Milé čtenářky, milá Merylko,

je pravdou, že asi na úplném dně jsem nebyla (zatím) nikdy. A díky bohu za to. Na druhou stranu jsem si však také prožila období, které nebylo ani trošičku hezké a které mi přidělalo nejednu vrásku.

 

Když jsem si vzala Michala za muže, byla jsem opravdu šťastná.

Cítila jsem se jak v pohádce. Já byla něžnou princeznou a Míša mým milujícím princem...

 

Tři roky jsem měsíc co měsíc čekala, zda už mi konečně vynechá menstruace a těhotenský test vyjde pozitivní. Nestalo se tak, a mně nezbývalo, než absolvovat různá vyšetření, testy, výtěry, rozbory krve...

 

Závěr zněl, že pokud se mi podaří otěhotnět normální cestou, bude to rovno zázraku.

Pochopitelně jsem tuto „novinku“ oplakala, ale manžel mě – ostatně jako vždy - podržel.

 

Dohodli jsme se, že tomu dáme čas. Nebudeme nic lámat přes koleno, nikam spěchat, dělat unáhlené závěry...

Chvíli (dosti dlouhou chvíli) mi trvalo, než se mi podařilo myšlenky na miminko zatlačit do nejzazší části mysli. Stále se vracely sny o děťátku, stále mi v očích vzplanula závist, když jsem potkala maminku s velikým bříškem.

 

Ale čas pomáhá hojit rány a tlumit bolest. Pustili jsme se s manželem do podnikání a starosti se na nás valily ze všech stran. Řešili jsme problémy všeho druhu a díky těmto podnikatelským trablům se mi skutečně podařilo myšlenky na rodinu odsunout.

 

Byla jsem v jednom kole. Často jsem v noci padla do postele úplně vyřízená a ráno nebyla ani únavou schopna vstát.

 

Ale píle se vyplatila a náš podnik se pomalu, ale jistě začal rozjíždět.

 

Byli jsme s manželem šťastni jak blecha :-)

Práce pochopitelně neubývalo, ale to nám nevadilo. První úspěšné kroky nám dobily tolik energie, že jsme měli chuť jít dál a dál jako snad nikdy před tím.

 

Já ráno co ráno objížděla klienty, domlouvala schůzky a díky fofru jsem se často ani nestihla pořádně najíst.

Stres, nevyspání a špatná strava - to vše se pochopitelně odráželo na mém zdraví.

Začal mě zlobit žaludek... Měla jsem ho často jak na vodě, občas se mi i hlava zatočila, zkrátka cítila jsem se opravdu přepracovaně.

 

Jednou večer jsem ulehla do postele a řekla manželovi, že potřebuji vysadit. Mám toho až nad hlavu. Co takhle vyrazit na týden k moři?

Třeba za měsíc? Nebo už za čtrnáct dní?

Listovala jsem si kalendářem a náhle mě zarazila značka, která byla zaznamenána naposledy před dvěma měsíci.

 

Srdce se mi zastavilo.... Zalapala jsem po dechu a na krátký moment zavřela oči.

Hlavně klid! Klid!

Nedala jsem na sobě nic znát. Vůbec nic...

Celou noc jsem však nespala. Zírala jsem na svítící měsíc a myšlenky měla v jednom kole.

To znaménko v kalendáři....
To znaménko....

 

Usnula jsem až k ránu a můj spánek nebyl vůbec klidný.

 

Druhý den jsem běžela do lékárny. Srdce mi v hrudi bilo na poplach. Bylo mi zle, chvěla jsem se jak osika v silném větru.

 

Bílý proužek papíru jsem namočila do kelímku a zavřela oči.

Seděla jsem zavřená na toaletě snad deset minut. Seděla jsem, oči pevně přivřené a stále si říkala: O nic nejde, nic to neznamená, nic tam nebude...

 

Zhluboka jsem se nadechla a pootevřela jedno oko.

Na papírku se vyjímaly dva jasné pruhy.

Dva.

Ne jeden, ale dva.

 

Pohlédla jsem na krabičku, kde stálo: Dva proužky = pozitivní výsledek...

 

Polkla jsem a po tvářích se mi kutálely slzy jak hrachy.

Vyšla jsem z toalety a s těhotenským testem si stoupla plačící před manžela.

Nemusela jsem nic říkat. Ani slovo.

 

Objal mě a jen klepajícím se hlasem stále opakoval: Děkuju... děkuju... děkuju...

 

Dnes už přes bříško ani nevidím :-)

A hádejte... to maličké v mém bříšku je chlapeček, nebo holčička??? Já to vím, ale neprozradím! :-)

 

Veronika

 

Milá Veroniko, přiznám se. Tvůj příběh mě dostal. Bulím. A přeji Tobě, Tvému děťátku a manželovi jen vše krásné... Hodně štěstí. A prosím... prozraď, chlapeček, nebo holčička?

 

A tím se s vámi dnes milé čtenářky loučím. Zítra se na Vás těší editor Radek Kříž a již v tuto chvíli vám mohu prozradit téma dne. Pište mu na náš redakční e-mail redakce@zena-in.cz Vaše příhody a příběhy, které se vztahují k námluvám.

 

Jak zaručeně sbalíte chlapa? Na co naopak letíte Vy? Jaký typ má u vás šanci a o koho byste si naopak neopřela ani kolo? Na jakém nejneuvěřitelnějším místě jste se seznámila? Prožíváte třeba lásku na pracovišti....? Jak vidíte, toto téma je opravdu hodně široké.

 

Pište, pište, čtvrtek bude na Žena-in.cz ve znamení balení. A to nikoliv zavazadla na dovolenou.

 

Hezké středeční odpoledne a večer všem přeje

Reklama