Reklama
Ahoj redakce,
 
nedávno jsem byla svědkem jednoho příběhu. Vracela jsem se z práce domů. Bydlím v malé vesnici za Prahou, kam je spojení jen jednou za čas motoráčkem. Jednu zastávku před tím, než jsem měla vystupovat, přistoupila do vlaku stará paní s jedním spoluobčanem, o jehož barvě pleti se v dnešní době nesmí hovořit. Průvodčí se k nim vydala a začala jim vypisovat jízdenky. Jenže než je dopsala, nastala moje - ale i jejich - výstupní stanice. A oni oba dva se bez zaplacení jízdenky hrnuli ke dveřím, že si vystoupí. Průvodčí jim docela slušně připomenula, že ještě nazaplatili a že by tak mohli udělat.
 
Jenže v tu ránu spustila lavinu nadávek na svoji hlavu. Prý co by platili za jednu stanici a že když průvodčí nestihla jízdenky vypsat, tak je to její chyba. I když se jim průvodčí snažila slušně a rozumně vysvětlit, že i přesto, že se vezli jen jednu stanici, tak by měli ty čtyři koruny zaplatit, neuspěla. Snědý pán ji zkrátka ignoroval, vystoupil a zmizel. Babča se začala smát a s mávnutím ruky vystoupila také. A tím by mohl příběh skončit.
 
Jenže neskončil. Babča poodešla od vlaku, otočila se a na paní průvodčí, která stále stála ve dveřích vlaku, začala pokřikovat. "To jsem vás napálila, kiš kiš, teď si to zaplatíte ze svýho, když jste tak blbá, juchuchů..." Babča poskakovala jak opička na gumičce, ukazovala rukama neslušná gesta a chrlila další nadávky, urážky a výsměch. Ze všech těch slov byla slyšet velká zášť a zlomyslnost. Průvodčí poznamenala něco v tom smyslu, že jí čtyři koruny nezabijou a vzhledem k tomu, že se s tou paní potkávají ve vlaku dost často, tak si je někdy vybere zpátky. Zavřela dveře a vlak odjel.
 
Babča ještě chvíli křepčila..., pak se otočila a padla jak šraňky. Při tom prvním kroku směrem domů šlápla na jedinou zledovatělou louži, která se v těch místech nacházela. Třískla sebou okamžitě a příšerně. Rozbila si hlavu a také mobil, který svírala v ruce, a evidentně se z toho docela dlouho vzpamatovávala.
 
Já sice nejsem věřící, ale v tu chvíli jsem si byla stoprocentně jistá, že jsem viděla boží mlýny. A že ji dostihly hned, protože vzhledem k jejímu věku nemohly čekat. Jen si pořád říkám, jestli to té paní za ty čtyři koruny stálo...
 
Majucha