaly na naše povídání na cestách, nicméně Ozzy, jak své jméno zkracuje, poslal odpovědi španělsky, takže jsem nakonec využila pomoci dvou překladatelek.

Vyrostl jsi v džungli – jak ses tam s rodiči dostal a jak jste tam vlastně přežívali?

3

Foto archiv O. Padilla

Moji rodiče, Antonio Padilla a matka Pastora Ledesma nejprve působili jako místní zemědělci v oblasti San Carlos v blízkosti sopky „Volcán Areal”. Potom se přestěhovali na banánové plantáže v karibské oblasti Kostariky, kde jsem se narodil v roce 1972 po sestře Mariant a bratru Germanovi i já. Bohužel postřiky na ošetření banánů poškodily zdraví mého otce, takže nemohl mít více dětí. Sám pocházel z 12 a velice ho to mrzelo.

V roce 1974 se rozhodl k další zásadní životní změně: sbalil celou rodinu a odjeli jsme z vesnice Guapiles v okrese Limon autobusem až na poslední zastávku v deštném pralese. Odtud jsme putovali pěšky, až jsme se usadili na místě, známém jako „ Zelené domy” – místu vzdáleném 4 hodiny cesty na koni a 2 hodiny autobusem do nejbližší civilizace.

Založili jsme farmu a žili z toho, co půda dala: Pěstovali jsme rýži, kukuřici, fazole, brambory a citrusové ovoce. Chovali jsme slepice, kuřata a prasata. Měli jsme psa jménem Titán a samozřejmě koně. Na koni jsme jezdili všichni – jenom tak jsem se mohl dostat do školy. Kdysi jsem dělal dokonce rodeo, které je v Kostarice velice oblíbené.

Aha, takže jsi byl takový pravý, nefalšovaný kovboj! Taky mi došlo, kde jsi se naučil tak dokonale napodobovat divoká zvířata a rozumět přírodě... Kdy jsi odešel z domova a co jsi potom dělal?

Když mi bylo 17 let, začal jsem pracovat v dřevařské firmě v Tortuguero a potom v roce 1989 v oblasti cestovního ruchu. Čerpal jsem pouze ze svých zkušeností. Absolvoval jsem kurzy přírodní historie a další, které se týkaly všech možných aspektů naší země: přírody, kultury, politiky, ekonomie, dějepisu a zeměpisu. Získal jsem certifikát Národního institutu cestovního ruchu a dnes pracuji již 24 let jako všeobecný průvodce pro celou Kostariku pro nejlepší cestovní kanceláře.

2

Říkal jsi, že jsi se plavil a dokonce šéfoval na lodi...
Ano, šlo o výletní loď plující Pacifikem z Puntarenas do Panamy, která proplouvá Panamským průplavem až do Karibiku. Organizoval jsem výlety do přírody se skupinkami cca deseti lidí. Denně jsme absolvovali treky a pozorovali ptáky.

A kde ses naučil tak dobře anglicky?
Ve škole jsem k tomu neměl příležitost, a tak jsem se díky každodennímu úsilí a vytrvalostí naučil sám, abych se stal co nejlepším profesionálem a mohl svým klientům poskytnout špičkové služby. Hodně mi pomohla právě práce na lodi: Nejen turisté, ale i další personál, prostě jsem se učil „za chodu“.

Říkal jsi nám, že obvykle provádíš mladé bohaté Američany, kteří přijíždějí zejména za adrenalinovými sporty, které je možné v Kostarice provozovat (bungee jumping, zip-lining, rafting, vysokohorská turistika, jízda na koni). To musí být hodně náročné, že? My jsme sice trošku zpovykaní klienti, zejména já (proto jsi mě často nazýval s lehkou ironií „princeznou“), ale co se fyzické náročnosti, tak „nic moc“ – chodil jsi s námi vlastně jenom na takové malé procházky…

(Smích). Ano, s vámi jsem si opravdu odpočinul!

A co tvůj soukromý život? Máš nádherné dcerky a tvoje manželka na fotce vypadá jako „Miss Kostarika“

55

56
Po rozvodu s první ženou jsem začal „od nuly“: Oženil jsem se s Hanniou Salazarovou, která pracuje jako developerka a žijeme v hlavním městě San José. Z prvního manželství mám dvě dcery: Evu Lunu a Abril - další děti už neplánujeme.

4

5

foto archiv O.Padilla

Určitě máš nějaké plány a sny do budoucna - kde se vidíš tak za 10-15 let?  

Rád bych založil vlastní cestovní agenturu a zúročil víc než dvacetiletou zkušenost v cestovním ruchu. Hledám proto nyní společníka, který by chtěl investovat do tohoto mého snu. Dál bych si přál svůj vlastnit „bed and breakfast hotel” s maximálně dvaceti pokoji spojenou s profesionálními a personalizovanými službami - tedy spojené s agenturou. No a posledním snem je setkat se s nějakým spisovatelem, nebo vydavatelstvím, které by vydalo knihu o mém životě. 

Držím palce, ať se ti všechna tři sny splní! Již dnes si tě zájemci mohou najít na Facebooku a domluvit si přímo s tebou cestování po Kostarice. Co je nejzajímavějšího na tvé zemi?

Myslím, že Kostarika je šťastná země díky své bohaté biodiverzitě (5 % planety). Je zde spoustu přírodních ekosystémů, lidé jsou velmi přátelští a přírodu milují. Jsme malá země, rozlohou pouze 51.000 km², ale máme velké srdce a s otevřenou náručí přijímáme všechny návštěvníky, kteří k nám zavítají. Vyspělý systém ochrany přírodních zdrojů z nás činí jedinečný stát: najdete zde moře, dva oceány, pláže, řeky, jezera, hory a mnohem více!

6

Jaké státy jsi navštívil, kde se ti líbilo nejvíc, a kdyby ses znovu mohl narodit, kde by to bylo? 
Před šestnácti lety jsem se byl podívat v USA. Poté jsem pracoval v Guatemale, Nicaragui a Panamě. Nejvíce se mi ale líbí moje krásná Kostarika. Kdybych si mohl vybrat, chtěl bych se znovu narodit a žít tady!

Tak tady klobouk dolů... takový vlastenecký přístup se v Česku vidí těžko... prostě jiný kraj, jiný mrav.

10

V příštích dílech vás čekají obrázky z nejrůznějších oblastí, po kterých nás prováděl právě Ozzy. A věřte, že dojde i na ten adrenalin! Nejdříve zavítáme do Ecocentra Danaus.

Čtěte také:

   
29.06.2016 - Exotika - autor: Zuzana Anai Hainallová

Komentáře:

  1. [7] janavys [*]

    Kostarika je prostě exotika!Sml22

    superkarma: 2 29.06.2016, 19:39:02
  2. [6] ZdenaZ [*]

    krásné povídání díky Sml67

    superkarma: 0 29.06.2016, 12:30:01
  3. avatar
    [5] vopis [*]

    zajímavý příspěvek Sml67

    superkarma: 0 29.06.2016, 11:07:43
  4. [4] iřka [*]

    Těším se na příště.-Sml59

    superkarma: 0 29.06.2016, 10:48:16
  5. [3] bobani [*]

    sympaťák a schopný člověk

    superkarma: 0 29.06.2016, 08:24:39
  6. [2] Andreadornova [*]

    Sml67

    superkarma: 0 29.06.2016, 08:18:43
  7. avatar
    [1] gerda [*]

    Člověk, co se nebojí života, úžasný přístup. Univerzity života jsou asi nejlepší.Sml67

    superkarma: 0 29.06.2016, 08:14:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme