Konvalinky ve vodce

Při vyslovení slova vůně se mi vybaví historka z mého dětství. Tehdy nebyl takový výběr voňavých flakonků jako dnes. Počátkem 60. let "frčely" tzv. ŽIVÉ KVĚTY.
To byly kytičky naložené v lihu. Pamatuji si, že mezi nejoblíbenější vůně mé maminky byl šeřík. Dále jsem milovala konvalinky. A právě ty mi způsobily problémy. Jednou jsem se chtěla jimi navonět, ale lahvička mi vyklouzla z rukou a roztříštila se v koupelně o zem. Samo, že se rozbila a voňavá voda se rozlila po celé koupelně. Hned jsem popadla hadr a začala tu spoušť utírat. Hadr i se střepinami jsem hned vyhodila.

Ale nastal problém, jak to vyřešit, aby mamka nezjistila, že jí jedna lahvička chybí. 
Napadlo mě toto:
V lese jsem natrhala konvalinky, dala je do lahvičky od lékovky, zalila tatínkovou vodkou a zašroubovala. Tehdy jako 8 letá jsem měla za to, že jsem to geniálně vyřešila. Ale chyba lávky. Mamka, když se chtěla opět navonět, se podivila nad tvarem lahvičky a ještě více se podivila, když ji otevřela a přičichla.

Protočila oči v sloup. Hned mě zavolala a začal výslech. Když jsem jí po pravdě pověděla, jak to celé bylo, začala se smát. Zavolala i taťku, aby si přičichl. Ten zvolal: "Jé, oni prodávají i tu mojí oblíbenou vůni - vodkovou?"
Pak jsme se smáli všichni a mě se ulevilo, že nenásledoval výprask. Od té doby patří konvalinková vůně mezi mé nejmilejší.

Den plný vůně přeje Januše.

---