Reklama

Loučíme se s fotoseriálem o zemi, kterou roku 1506 objevil Kryštof Kolumbus a pojmenoval Costa Rica, tedy „bohaté pobřeží“. A dnes se skutečně pyšní titulem druhého nejbohatšího státu Střední Ameriky, těsně po Panamě.  

Již léta každou naší tropickou dovolenou většinou začínáme několikadenním odpočinkem v hotelu, posléze následuje týden poznávací a na závěr opět relaxujeme u moře či bazénu.

1

Letos mě „vzal za srdce“ hotel Parador ve střední části Pacifiku v San Antoniu, kde se sice uměle, leč zdařile daří vytvořit hostům atmosféru života šlechty v dobách dobytí kontinentu španělskými mořeplavci v podobě luxusní haciendy:

2

3

4

5

Každá večeře znamenala zážitek, ať už jste jedli v jakékoliv části hotelu – využili švédské stoly, nebo servírovanou večeři.

8

Takhle přesně bych si zařídila restauraci, kdybych nějakou vlastnila:

6

Stejně jako všechny ubytovací zařízení v této části země, rozkládá se Parador vysoko na skále, takže si můžete v rezortu vybrat z mnoha bazénů nejrůznějších tvarů, vždy s dokonalým výhledem na moře:

7

Já si oblíbila nejvýše položený s vodopádem, obklopený zelení, v níž neustále poletovalo množství oranžových motýlků. Přestože jsme na balkóně využívali i klasickou vířivku pro dva, tahle přírodní u mě vedla:

9

K moři jste museli sestoupit asi dva kilometry a koupání se jevilo velmi nebezpečné, pokud jste neovládali surfování. Vysoké vlny přitahovaly pouze ty nejzdatnější. Ostré polední slunce zcela oslepovalo, takže jsem vůbec netušila, koho a jak jsem zachytila:

10

11

K večeru světlo krásně změklo, ovšem moře se zklidnilo a surfaři zmizeli. Na pláži nabízeli i lety padákem, či výlety na koních.

12

28

Ke koupání nelákala ani klidná zátoka přímo u hotelové rezortu Dreams Las Mareas na severu v El Jobo. Silný vítr namíchal vodu do velmi nízké teploty a k průzračnosti měla daleko.

13

Naopak příjemně teplé členité bazény k dlouhému plavání přímo vybízely. Hotel mohu doporučit jako ideální místo k vylepšení kondice díky skvěle fungujícímu celodennímu sportovnímu programu. Míčové hry nejsou pro mě, zato ráno jsem si zacvičila jógu, v poledne aquaaerobic (většinou s pohledným černouškem)

14

a odpoledne se jako první připojila k animátorům, abych motivovala ostatní hosty a ukázala, že i mírně obézní žena v mém věku se může vesele natřásat v rytmu segy, salsy či samby. Přiznám, že při 35 stupních jsem co chvíli skákala do bazénu, abych tempu mladých Latinoameričanů stačila. Měla jsem úspěch: Turistky se postupně přidávaly a občas to pořádně rozjely! Přítel má na rozdíl ode mě zábrany fotit lidi (ještě k tomu v plavkách), ale přemluvila jsem ho, abych měla památku.

15

Bohužel, přestože jsem přidala dietní stravování (mohli jste si vybrat z asijské, mexické či italské restaurace) a jedla téměř jen ryby a zeleninu, zhubla jsem pouze jedno jediné kilo! Zřejmě proto, že jsem neodolala nabídce nápojů v četných denních barech namíchaných vstřícnými veselými číšníky, kteří poletovali i okolo lehátek:

16

18

17

Méně přátelsky se tvářil kovbojsky oděný strážce jednoho z národních parků, dle rysů indiánského původu, kterého jsme potkali na cestě do rezortu, přestože s focením souhlasil:

19

Indiáni totiž věří, že focení je zbavuje duše. Naopak pánové trávící siestu v parku menšího města,

20

jehož název jsem bohužel nezaznamenala, souhlasně zapózovali:

21

Ve městě zaujala již jen architektura moderního kostela:

22

Kam se vydám příští rok? Napsala a nafotila jsem pro vás Kubu, Seychely, Maledivy, Srí Lanku, Mauricius, Venezuelu, Mexiko a Vietnam – už dochází fantazie… Pozorné čtenářky navíc vědí, jak moc nerada létám. Ale co naplat, nakonec se zase nechám asi „ukecat“!

Čtěte také: