Záměrně jsem do titulku uvedla krédo této pro mě zatím neznámé návrhářky. Jméno Kateřina Severýn zní světově. O to víc mě zajímala její autorská přehlídka, kterou představila v netradičním prostoru pražského kostela s pařížským názvem Sacre Coeur.

Úvod ve velkém stylu, sklenka sektu na přivítanou, bílé molo a záhadné černě zakuklené postavy s hořícími svícemi. Dráždivý kontrast cudných mnišských rouch a sexy černých punčoch modelek sliboval vzrušující podívanou. Přiznám se, že mám divadelně pojaté přehlídky ráda a těšila jsem se.
Bombastický začátek se však pro mě stal tím jediným zážitkem večera.

Zdál se mi v příliš velkém rozporu s předváděnými modely. „Třeba je to jen můj pocit,“ rozhlédla jsem se v naději po publiku, a setkala se s rozpaky. Třeba to teprve přijde… třeba to bílé beztvaré madeirové „šato-negližé" vystřídá něco, co naplní slova z doprovodného bulletinu, něco exotického, éterického, elegantního a sexy, co podtrhuje individualitu a jedinečnost každé ženy.

Po bílém madeirovém opojení přišly bílé úplety doplněné přírodní kožešinou a po úpletech kabáty s kožešinovými rukávy, v kterých se drobné, štíhlé modelky proměnily v těžkopádná monstra.PEŘINA
Ale abych jen nekritizovala, přece jenom mi na závěr trochu spravily chuť večerní toalety inspirované třicátými léty.

Škoda jen, že ta inovace těsněji nenavázala na kontinuitu tehdejší krejčoviny.



Co říci závěrem. Je to jen můj názor a vy si podle fotografií udělejte svůj a třeba mě rozcupujete, že jsem krutá, zlá a závistivá jedubaba.

 

Reklama