Bulvár

Koňmoježdění do rozdrásání těla

Doslova.

Ale začnu pěkně popořádku, od pátku. Na Lhotu jsem dorazila odpolko, když přišla Gábi, šly jsme čistit a sedlat, pak jsme vyrazili (tady mám trochu problém s gramatikou – já a Gábi, jakožto dámy, jsme vyrazily, ovšem já, Gábi, Kašpar a Excalibur (K. a E. jsou chlapi... no, i když, chlapi... valaši jsou to!) jsme vyrazili; ale na druhou stranu jsou to zase TY koně, a ty jsou teda pěkně tvrdý...)) na vyjížďku. I když vyjížďka není to pravé slovo, protože většinu z té hodiny, co jsme byli venku, jsme se chvílemi zběsile řítili po okraji pole, chichi (ďábelsky vysmátý úsměv). Ale jo, bylo to moc fajn se takhle proběhnout. Pole před námi, pole za námi, jednou málem i pole na mém úsměvu... To když Kašpar ve cvalu uskočil do strany. Povídal, že se polekal bubáka.

V sobotu jsem přisvištěla na Lhotu asi ve tři. Ovšem to, co tomu přisvištění předcházelo, bych nepřála ani svému největšímu nepříteli. Autobus ve Vestci jel dřív. To znamená – ujel mi (nasraný smajlík). Dvě možnosti – vrátit se domů a jet dalším busem za dvě hodiny, nebo jít pěšky z Vestce do Písnice a snažit se chytnout bus na Lhotu, do kterého bych za normálních okolností nasedala na Kačáku. Nejsem žádný máslo, a tak jsem si vybrala možnost druhou a vyrazila jsem. Tipuju to po té silnici tak na čtyři pět kilásků. Letěla jsem jak střela, za půl hodiny jsem byla v Písnici a ten autobus jsem, nekecám, stihla! Po cestě jsem málem lekla. Jo, vodu jsem měla, ale jak jsem záhy zjistila, bylo jí málo, moc málo. Taky jsem asi dvakrát třikrát málem dostala infarkt, když na mě nějaký hovado, když mě těsně míjelo, zatroubilo.

Vyjížďka proběhla OK. Nicméně – pro dobrotu na žebrotu, stále to platí, nevím, jak jsem na to mohla zapomenout! Holky natíraly překážky na parkur. Evženin kůň byl v kruhovce, do kruhovky chtěla jít jezdit malá Terezka. Tak jsem se nabídla, že Evžena (to je ten Evženin kůň) odvedu do boxu. Asi díky těm blonďatým melírům mi nedošlo, že mám na nohou své úžasné zánovní kožené žabky. Čapla jsem koňoucha, vrazila ho do boxu, a když jsem vycházela ven, přišlápl mi boťouší patu a křuuuuuuuuup, bylo po žabce (brečící smajlík). Tak jsem je rovnou obě vzala a zahodila. Ani jsem si jich vlastně moc neužila, když to vezmu kolem a kolem.

Dneska mi naštěstí autobus neujel, i když vlastně málem jo, musela jsem drasticky dobíhat. Ještě že ten autobusák hned neodjel a počkal, až doběhnou taky moje plíce. Při představě opětovných pěších pěti kilometrů jsem se radši vybičovala k běhu. Do doby, než jsme potom s holkama vešly do lesa, vše OK, pohoda. Cesta, bláto. Jeden jedinej strom, jinak křoví. Kašparovi se nechtělo do bláta, takže co udělal? Jo, samozřejmě se mnou fláknul o ten strom, darebák jeden. On prošel v pohodě, a co já, to ho už pochopitelně nezajímalo. Odneslo to koleno, boulí, modřinou a spáleninou a ruka, boulatá a sedřená, neb jsem jela v tílku. Pak mě ještě na cvalovce prorval pod keřem, větve mi málem strhly helmu, bestie!

Po návratu (ve 13 hod.) jsem šla s Táňou a Petrem do přilehlé hospody na papů. Když jsme platili, poskytla jsem jim pět korun, aby nemuseli rozměnovat kilo. Pak jsem platila já... a co myslíte... no samozřejmě, chyběly mi dvě koruny, abych mohla zacálovat drobnejma (úsměv od ucha k uchu). A tak mi bylo řečeno, že holt tento víkend už žádný dobrý skutky páchat nemám (ono stejně je to tak, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, že jo).

Zdraví
benynka

Vydané: 22.07.2007, 21:14:33

http://allexejskripta.bloguje.cz


Tak se nám přece jen nějaká bloggerka ozvala. :-) Díky benynce, která poslala výňatek ze svého blogu. Je to ale docela ostrý na kobylách...

   
23.07.2007 - Společnost - autor: Eva Jedelská

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme