Reklama

Ahoj ž-inky i redakce :)!

To vaše dnešní téma mi připomnělo horory, které jsem prožívala před deseti lety - tenkrát jsem strašně nechtěla nosit brýle - závodně jsem tancovala a to prostě nešlo, mít přitom na nose brýle - a tak mi máma zaplatila kontaktní čočky. Byly to takové ty jedny z prvních - na očích maximálně šest hodin a musely se vyvařovat.

Byl to horor - už jenom ty čočky nasadit. A několikrát se mi stalo, že jsem je na desátý pokus nasadila a pak jsem je zase nemohla sundat. Prostě hrůza - to si nedovedete představit - ta věc vás škrábe v oku, slzíte čím dák tím víc a nedokážete to vyndat! A pak to vyvařování - jednou jsem dokonce roztavila takové to plastové pouzdro a čočky se mi připekly ke dnu hrnce...

Pak jsem jednou dostala ošklivý zánět spojevek - kvůli čočkám, zanesla jsem si do oka nějakou nečistotu i když jsem si poctivě myla ruce a ty čočka jsem vařila, a tak jsem na čočky zanevřela. Na dlouhých pět let...

Pak jsem se znovu nechala přesvědčit k experimentu s čočkama - byly to jednodenní, vyhazovací. A to byla panečku jiná káva! Teď už bez čoček nedám ani ránu - a ten pocit, když jsem se poprvé probudila pod širou oblohou a viděla jsem úplně jasně hvězdy! Nádhera :).

Jinak mě moc mrzí, že se ty barevné čočky nedělají dioptrické, já bych se s něma určitě děsně vyřádila :).

Přeji hezký den

Petra


Děkujeme za pěkný příspěvek :).

Jo, vyvařovací čočky :) Ty taky pamatuju :).

Máte také nějaké zážitky s kontaktními čočkami? Nebo s brýlemi? Vypadla Vám někdy čočka? Ztratila jste sklo od brýlí na akci? Čemu dáváte přednost - brýlím nebo čočkám? Nosíte sluneční brýle?

Pošlete nám své vzpomínky na redakce@zena-in.cz!