Reklama
Ahojky,
tak pro mne je ONÍM dnem den s datem 1.7.2000. Na tento den jsem měla naplánovanou svatbu. No, naplánovanou...
Svého přítele jsem překvapila dárkem pár dnů předtím natolik, že jsem si mohla přát cokoliv. A já navrhla, abychom se vzali. Stejně jsme spolu již několik let žili. Souhlasil a já začala zařizovat. Bydlíme na malém městě a naše svatba měla být tajná, nikdo o ní neměl vědět. Byla to fuška to ututlat. Naštěstí matrikářka bydlela hned vedle nás, tak jsem za ní zaskočila a domluvila vše potřebné. První následující víkend byl obsazen, ale ten další by to už šlo. Takže vyplnit všechny papíry, přítel byl cizinec, ale naštěstí ověření o právní způsobilosti k uzavření manželství jsme už měli nějaký ten pátek doma. A další podrobnosti: Oddávající - příští sobotu měl oddávající den můj otec, ale ten tam být nesměl, tak domluvit další paní, která bude souhlasit s tím, že nedostane svou odměnu 200 Kč, povedlo se.
Hudba - ředitel hudební školy byl hrozná bačkora a tajemství by neudržel, tak mu bylo řečeno, že bude hrát pro nějakou delegaci.
Čas - můj otec oddával až v 11, takže v 9 hodin byla ta správná doba.
Zápis do matriky - bude proveden až po obřadu.
Svědci - původně měla jít sestra s přítelem, ale protože by jí pak všichni nadávali, že to věděla, tak byla domluvena kamarádka.
Kostýmek jsem měla, přítel oblek také, prstýnky nepotřebujeme a oznámení bude až po se sdělením, že byli oddáni. Paráda, mému novomanželskému štěstí nestálo nic v cestě.
Nastala ona sobota a my se začali připravovat. Ale ouha! Můj otec, který, jak již jsem psala, měl v 11 hodin oddávat další šťastný pár, a jehož zvykem bylo dorazit na místo určení nejlépe 5 minut po, se v 8,30 objevil u nás doma s tím, že má ještě nějaké zařizování. No to byl průšvih. Já se strojila, líčila a chystala se na velký den, přítel ležel v teplákách natažený na gauči s tím, že nikam nejde, protože to nikdo neměl vědět, a do toho přišli naši svědci s kyticí pro mne. No museli jsme s pravdou ven. Byl to šok, který se spláchnul panákem domácí slivovice.
A jak to dopadlo? V 8,55 jsme byli v naší renesanční radnici, v 9,05 se nás paní oddávající zeptala na ona slůvka a v 9,15 jsme již vyšli ven coby manželé za pouhé přítomnosti svědků. Ani můj otec si netroufnul se jít podívat, aby náhodou nebylo slyšet jedno ne.
Druhý den jsme udělali menší grilovačku a všichni zapíjeli svůj žal z toho, že nebyli na naší svatbě. Letos je tomu již 6 let, co jsme spolu, a náš syn teď slaví 16. měsíc svého života.
 
Julie75
Milá Julie75,
budu si to muset ještě jednou přečíst, abych uvěřila, že se to opravdu povedlo :-) Přeji hodně štěstí