Reklama

Nedávno jsme tu vzpomínali Anežku Českou a jejího otce Přemysla Otakara I. A tak mě napadlo, že by nemuselo být zrovna od věci připomenout si i Anežčinu matku, královnu Konstancii Uherskou, jejíž osud také není úplně nezajímavý. Určitě je malinko známější než její předchůdkyně Adléta Míšeňská, první Přemyslova manželka.

Konstancie se narodila v Budíně coby královská dcera, její dva bratři se stali uherskými králi a sestra byzantskou císařovnou. Původně se měla Konstancie stát snachou samotného císaře Fridricha Barbarossy a snad i v budoucnu císařovnou, bohužel tyto plány překazila snoubencova smrt.Konstancie Uherská

Do Čech se dostala jako manželka Přemysla Otakara I., který právě požádal o rozvod manželství s Adlétou Míšenskou. Důvodem byla rodová příbuznost, která ovšem Přemyslovi celých dvacet let nevadila. S Adlétou měl Přemysl čtyři děti, takže se nemohl vymlouvat ani na neplodnost, ani na neexistenci následníka. Manželství se navíc jevilo celou dobu nejen jako bezproblémové, ale dokonce šťastné a vášnivé. V době jeho uzavření Přemysl nemohl tušit či doufat, že usedne na knížecí nebo dokonce královský trůn. To mu byla Adléta dobrá! Byl totiž až teprve čtvrtým synem Vladislava II., takže šance na slavnou budoucnost nebyla veliká. O to ambicióznější určitě Přemysl byl.

Na počátku  90. let 12. století se Přemysl přece jen krátce dostal na trůn. V roce 1197 se mu to podařilo znovu a už natrvalo. A když o rok později získal královský titul (zatím ještě ne dědičný – to bylo díky Zlaté bule sicilské později), nejspíš naznal, že by měl život krále začít s novou manželkou a pořídit si děti z královského lože. Možná. Anebo že by stále vitálního Přemysla omrzela stejně stará Adléta?  Mohl si přece pořídit milenku, což nebylo nic neobvyklého. Názorů a hypotéz je více, historikové v tom nemají moc jasno. Jisté ovšem je, že Přemyslova volba padla na mladou a hezkou uherskou princeznu Konstancii, jiná vhodná nevěsta prý v té době ve střední  Evropě k mání nebyla.

Rozvod a nový Přemyslův sňatek však odmítla uznat nejen Adlétina rodina, ale samotná Adléta vrátivší se do Míšně se odvolala k papeži. Ten své rozhodnutí - podle momentální politické situace - neustále protahoval. Byla to opravdu prekérní situace.

V jeden moment dokonce ještě Přemysl povolal Adlétu i s dětmi z Míšně zpět do Prahy – to když v důsledku složité politické situace v Evropě se musel alespoň naoko smířit s Adlétinou rodinou.

A této situace okamžitě využil a v roce 1205 provdal svou a Adlétinu dceru Markétu za dánského krále Valdemara, od čehož si sliboval výhodné spojenectví. Mimochodem Markéta byla v Dánsku velice oblíbená a byla tam známá pod novým jménem Dagmar.

Ale vraťme se ke Konstancii. Ta byla v nezáviděníhodné situaci, skoro to vypadalo, že se snad bude muset vrátit do Uher. Měla už sice čtyři děti, ale syna jen jediného, který navíc brzy zemřel.

Jenže velmi brzy se karta obrátila a Konstancie porodila vytouženého syna a dědice, příštího krále Václava. Přemysl opět Adlétu zapudil, tentokrát již natrvalo. Ta se stále nevzdávala. Vše vlastně skončilo až Adlétinou smrtí v roce 1211. Existují také názory, že se nejspíš utrápila.

Počáteční léta manželství nebyla tedy pro Konstancii vůbec snadná. Nakonec se v něm narodilo devět dětí. Anežka Česká byla poslední v pořadí.

Samozřejmě vyvstaly další problémy – výhodně potomky oženit či provdat, což se v podstatě – až na Anežku, jak je nám známo – podařilo. Kromě milující matky byla Konstancie i královnou plnící své povinnosti. Byla to doba zakládání měst či udílení městských práv. O vztahu Konstancie a Přemysla toho moc nevíme, ale můžeme předpokládat, že jej upřímně milovala, i když možná ne tak oddaně jako kdysi Adléta.

Král Přemysl Otakar I. se dožil patrně ze všech historicky známých Přemyslovců nejvyššího věku – zemřel v 75 letech. Konstancie jej přežila o deset let.

Klášter Porta coeli

Klášter Porta coeli

Úmrtí Přemysla nebylo nijak dramatické, jeho syn Václav se bez problému ujal vlády, což dříve nebývalo tak obvyklé. Konstancie se stala vdovou, ale nijak nestrádala, získala bohatý vdovský úděl na Moravě. Nyní měla dost času na uskutečnění svých plánů – založení kláštera. Nejspíš o tom uvažovala už za Přemyslova života, dokonce i on měl takové úmysly. Zpočátku jej chtěla založit v Praze, ale potom své úmysly přehodnotila a za přispění nejmladšího syna Přemysla, markraběte moravského, si zvolila místo na Moravě – Tišnov. Klášter cisterciaček Porta coeli (Brána nebes) založila v roce 1232, nejpozději však 1233. Konstancii bylo původně přisuzováno i založení Hodonína v roce 1228. Nejspíš to ale pravda nebude, nicméně na udílení práv už nejspíš vliv měla. Konstancie trávila poslední léta svého života na Moravě. Zřejmě taky proto, aby byla blíž své původní vlasti, neboť i tam měla své rozsáhlé majetky.

Gotický portál klášterního kostela Porta coeli

Unikátní gotický portál francouzského katedrálního typu je vzácnou ukázkou rané gotiky u nás

Vzorem pro tišnovský klášter byl klášter ve slezské Třebnici, odkud také nejspíše přišly do Tišnova řádové sestry. Stavba pokračovala celkem rychle a k jeho vysvěcení došlo po smrti mladšího Konstanciina syna Přemysla v roce 1239, který je zde pochován.

Následujícího roku zemřela i královna Konstancie. Tišnovský klášter chápala mimo jiné jako své mauzoleum, místo posledního odpočinku. Proto také výzdoba této raně gotické stavby převyšuje  běžné gotické stavby.

Gotický portál klášterního kostela Porta coeli

Detail tympanonu gotického portálu kláštera Porta coeli

Hned při vstupu nás zaujme nádherný portál, v jehož tympanonu u Kristových novou klečí zakladatelka Konstancie se svým nejmladším synem a spoluzakladatelem kláštera Přemyslem, markrabětem moravským držící model kláštera. Před svou smrtí Konstancie klášter bohatě obdarovala, a zabezpečila mu tak budoucnost.

Konstancie byla typická žena své doby, ctila vžité tradice a dobovou morálku. Je s podivem, že přečkala tolik porodů. Ne všechny její vrstevnice měly to štěstí. Nemáme samozřejmě o ní tolik informací jako o panovnících či panovnicích pozdější doby. Ale přece snad něco ano.Reliéf na zdi kláštera Porta coeli

Musela mít dobré organizační schopnosti, určitě byla i dobrá diplomatka, život s Přemyslem ji naučil trpělivosti a toleranci. Především ale byla milující matka, která se snažila veškeré spory mezi svými dětmi v zárodku urovnat. Byla jim určitě dobrou a citlivou rádkyní.

Ani jako vdova neztratila vliv na veřejné dění a díky své energii a aktivitě byla uznávána až do konce svého života.

Reliéf na zdi kláštera Porta coeli

 

Četli jste také o těchto významných ženách: