Reklama

Zpívání, to je téma přesně pro mě. Já zpívala snad od kočárku a musím říct, že zpívám dodnes (i když už jen pro sebe).

Začalo to vlastně zcela nevinně, ve školce jsem zpívala ve sboru, na základní škole jsem zpívala ve sboru a na střední jsem přidala ještě kapelu.

Nikdy mě snad ani nenapadlo, že bych zpívat přestala a bylo to období, na které dodnes moc ráda vzpomínám. Zpívání mi vlastně „přineslo“ i manžela (i když tenkrát jsem to samozřejmě nevěděla). Seznámili jsme se v kapele a jsme spolu dosud, a je to už hodně roků.  

Dnes si sice zpívám už jen doma a občas sebekriticky musím přiznat s použitím věty ze slavného Formanova filmu Amadeus: „Je to dobré, ale poněkud příliš mnoho tónů, Mozarte“ (to když některý z tónů není zrovna čistý).

To víte, hlasivky jsou přece jen sval, který potřebuje trénink. Trénuji se svými oblíbenými zpěváky a při jejich CD jim zpívám doprovod.

U 4tetu pátý hlas (co by na to asi řekl Jirka Korn) a u Jamese Blunta zpívám jako o život (vždyť o něm vlastně jeho písničky jsou ).

Miluji černošské goospely (u těch mi běhá mráz po zádech), mám ráda spoustu hezkých písniček ale opravdovými favority jsou už zmiňovaný 4tet a James Blunt.

Zpívám, když jsem smutná, i když šťasná – je to koření mého života.

Pikolca


Pikolco,
z Vašeho příspěvku je poznat, že Vám hudba přináší hodně radosti. Ať je tomu tak i nadále :-).


Soutěž

Úkol číslo sedm:

Myslela jsem dlouho, že se vážně dobře znám,

náhle přišla chvíle, kdy se v sobě nevyznám.

Někam mě to táhne a já stále nevím kam,

s jiným přáním vstávám, s jiným přáním usínám.


Více informací najdete ZDE.